Přečteno za rok 2023, nejlepší a nejhorší knihy

 

Na konci každého roku přijde to blažené období kdy si můžeme doporučovat naše oblíbené knihy a všichni se na to těší. Vítám vás u shrnutí mého čtení za rok 2023.

Loni jsem přečetla 78 knih. Průměrně dobrých, průměrné hodnocení je dle goodreads 3.3* a celkový počet přečtených stran by měl být 28 959.

Knižně to pro mě nebyl nijak extrémně výrazný rok. Četla jsem dobré věci, ale skoro žádná se mi nezaryla pod kůži. Až na jednu…

 

NEJLEPŠÍ KNIHY ZA ROK 2023

Malý život (Hanya Yanagihara)

Čtu už roky. A za ty roky jsem přečetla spoustu knih. Spoustu knih, které mě rozplakaly. Spoustu knih, které se mě dotkly. Ale žádná nebyla jako Malý život.

Tuhle knihu jsem vídala na sociálních sítích dlouho, ale žádná recenze, žádné video, žádný text nedokáží zachytit jak silné je tohle dílo. Malý život je pro mě kniha, která zachytává veškeré aspekty lidství a života jako takového. Je to velice silné a syrové svědectví o životě s traumatem a mentálními poruchami. Yanagihara ve své knize spojuje skvělé psaní, luxusní práci s postavami, akci a dramatičnost v kombinaci s pečlivým budováním, zaměřením na vztahy a emoce. Chybí tomu nudné místa, ale nechybí pomalé srdceryvné momenty.

Těžko vám budu vysvětlovat jak hrozně osobní, pro mě Malý život je. Ale je to snad první kniha, kterou jsem kdy četla, která se mě dotkla až na dně žaludku. A já ji už nikdy nepřestanu doporučovat. Protože tohle je jedna z věcí, kterou by si za život měl každý přečíst aspoň jednou.

Hledání Aljašky (John Green)

Po letech jsem se rozhodla vrátit k jedné z knihy, která mě jako 13ti leté děcko hrozně nebavila. A skončila jsem v šoku s otevřenou pusou, protože tentokrát mě John Green uchvátil. Žádná kniha z tohohle seznamu se nevyrovná Malému životu, ale Hledání Aljašky je jedna z knihy, kterou jsem s klidem přidala na seznam mých oblíbených titulů. Je to kniha zachycující život mladých lidí, jejich plány, jejich nespoutanost a jejich hledání sebe sama. Pomalá snaha přijít na to kdo jsou a jak s tím chtějí naložit. A jak těžké může být, když vás v takhle mladém věku zasáhne obrovská ztráta, kterou nejste připraveni zpracovat. Green v krátké, ale výstižné knize zachytil všechny emoce, které jsme po něm chtěla, aby zachytil. Nastolil správné otázky a odpověděl jenom na ty u kterých to bylo potřeba. Hledání Aljašky je velice existencionální text. A má hrozně moc co předat.

Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu (Becky Chambers)

Na trochu lehčí notu loni hrála první kniha série poutníci od Becky Chambers. Je to starší věc. Rozhodně vás asi ničím nepřekvapí. Je to klasická scifi o přátelství, lásce a cestování. Ale má milý přesah směrem k mezilidskému respektu nezávisle na rozdílech. Autorka obsahuje spoustu témat a těžkých úvah, které přibližují knihu lidem, kteří potřebují od příběhu víc než líbivé bojové scénky. Má to pěknou myšlenku, hloubku a k tomu je to svižně a příjemně napsané. Asi nejlepší feel good záležitost jakou jsem kdy četla. Mezi loňskými knihami pro mě velice vynikla.

Psa a vajíčka (Mieko Kawakami)

Poslední knihou, kterou jsem zařadila do mého top seznamu za rok 2023, je román Prsa a vajíčka. Je to víceméně esej, nebo spíše lépe řečeno úvaha o mateřství a o tom co to znamená přivést na svět život. Akce jako taková zastává malou část textu, kde převažují vnitřní monology hlavní hrdinky a její hledání důvodů a řešení. Je to taková typická japonská divnokniha. Velice kulturně odlišná, ale dostatečně blízká, aby vám měla co předat. Je to hezky vybudovaný kousek, který rozhodně stojí za vaši pozornost.

NEJHORŠÍ KNIHY ZA ROK 2023

Všechno nemůže být jenom sluníčkové a proto chci věnovat trochu prostoru i knihám, které mě nepříjemně zklamaly.

První z nich je určitě druhý díl série Everless: panství zášti a lásky. Nečekala jsem, že to bude dobré, ale ta absolutně děsivá práce s postavami, neschopnost s návazností děje a dokonce ani ta malá věc aby to slohově trochu fungovalo se nestala. Bylo to i přes zajímavý nápad prakticky nečitelné.

Musím, ale knize přiznat, že se hodně snažila to někam dotáhnout. Tím se rozhodně nemůže pyšnit Utrpení mladého Werthera, které je hned další na mém seznamu. Má to zajímavý sloh. Je to kniha, která má ve stylu psaní nějakou úroveň a na rozdíl od Everless je velice konzistentní a navazující. Ale ten příběh jako takový si ode mě získal velkou červenou nálepku, kvůli samotnému ději a myšlence. Tahle kniha popisuje extrémně toxickou osobu a její cestu k tomu, jak spáchá sebevraždu, aby to mohl v dopise hodit na ženatou dámu, která jej odmítla. Je vůbec potřeba k tomu něco říkat? Je to věc nezdravá a bez myšlenky, zaměřená na špatné vzorce chování a špatné vnímání pojmu láska.

Podobně toxicky vnímám knížku Den co den, která díky zajímavému fantasy formátu obhajuje stalking a i přes výrazné metafory na psychické poruchy přináší tenhle příběh hlavně 100 odstínů toxického vztahu. A k tomu to fakt ani není moc dobře napsané. Ztrácí se to v ději, postavy jsou dost random a nevybudované a samostatný příběh má víc prázdných míst něž je zdrávo.

Můj seznam špatných knih se letos výrazně točí kolem příběhů se kterýma morálně nesouhlasím, protože jako poslední se usídlily Malé ženy, které mě extrémně zklamaly. Stojím si za tím, že v roce 2023 i 2024 je kniha o skupině sester, které jenom pracují a milují muže a jsou hodné aby je bůh nepotrestal přežitá a můj mozek odmítá pochopit ten fakt jak moc klasickým dílem tenhle sexisický žblebt je. Je to kniha napsaná na zakázku. Je to kniha napsaná, aby to byla velká hromada tehdejší propagandy. Dává smysl, že je taková jaká je. Jenom si myslím, že naše společnost je daleko za bodem kdy by takové věci měly být ceněné.

Nově jsem si založila i podcast, kde můžete tyhle moje názory slyšet mluvené a mnohem chaotičtější. Takže kdyby vás zajímala první epizoda o nejlepších a nejhorších knihách za loňský rok: