Shrnutí za květen

Snílek neznámý od L. Taylor

 Od téhle knížky jsem upřímně očekávala jen málo. Doma mi ležela už nějaký ten pátek, když jsem se díky tlaku okolí rozhodla to konečně začít. A vážně děsně moc lituju, že jsem si knížku nepřečetla dřív. Tohle bylo tak nadpozemsky krásné!

Celý příběh je napsaný pomalým tempem. Co do akce tak tu toho moc není. Ale netáhne se to. Jen to není ten případ, kdy to máte za dva večery přečtené. Kolem a kolem to ani nechcete mít rychle přečtené. Já jsem chtěla v tom světě zůstat, co nejdéle to šlo.

Má to nádherný jazyk! To jak se autorka vyjadřuje, jak skládá věty (pokud tedy můžeme věřit autentičnosti překladu) je skvělé a fascinující a úžasné! Je to malý detail, ale úžasně to doplňuje celou atmosféru. Atmosféra téhle knížky je taktéž krásná! Trochu pohádková, naprosto fantastická a děsně nádherná. Bavil mě ten svět, který působí jak z pohádky od Disneyho, ale zároveň je ještě tisíckrát lepší. A ten konec? Ten mě rozsekal. Druhý díl potřebuju co nejrychleji někde pořídit, protože páni! Něco takového jsem nečekala. Brečela jsem. Je to tak plné emocí! Tohle si potřebujete přečíst. Fakt že jo.

Lea Honor: Třpytící se město od L. Bandurové

Tak tohle je úplný opak Snílka. Krásné? Ani v tom nejdivočejším snu. Jeden velký vtip? Ukázka toho jak knížka nemá vypadat? ANO, rozhodně!

(Pro plnou představu co je na téhle knížce špatně doporučuju mojí samostatnou recenzi, protože se bojím, že tady to shrnu jen těžko. Takže pokud by vás to zajímalo tak mrkněte sem.)

Třpytící se město je zase jedna z knížek, jejichž cesta započala na Wattpadu. A za mě opět potvrdila poučku, kterou by měl znát každý knihomol: „Co je jednou na Wattpadu by tam pravděpodobně mělo taky zůstat“. Bez nějakého zaujetí (nakolik po přečtení můžu být nezaujatá) řeknu, že to bylo příšerné.

Nějaké budování světa? Hahahahaha, kde? Autorka projevuje absolutní nezájem o to aby její „svět“ dával nějaký smysl a země, které si vymyslela ani jedna nezní jako něco kam bych se chtěla vydat na dovolenou – především proto že to zní, jako kdyby to vymyslelo pětileté dítě (možná jsem trochu zaujatá. Ale na mou obranu – já to četla. A bylo to hrozný. Mám právo nějak ventilovat svou frustraci z času, který jsem tím ztratila). Hlavní postavy? Och bože, nemyslel si tu někdo, že svět je to nejhorší, že ne? Thomas Honor (podle autorky idol všech žen, podle mě takový velký vesmírný vtip na chlapa) je pěkný pitomec. Povýšený debil, který si myslí, že se kolem něj točí zeměkoule a má velkou zálibu v ponižování žen (především tedy naší hlavní hrdinky – a bacha spoiler! Podle autorky to má vypadat romanticky. Vtipný že jo? Když vypustíte fakt, že je to myšlené vážně, tak je to vlastně dost humorná kniha). Nevidím na něm ani vzdáleně cokoliv romantického. Lea už je potom jen umíněné děcko, bez nějakého charakteru nebo logického uvažování.

A tramdadadá! Dostáváme se k tomu nejhoršímu. Romantická linka! Teda, ne že by to jako romantická linka vypadalo, ale prý se to tak jmenuje. Teď vám prozradím hlavní zápletku. Tak se připravte. Celá kniha je o tom, že se Lea a Thomas nenávidí, potom po sobě na chvíli přestanou křičet kvůli pitomostem a dle Thomasových slov mezi nimi vznikne nějaké „pouto“, ale o stránku dál se stane něco co Leu hrozně naštve a tak se rozhodne, že ho vlastně pořád nenávidí, on dojde ke stejnému závěru a pak to jde zase od začátku. Pořád a pořád dokola celou knihu. Originální a evidentně záživné, že jo?

Vlastně mi celou dobu unikal smysl toho všeho. O čem to vlastně má být? Romantika? Těžko. Fantasy? Pro tříleté děti možná. A… víc možností mě vlastně nenapadá. Je to o ničem. Naprostá ztráta času. Kvalita je tady tak maximálně v obálce. Ta je hezká.

Vendeta od C. Doyle

Teď úplně změníme žánr. Občas prostě potřebuju záplavu těch YA fantasy vyměnit za romantickou knížku, kde se hlavní hrdinka zamiluje do mafiána a chodí na střední.

Ve zkratce? Je to blbina. Mafie a romantika, ještě tak jak je to zpracované tady dohromady tvoří dost komický příběh. Ale bavilo mě to. Je to nenáročná četba, celá kniha je založená na čtivosti a laciných romantických řečičkách. Ale mě osobně to teda přišlo jako jedna z těch lepších nenáročných romanťárem. Moc logiky nebo uvěřitelnosti v tom nehledejte a bude to líbit tak jako mě. Dala bych možná 7/10*.

