Rytmus, já a Malychin - Mariana Zapata

„Byla jsem nejlepší věc na světě od vynálezu klimatizace, a kdo by nemiloval klimatizaci?“

.

.

S Gaby se rozešel přítel, nemá kde bydlet a práci si pořád hledá. Proto neváhá moc dlouho, když jí zavolá její bratr, aby s ním jela na turné prodávat merch. Tři měsíce na turné s ním a s kapelou. No nezní to jako splněný sen? Zní. Teda, až do chvíle kdy potká Sašu Maylchina. Je sexy, neodolatelný, hodný, vtipný, šarmantní a k tomu zpěvák. Je jasné, že mu Gaby nemůže odolat.

Byla jsem skeptická. Byla jsem hodně skeptická. Co se Kultiho týče (knížka, kterou napsala taktéž Mariana Zapata a je děsně populární) tak jsem to nechtěla číst a ani to číst nechci. Pár upřímně mířených předsudků ještě nikdy nikoho nezabilo a k té knížce jich mám hodně. Ale co se týče Malychina tak jsem neodolala. Celý internet se kolem té knížky zbláznil, všichni to hrozně chválili a tak jsem nakonec – i přes svůj původní záměr se tomu vyhnout – poprosila kamarádku, jestli by mi to nepůjčila s tím, že mě to rozhodně nezabije, a když nic, tak aspoň vypnu u něčeho nenáročného. Vlastně jsem ještě dlouho po tom, co jsem začala číst byla přesvědčená, že si spolu nesedneme.

Na začátku jsem nadávala vážně hrozně. Slova jako „blbeček“, „kretén“ nebo „debil“ autorka vyskloňovala ve všech pádech a číslech asi dvacetkrát – a to já zrovna nevyhledávám. A rozhovor, kde hlavní hrdinka probírala se Sašou věci, které se staly na záchodě a měly by tam taky zůstat ve mně vzbuzuje touhu blinkat ještě teď. První chvíle, kdy Gaby mluví s naším Romeem mě taky dost vyvedla z míry a nelíbilo se mi to. Všeobecně úplně nemusím, když se to přehání s trapnými scénami a tady to bylo tak uměle vytvořené že mi bylo nepříjemné to číst. Třeštila jsem na to oči ještě deset minut po tom, co situace skončila. Ano, do budoucna se ohledně toho daly vykouzlit vtipné poznámky. Ale jsem přesvědčená, že to bylo extrémně přehnané, mimo mísu a prostě špatně. Ta scéna mě znechutila a zase to bylo něco, díky čemu jsem s příběhem úplně nesympatizovala.

Začínám se ale dostávat k jádru věci. I přes těžké začátky podpořené tím, že se ne vždy s autorkou shodneme, co je romantické (protože kopání do zadků a diskuze o chození na velkou podle mě má k romantice velmi daleko) jsem si knížku nakonec tak trochu zamilovala.

To téma je jedno velké klišé – potetovaná rocková hvězda, která se zamiluje. Už jenom to vzbuzuje ve spoustě lidech nechuť a předsudky (nebudu popírat, že jsme jeden z těch lidí. Ale taky jsem jeden z těch kdo si to i tak přečte). Autorce se i přes to, že je to ohrané klišé povedlo vdechnout příběhu originalitu. Něco co dneska v žánru romantiky zoufale postrádám.

Saša není bad-boy. Nepije. Nebere drogy. Nechová se jako ten největší kretén na světě a nechová se k hlavní hrdince jako ke kusu hadru. Nedělá hodně věcí, které jsou pro toto prostředí poměrně typické. Místo toho je hodný. Vtipný. Nebojí se mluvit na rovinu, otevřeně přizná, že má někoho rád. Některé autorky by si měly uvědomit že to že je kluk údajně sexy ještě neznamená, že musí být i pitomec. A Zapata si to uvědomuje. Sašu je hrozně jednoduché si oblíbit a zamilovat se do jeho charakteru. Což je asi největší plus toho všeho. Jako další věc, která mě hrozně potěšila, je že si autorka odpustila takovou tu chvíli, kdy se hlavní postavy rozhádají a rozejdou kvůli nějaké naprosté pitomosti jenom, aby ta knížka měla akci. A pak se nejlíp dají o dvě stránky později zas dohromady, protože bez sebe nemůžou žít, což se dozvíme díky nějakému hrozně srdceryvnému dialogu se spoustou slz, který předchází divokému sexu, kterým se stvrdí věčná láska hlavních hrdinů. Nenávidím to v knížkách. A díky bohu, tady nic takového nebylo. Vlastně byl ten konec vážně krásný. Epilog na konci mě donutil se křenit od ucha k uchu. To hrozně oceňuju – správně tu knížku ukončit, se někdy taky zdá jako nereálná věc.  

Celé je to strašně vtipné. Neustále jsme se usmívala a hodně často jsem se smála nahlas. Ve většině případů sdílím smysl pro humor s postavami a moc to oceňuju, protože od srdce se zasmát je fakt fajn.

Co na knížce úplně žeru je vztah hlavní hrdinky s jejím bratrem a jeho kamarády. Hrozně jsem si zamilovala všechny kluky v jejím životě, ten vztah, který s nimi má hrozně obdivuju a líbí se mi jak to autorka napsala. Je to milé a hezké. A já kolikrát víc ocením dobře napsané kamarádství než přeslazenou romantiku (což je další skvělá věc na téhle knížce! Žádné zbytečně moc sladké scény. Žádné až uměle působící vyznání lásky. Všechno je přirozené, reálné a hrozně hezké a roztomilé i bez toho abych měla pocit že dostanu cukrovku).

No a k tomu přidejme extrémní čtivost.

Jsem spokojená. Hrozně mě to chytlo.  Bavilo mě to. Zamilovala jsem si to.

Jste milovníci romantiky? Tohle nesmíte minout. Jen zkuste nějak přetrpět první stránky, ty docela kazí celkový dojem.

7/10*