Akta Illuminae (Jay Kristoff, Amie Kaufman) - Názor na celou sérii
„Vesmír má někdy fakt moc hnusnej smysl pro humor. - Gemina“
Anotace k prvnímu dílu:
Píše se rok 2575 a korporátní těžební kolonie na planetě Kerenza IV je napadena korporací BeiTech. Obyvatele před útokem nikdo nevaroval, nikomu na nich nezáleží a pro BeiTech jsou jen potenciálním zdrojem problémů. Kady Grantová, její bývalý přítel Ezra a několik tisíc dalších lidí dokáže utéci díky intervenci lodě pozemské vlády Alexander. Jenže po celé planetě se šíří zmutovaná epidemie. Úniková flotila se snadno může stát pastí a jejich hrobem.
A jedna z lodí BeiTechu se přibližuje, rozhodnuta dokončit, co začali. (zdroj: Databáze knih)
Můj názor na sérii:
A mám to za sebou. Všechny tři díly Akt Illuminae mám
dočtené a můžu říct jen jedno: miluju to. Všechny postavy mi neuvěřitelně
přirostly k srdci a já jsem to celé (především poslední díl) prožívala
jako bych stála vedle nich. I když to tak růžové nebylo od začátku.
„Pokud definicí
šílenství je opakovat týž proces a očekávat jiný výsledek, pak je většina
lidstva jistě nepříčetná“ – Illuminae
Když jsem četla první díl nechápala jsem co na tom všichni
mají. Především první polovinu knihy jsem na to nehleděla moc nadšeně. Časem se
mi to začalo trochu líbit, ale naprosto v háji jsem byla, až když jsem to
dočítala. V tu dobu už jsem byla zvyklá na způsob vyprávění, orientovala
jsem se v postavách a celkem mě to bavilo. A nějak jsem si neuvědomila, že
posledních, já nevím, sto stránek? jsem to hltala a úplně se do toho ponořila.
Na konci jsem neměla daleko k infarktu (i když v rámci téhle série to
rozhodně nebylo naposledy) a zavírala jsem to s tím, že „jo, tohle je fakt
bombový“.
„Zázraky jsou jen statická nepravděpodnost a osud je iluze, kterou se
lidstvo utěšuje ve tmě. V životě není nic absolutního, jen smrt.“ –
Illuminae
Do druhého dílu jsem se pustila se značnou časovou
prodlevou. Ale když jsem to začínala věděla jsem co od toho mám čekat. Věděla
jsem, proč to budu milovat a tušila jsem, že budou i důvodu proč to budu
nenávidět. Tak nějak můžu říct, že jsem se trefila. Čtení jsem si neuvěřitelně
užívala, ale zároveň jsem u toho umírala.
Tolik zvratů, tolik infarktů a tolik překvapení si už dlouho nepamatuju. Seděla
jsem u toho a měla pocit, že se brzo zhroutím. Byla jsem napjatá jako už dlouho
ne a prostě nešlo přestat číst.
Musím říct, že jsem na sebe poměrně pyšná, protože hlavní
zvrat jsem odhalila pár stránek před tím, než se opravdu stal. Ale i tak bylo
dost času na to brečet a nadávat. Geminu jsem milovala děsně moc a můžu s jistotou
říct, že při čtení téhle knížky jsem té sérii naprosto propadla.
„Věci nejsou důležité. Tak se to říká. Jestlipak ale ten, kdo
to tvrdí, někdy přišel o všechno? - Illuminae“
Obsidio pak bylo stejně skvělé jako děsné. Děsné protože to
znamenalo konec a spoustu dobrovolného psychického týrání, skvělé protože prostě,
haló, Illuminae! Dočkali jsme se tady už více textu a na rozdíl od předchozích
dílů děj tolik nečerpal z té úžasné formy. Bylo to víc normální čtení a to
mě hodně mrzelo. Ubralo to knížce na speciálnosti. Chápu, že v rámci toho
co se tam dělo už nebylo tolik prostoru, ale stejně… . Což o to - i tak jsem si
to užila. Tentokrát už mě zvraty tak netočily – neodbytnou touhu autorů zabíjet
postavy v očích čtenáře a pak je zase oživovat jsem měla prokouknutou.
Takže na slzy nedošlo, i když co vám budu povídat – párkrát jsem u toho čtení
zapomněla dýchat. Celou dobu jsem seděla napnutá jak struna a jenom jsem
slintala nad tím jak je to skvělé. Nová dvojce hrdinů, která se tady
představila, měla dle mého příliš málo prostoru na to, abych si je stihla
oblíbit tolik jako ostatní. Měli poměrně důležitou roli v ději a jejich
linka mi nepřišla odbytá, ale i tak bych se nezlobila, kdyby to někdo víc
rozvedl. Na konci jsem brečela. Jenom prostě z principu, i když to vlastně
skončilo přesně tak jak bych chtěla. Líbilo se mi celé to rozuzlení i to jak na
konci dopadlo celé bojování a vraždění a jak to ukončila ta poslední scéna bylo
strašně fajn. Dokázala jsem svojí hlavě nějak nacpat, že to fakt končí a – teď to
bude znít fakt debilně – vnitřně to uzavřít. Ale já prostě jen nenávidím konce.