Renegáti (díl 1.) od M. Meyer

Tohle je velká láska! Renegáty jsem si zamilovala ve chvíli, kdy jsem přečetla prvních deset stran a až do konce knihy mě to nepustilo. A když měla letos vycházet ta Supernova (poslední díl trilogie) tak jsme se rozhodla dát rereading. Hrozně jsem si to užila. Ten první díl je trochu roztahaný a akce někdy vázne, ale když jsem to četla poprvé tak mě to úplně dostalo. Teď tady jenom chyběl ten "wow" efekt, protože jsem si hodně scén pamatovala. Ale pořád je ten příběh láska! Všichni to potřebují číst!

Protivníci (díl 2.) od M. Meyer

A hned jsem pokračovala rereadingem druhého dílu, který je na rozdíl od jedničky nabitý akcí a plný zvratů. Z tohohle jsem si sedla na zadek i po druhé a hrozně jsem si to užila. Miluju, jak se tady začala vyvíjet ta romantika mezi Novou a Adrianem. Všechno co se tady stalo mě hrozně bavilo a nemohla jsem přestat číst. Tohle je super. Jestli vás jednička nebavila tak dejte šanci dvojce. Je o milion procent lepší.

Supernova (díl 3) od M. Meyer

No a nemohla jsem čekat dýl, než do doby kdy dočtu tu dvojku, abych se okamžitě pustila do Supernovy. Poslední díl Renegátů je beze sporu nejlepší. Tady je to v podstatě jedna velká akce, zvraty jsou fascinující a opět Nova a Adrian! Jediné co mě trochu zklamalo byl konec, který nakonec zbořil to, co se mi na knížce moc líbilo a to, že nic není černobílé. Že žádná strana není jenom zlá nebo dobrá, ale že všechno je otázka úhlu pohledu a informací, které se k vám dostanou. Každá strana bojovala za vlastní přesvědčení a ideály, i když ani jeden z nich nebyl úplně dokonalý. Finální odhalení mě sice šokovalo, ale zároveň i zklamalo. Protože to všechno co bylo do té doby šedivé se najednou proměnilo v černobílé. Mrzí mě to, mrzí mě to hodně. Ale ve výsledku to nezmění to, že ta série je skvělá. Tak či tak to úplně miluju a považuju to za nejlepší díl série i přes ten jeden malý detail. Díky epilogu doufám v nějakou povídkovou knihu, která to úplně uzavře, protože páni. Tohle jsme vážně nečekala a tohle byl vážně zajímavý zvrat (jestli byl dobrý by se asi dalo diskutovat).

Líbilo se mi to. Užila jsme si to. Zamilovala jsem se. Tohle potřebujete.

Rytmus, já a Malychin od M. Zapaty

Ze začátku jsem měla velmi smíšené pocity a byla jsem přesvědčená, že to není pro mě. Vadila mi určitá míra nechutností i nadávky. Ale velmi rychle jsem se do toho zamilovala. Líbilo se mi, že i přesto že autorka zasadila příběh do prostředí, kde je hlavní Romeo zpěvák jsme nedostali žádného klasického idiota/badboye co pije a bere drogy. Místo toho byl hlavní hrdina sladký a roztomilý a úplně dokonalý romantický idol všech žen. Choval se hezky a já jsem se do něj zakoukala snad dřív než hlavní hrdinka. Ta knížka mě hrozně nadchla, bavila mě a užívala jsem si jak dobře to autorka dokázala napsat. Jsem spokojená. Bylo to nádherné.

(Kdyby někoho zajímala celá recenze tak mrkněte tady)

Milion světů s tebou od C. Gray

Poslední díl série Ohnivák na mě na poličce čekal dlouho. Předchozí dva díly (Tisíc kousků tebe a Deset tisíc nebí nad tebou) jsem četla více méně v rychlém sledu, ale s tímhle jsme si dala na čas a z toho co se stalo před tím jsme si pamatovala jen málo. I tak mě to ale hrozně bavilo. Předchozí díly jsem charakterizovala slovy „sladké a naivní“ k tomu, ale měla tahle kniha daleko. Celé to drama, všechna ta akce – bylo to úžasné. Romantika tady byla až na druhém místě - na rozdíl od předchozích dílů, kde tvořila velkou část zápletky, ale i tu jsem si užila.

Celkově se mi hrozně líbí ten systém těch dimenzí cestování mezi nimi. Někdy se mi až točila hlava z toho jak složité to je. Ale úplně to žeru.

Tohle finále? Naprosto úžasné. Konec mi přišel hrozně rychlý, ale i tak jsem hrozně spokojená s tím jak to dopadlo. Velké doporučení. A navíc ty obálky? To ve svojí knihovně potřebujete.

Prohnilé město od L. Bardugo

Šest vran – první díl - Jsem si pamatovala jen málo, ale když jsme ho četla nezanechal úplně ten dojem, že bych se zamilovala. Po přečtení tohohle? Nechápu proč! Bylo to úplně dokonalé! Intriky, politikaření, Kazovy geniální plány, Kaz! Všechno na téhle knížce je naprosto dokonalé. Ty romantické linky? Boží. Ale mnohem víc jsem si užívala to pletichaření mezi lidmi v Ketterdamu. A Ketterdam jsem si zamilovala úplně. Když jsem četla Grišu byla jsem znechucená. Ale tohle bylo dokonalé. Vážně moc dokonalé. autorka udělala velký krok! Jsem úplně nadšená! Asi dám hodně brzo rereading, protože tohle je naprosté umělecké dílo. Tuhle sérii všichni potřebují ve svém životě, protože je dokonalá. Bezchybná. Zajímavá. Promyšlená. Má všechno. Víc takových knih!

Nejlepší kniha měsíce: Prohnilé město

Nejhorší kniha měsíce: Lea Honor: Třpytící se město (překvapivě)

Celkem přečtených knih: 9

Celkem přečtených stran: 3644