Nedotýkej se mě - Laura Kneidl

Když Sage přijede do Nevady, nemá vůbec nic – peníze, přátele, ani slušnou střechu nad hlavou. Se svou železnou vůlí je však pevně odhodlána začít zde nový život a zapomenout na vše, co se jí doma stalo. Jenomže odpoutat se od vlastní minulosti není tak jednoduché. Vzpomínky a s nimi spojený neustálý strach ji doprovázejí na každém kroku. Nejinak je tomu i ve chvíli, kdy Sage dostane místo v univerzitním skladu knih a setká se zde s Lucou. S pronikavým pohledem šedých očí i s tetováním je Luca ztělesněním všeho, čeho se Sage tolik bojí. Avšak krok za krokem nahlíží Sage do jeho duše a probouzí v sobě cit, který doposud nepoznala. Spolu s tím nachází odpovědi na všechny své, dosud nezodpovězené, otázky…

Knížku jsem dostala na recenzi v rámci dlouhodobé spolupráce s KD (Knihy Dobrovský) u kterých vyšla pod nakladatelstvím Red.

Dneska už mě romantické příběhy zas tolik neberou. Většinou. Dřív jsem nečetla nic jiného, ale časem se moje vášeň pro nenáročné knihy bez nějaké originality či nové myšlenky (přiznejme si, že je to většinou všechno na jedno brdo) vytratila. Ale sem tam po nějaké té oddechová New Adult pořád přece jen sáhnu, to víte – člověk je vystresovaný, chce u něčeho vypnout…

Přiznám se, že jsem od Nedotýkej se mě neočekávala žádné zázraky. A víte co? Překvapila.

Příběh je zasazený do poměrně stereotypního prostředí vysoké školy. Hlavní hrdinka tam přijíždí nadšená, že konečně utekla z domova a nechává za sebou svojí „temnou minulost“. Teda - tak napůl. Hlavní konstrukce příběhu není nic, co člověka překvapí originalitou nebo promyšleností. Ale.

Na začátku jsme tomu moc nedůvěřovala. Jenže jak příběh postupoval a mezi Sage a Lucou pomaličku vznikal nějaký vztah… no co vám budu povídat, získalo si mě to.

Je to celé takové hrozně miloučké. Autorka pracuje s detaily a buduje mezi hlavními hrdiny hrozně hezký přátelský vztah, ze kterého je jasné, že by se nebránili něčemu víc, ale ještě nepřišel čas. I díky tomu co si Sage prožila a jak se z toho postupně snaží oklepat je z příběhu ve výsledku parádní slow burn s hrozně miloučkými scénkami. Už od začátku je patrné, že má autorka nějaké ambice psát lechtivější scény, ale nepřehání to. Respektuje to, co si vymyslela jako „trauma“ a odvíjí od toho příběh, tak jak by člověk věřil, že by se to mohlo stát. Sage se během jedné kapitoly nerozhodne, že už je vlastně úplně v pohodě a nepoznamenaná, ale celou dobu se s tím nějak pere a pomalu vyhrává. Na čtenáře to nepůsobí unáhleně ani nepřirozeně – má to plynulé tempo, které od toho jako čtenář požaduju.

Napsané je to dobře. Příběh má tempo a autorce se povedlo zachytit určitou gradaci vztahu mezi hlavními hrdiny. Ten stav mezi „cizí“ a „pár“ je popsaný hrozně hezky, mě jako čtenáři kolikrát docházel dech, jak moc jsem si užívala jejich společně strávené večery a cítila jsem z toho, jak se chemie mezi nimi mění – plynule a sympaticky. Nepřišlo mi to nijak uměle natahované ani useknuté.

Celé to má víc než 400 stránek, ale ty zmizí rychleji než stihnete mrknout. Já osobně jsem byla schopná přelouskat půlku knížky za jediný večer a možná bych ji i dočetla nebýt hrozby vstávání druhý den kvůli škole.  

Co jako jediné shledávám výrazným problémem je konec, kterým si autorka otevírá cestu k druhému dílu. Obecně zastávám názor, že romantické knížky by měly být stand-alone (jen jeden uzavřený díl). Ale pokud autorka potřebuje pro rozvinutí příběhu více prostoru – prosím, jsem ochotná jí ho poskytnout a přečtu si těch knížek klidně pět, pokud to bude dávat nějaký smysl.

Tenhle konec smysl nedával.

Naprosto zbytečný a neodůvodněný zvrat, který úplně popřel všechno, co se v průběhu knihy stalo. Ne, ne, ne. Takhle ne. Pro jednou jsem měla pocit, že se příběh odvíjí dobře a teoreticky smysluplně pokud vezmeme v potaz o jaký žánr se jedná, ale ten konec všechno úplně zabil (sama nejsem fanouškem knih Mony Kasten - které se ve spojitosti s tímhle titulem často doporučují - kvůli mnoha nelogičnostem, které příběhy nabízí – každopádně pokud vy máte Kasten rádi rozhodně je to kniha pro vás. Jen mi Nedotýkej se mě přijde lepší ve vystavění atmosféry mezi hrdiny či odůvodnění „temné minulosti“ jedné z hlavních postav).

Ten konec mě naštval? Hrozně. Snaha o „dramatické zakončení“ u mě neuspěla. Ale ano – druhý doplánuju. Pod jménem „Neopouštěj mě“ bude k dostání od 29.3. A já chci vědět, jak to pokračuje, protože si mě ten příběh získal. Má něco do sebe.

Jenom… doufám, že se celé pokračování neponese v duchu toho, jak skončil ten první díl. Protože pak bych mu, ač nerada, musela dát mnohem horší hodnocení než tentokrát.

8/10*