Neopouštěj mě - Laura Kneidl (Nedotýkej se mě #2)

Pokračování knihy Nedotýkej se mě.

Bojí se lásky. Ale ještě více se bojí, že by ho mohla ztratit… S Lucou byla Sage šťastná jako nikdy dřív. Ukázal jí, co znamená důvěřovat sobě samé i druhému. Co znamená žít. A milovat. Ale Sage znovu, tentokrát silněji než kdy jindy, dostihla její temná minulost – a zničila právě začínající štěstí ještě v základech. Ať se Sage snaží sebevíc, nemůže na Lucu zapomenout. Každý den bez něj je pro ni jako den bez části vlastního Já. Existuje pro oba ještě vůbec nějaká šance, když mezi nimi na základě nevyřčené pravdy a manipulací vyrostla tak obrovská zeď, že už se přes ni ani jeden nedostane? 

Druhé díly romantických knih? Není moc věcí, proti kterým bych byla tolik skeptická. A ukazuje se, že mám důvod.

První díl série „Nedotýkej se mě“ si mě získal. Hezké budování romantiky, sympaticky napsané postavy a „trauma“ jehož zpracování mi pro jednou většinu času nevyvolávalo rychlé a brutální záchvaty vzteku. Ale mám pocit, že u „Neopouštěj mě“ se aplikovala teorie, že roztáhnout romantickou sérii na víc dílů bývá často chyba.

Jednička je zakončená hrozně cool a maličko nesmyslným zvratem, ale tak proč se chovat racionálně a jako člověk, když by na tom nešlo budovat celou další knihu, žeano. Problém je ten, že bych se smířila se zvratem, o kterém si myslím, že je úplně na hlavu, kdyby ta druhá knížka celou věc nerozpitvala a nedovedla do tak absurdních mezí, že jsem si z toho chtěla rvát vlasy na hlavě.

Ta knížka má 400 stran. Z toho na tří seti stránkách autorka neustále recykluje jedno a to samé téma. Pořád dokola! Omílá to tam a zpátky a hrozně tu knížku natahuje. Z toho konce je to zdlouhavé a člověk už je unavený z toho jak hlavní hrdinka omílá svoje důvody „proč ne“, které by vám možná mohly přijít smysluplné, pokud jste norská opice na koksu. V tom příběhu zkrátka a dobře nebyl prostor, kam to natáhnout na ten druhý díl. A snažit se o to nebyl dobrý nápad.

Pro mě byl nejsympatičtější bod příběhu až samotný konec. Když do toho autorka konečně praštila a rozpletla, co vytvořila. Ten konec se mi líbil. Hodně. Musím říct, že to byl konec, se kterým jsem byla spokojená jako nikdy. Tak velký pocit zadostiučinění už jsem dlouho neměla z prostého vyřešení problému v nějaké knize.

Pokud pominu ten fakt, že si myslím, že ten druhý díl neměl nikdy vzniknout, tak je pár věcí, které se tam povedly.

Hrozně se mi líbí, jak autorka píše vývoj hlavní hrdinky. Nikam nespěchá, neaplikuje metodu „láska všechno vyléčí“ a Sage skrz ty dvě knížky tak nějak přirozeně dospěje. V té dvojce se tohle projevuje mnohem víc než v prvním díle a je to hrozně fajn věc, když autor něco takového umí napsat.

Druhá věc, která není vůbec na škodu a možná nikoho nepřekvapí, je tempo příběhu – tomuhle žánru vlastní. Je to New Adult s většinou času víceméně nenáročnou příběhovou linkou, což zapříčiňuje, že se to čte rychle a lehce. Já jsem tu dvojku pokořila ve stejnou noc ve které jsem ji číst začala.

Není to špatné. Pokud vás jednička hrozně moc nadchla a nemáte zase tak vysoké nároky, jsem si jistá, že vás to nezklame. Mě to mrzí, ale ne vždycky autoři dokážou odhadnout, kdy už je dost. Laura to tady úplně nezvládla.

Víte… pokulhávám nad tím jak to teď zakončit. Ten první díl je skvělý a roztomilý a sympatický. Ten druhý už… ne tolik. Jenže já vás nechci odradit od čtení jedničky, i když dvojka stojí víceméně za děravou botu.

Asi vás nechám ať si to sami přeberete.

Moje hodnocení knihy Neopouštěj mě končím na 4/10*.

Knížku jsem dostala na recenzi v rámci dlouhodobé spolupráce s KD (Knihy Dobrovský) u kterých vyšla pod nakladatelstvím Red.