Zvlášť, když to znamenalo loučení s mými oblíbenými postavami (milovala
jsem je všechny). Nebrečela jsem u téhle série poprvé. Bohužel to bylo
naposledy. Co na tom, že ta série má dohromady přes tisíc stránek? Stejně to
bylo málo.
„Každý příběh potřebuje svého netvora. - SPIRO, Obsidio“
Poslední věc, o které si potřebuju pokecat jsou postavy.
M.I.L.U.J.U. - J.E. Všechny, kteří se tam kdy objevili. Nejradši mám… já
vlastně neví koho! Hrdinové Geminy mi uhranuli, ale v posledním díle jsem
se zase zamilovala do hlavních postav prvního dílu. A SPIRA jsem střídavě
milovala a nesnášela. Všichni jsou taková zdravější (asi?) verze drog, kterou
bych mohla brát pořád.
Bavil mě smysl pro humor všech postav – strašně často jsem
se u knížky několik minut řezala smíchy. Bavily mě jejich vztahy a to jak dobře
tam bylo všechno vybudované. Bavilo mě, když se tam objevily scény, kde jsem si
uvědomila, že i když jsou to zachránci půlky vesmíru pořád jsou to puberťáci,
kterým se rozbil svět a oni do háje
netuší co dál. Bavilo mě na nich všechno. A ani jednu se tam neobjevil nikdo koho
bych neměla chuť obejmout a poděkovat mu, že je tak skvělý – teda mimo ty,
kteří byli kreténi a stáli na špatné straně. Ale s tím se tak nějak počítá,
ne? Je pro mě strašně těžké přijmout fakt, že celá ta série je u konce. Loučit
se s těma postavami je jako opustit
dlouholetého kamaráda.
„Žij tak, aby stálo za to pro to umírat. - Kady, Obsidio“
A na konec vám sem hodím pár citátů v rámci všech tří
dílů, které mám fakt ráda, ale prostě jsem je do tohohle textu už nenacpala:
„Máš mě. A dokud neumře
poslední hvězda v galaxii, budeš mě mít dál.“ - Gemina
„Letí černočernou tmou a čin předchází myšlenku. Tiskne spoušť. A v rukou mu
jako růže vykvétá smrt.“
„Vesmír ti nic nedluží, Kady. Nakonec ti už dal všechno. Byl
tu dávno před tebou a bude tu dlouho po tobě. Pamatovat si tě bude, jedině když
uděláš něco hodného k zapamatování.“
„Psal, že když bojuješ proti nestvůře, máš si dát bacha, aby se nestala
nestvůra i z tebe. Tak nějak asi. Ne aby se z tebe stala nestvůra, Hanno. -
Gemina“
„Trpělivost a Mlčení spolu mají překrásnou dceru. A ta se
jmenuje Pomsta. - Gemina“
„Vojáci mají povinnost především k vlastnímu svědomí. - Obsidio“
„Když dostaneš jen jeden výstřel, tak střílej - Hanna, Gemina“
„Jen taková chvilka, taková malička chvilka. Mezi tím okamžikem, kde se
rozhodneš to zmáčknout a tím, kdy přijde smrt. Kdy existuješ jenom ty a ten
druhej a všechno, co se chystáš mu jednou provždy vzít. - Gemina“
„Jaký
je to být mrtvá, Kady?“ - Obsidio
Pred chvíľou som dočítala rovnako zameraný článok na túto sériu...tu sa musel nejako spiknúť voči mne vesmír, aby ma k tejto sérií už konečne dotiahol prostredníctvom týchto článkov :D Ja som si ju už dávno chcela zohnať, tie ohlasy sú brutálne pozitívne, no akosi som sa k tomu až tak nemala, a pritom som vedela, že ma skutočne láka! Nuže, nastal čas sa k tejto sérii konečne dostať :)
OdpovědětVymazatInak prekrásna úvodná fotografia, vedela som, že táto séria musí vyzerať na poličke skvelo!♥
Rozhodne to znie zaujímavo. Knihy, ktoré takto chytia za srdce sú tie naj :) a tie citáty sa mi naozaj páčia.
OdpovědětVymazatSkvělý článek :) Koukám, že jsme na tom celkem podobně :) První díl mě ze začátku vůbec nebavil, nevyhovoval mi ten styl, jakým je knížka napsaná. Říkal jsem si, co na tom všichni mají :) Trochu se to zlepšilo na konci, ten byl dobrý :) A od té doby už dlouho váhám, jestli se pustit do druhého dílu nebo ne :) Teď jsi mi dala trochu naději, že by mi druhý díl mohl sednout už více, stejně jako tobě se líbil víc :)
OdpovědětVymazat