Shrnutí za rok 2022 - nejlepší knihy roku a největší zklamání

 

Každý rok mi trvá delší dobu to napsat a každý rok píšu o míň knihách. Ale ještě pořád to píšu. V pořadí už čtvrté roční shrnutí. Jaký byl můj rok 2022 v knihách?

V jednoduchých číslech? Překousala jsem 42 knih, z toho 7 re-readingů. Dočetla jsem dvě série (jen?!) a pár titulů jsem přelouskala jako betačtenář (asi 3?). K tomu 7 knih bylo čtení na spolupráci. Se vším kromě skóre dočtených sérií jsem velice spokojená. Ale s čím jsem opravdu spokojená? S top knihami za loňský rok. Čeká nás i seznam nejhorších knih, ale začneme dobrými zprávami.

NEJLEPŠÍ KNIHY ZA ROK 2022

1. NOČNÍ CIRKUS – ERIN MORGENSTERN

Víte, jak někdy sáhnete po nějaké knize jen s mlhavou představou, co od ní čekat? To byl Noční cirkus. A tahle mlhavá představa se během pár stran stala jistotou, že tohle je jedna z mých top knih ever. Noční cirkus je krásný příběh dvou mladých lidí, kteří si zahrávají s magií v prostředí tajemného, magického cirkusu, který se otevírá po setmění. Autorce se v téhle knize povedlo vystavět nádhernou atmosféru plnou krásných míst a přestav. To prostředí z tohohle příběhu představuje přesně jak by podle mě měl vypadat ráj. Je to kniha převážně atmosférická, takže trochu náročnější na čtení a nehraje to na dramatickou dějovou linku. Většina děje je pomalá a vyprávěcí, ale mě osobně to moc sedlo a hrozně nerada jsem opouštěla stránky příběhu. Charaktery v knize jsou hezky vybudované a díky odrazu z atmosférického prostředí působí trochu přízračně. Jazyk má ta kniha krásný i když složitý, ale jestli vám můžu něco slíbit tak to, že vás Erin Morgenstern přenese do světa nikdy nekončících divů.

2. DŮM V BLANKYTNĚ MODRÉM MOŘI – TJ. KLUNE

Četla jsem na tenhle příběh mnoho pozitivních ohlasů ještě předtím, než ho u nás vůbec vydali, přesto jsme si neodkázala představit, co mě čeká.

Je to krásné. To tu knihu asi zachycuje nejlíp. Ten příběh je teplý a láskyplný a chápavý. Z dálky se to zdá jako obyčejné povídání o životě jednoho mrzoutského chlapíka ve středním věku, ale když se pořádně začtete dojde vám, že tahle fantasy se nějakým způsobem stala oázou klidu, objetím které jste potřebovali až moc dlouho. Nikdy mě žádná kniha takhle neobjala. Jsem moc vděčná za to, že to Dům udělal.

Mimo to je to kniha čtivě a relativně snadno napsaná, takže se čte svižně a lehce. Děj je dynamický a celou dobu se hýbe, takže se nedá odtrhnout a i kdyby to někdy šlo, ta se vám nechce z toho hezky vybudovaného prostředí. Nejsilnější stránka téhle knihy jsou nepřekvapivě charaktery – bez toho by z té knížky, nebyl tak fajn kamarád.

3. STAČÍ MÁVNOUT KŘÍDLY – SÁRA TOPINKOVÁ

Upřímně si nejsem úplně jistá jestli jsem tuhle knihu nečetla spíš v roce 2021, ale tehdy jsem o tom nesměla mluvit takže ji zařadíme sem, abych vám mohla povědět o tom jak úžasná je. Sára je moje dobrá kamarádka a já jsem na ni byla neskutečně pyšná, když mi řekla, že jí bude vycházet kniha. A byla jsem ještě pyšnější, když jsem zjistila, jak úžasná kniha to je.

SMK je příběh mladé holky, jménem Cilka, která se protlouká životem a vypořádává se se spoustou psychických problémů a traumat z minulosti. Je to převážně příběh o úzkostech a o jejich těžkostech, ale taky je to příběh o životě mladých lidí. A je napsaný mistrně. Velice citlivá práce s charaktery je kombinovaná se zajímavou formou vyprávění. Kniha skáče v čase, ukazuje dvě linky života hlavní hrdinky a pomáhá vám udělat si obrázek o tom, co z ní udělalo člověka kterým se stala. Z knížky je nejvíc cítit, že Sára věděla o čem píše a popisuje těžké životní období tak, že i kdyby jste neznaly jaké to je si něčím takovým procházet, velice snadno to pochopíte. Tahle kniha informuje, poučuje, ale zároveň vypráví skvěle napsaný heavy-contemporary příběh.

A ze všech těchhle důvodů to stojí za to číst.

4. MAKOVÁ VÁLKA – R. F. KUANG

Jedno z nejmilejších překvapení loňského roku, bylo vydání Makové války u Hostu. A ještě lepší překvapení bylo, když jsem si knihu přečetla a zjistila jsem, že je tak o deset levelů lepší než se mi kdy mohlo zdát. Kdyby se mě někdo zeptal na tip na dobrou fantasy, bez přemýšlení bych mu do ruky nacpala Makovou válku.

Tahle kniha je objemná, ale každá stránka stojí za to. Je v tom velká inspirace Čínou a nějakou japonskou válkou - přiznám se, že jsem po původu příběhu pátrala jen zběžně, i tak ale musím říct, že je to v tom velice cítit a skvěle to funguje – k tomu se přidávají velice dobře vybudované magické prvky a svět funguje na jedničku. Nejlepší věc na téhle knize, která vysloužila příběhu místo v tomhle seznamu, je jak čistě morálně šedivý ten příběh je. Nejsem si jistá jestli v té knize není padouch nikdo nebo jsou padouši všichni, ale tak či tak se to pohybuje ve velice bezbarvých zákoutích morálky a je to úžasné. Zavaří vám to mozek, při snaze přijít na to co je správné a uchvátí vás to tím jak autorka předkládá tuhle otázku. Je to velice drsný příběh z válečného prostředí a předestírá přes vás spoustu otázek a myšlenek.

Boží. Čtěte Makovou válku.

Ale bacha. Je to hodně dospělácká fantasy.

5. VOLÁNÍ NETVORA – PATRIC NESS

Viděli jste ten film? Já taky a doufám, že už nikdy nebudu muset.

Ale tahle kniha je něco úžasného. Jsem pár let za trendem, já vím, ale kdybyste náhodou tenhle nádherný, citlivý a smutný příběh ještě nečetli tak to rozhodně napravte (ehm ehm nebuďte tak hloupí jak já, která se tomu skoro cíleně vyhýbala). Je to velice metaforická kniha s prvky, které by se daly považovat za fantastické, ale hlavně je to krásný příběh o ztrátě a o lásce a o životě a prostě to stojí za to. Ta kniha je nádherná (ten film už tolik ne).

Tak jsem jenom chtěla říct, že já ji teda taky doporučuju, no.

 

Ten top seznam by byl mnohem delší kdybych se rozhodla zařadit pokračování sérií, ale většinou jsem první díly těch sérií doporučovalo v předchozích shrnutích a tak jsem Projekt Kronos, Mistborn nebo Vzhůru k obloze nedala širší prostor, ale připomínám, že si zaslouží vaši pozornost.

 

NEJHORŠÍ KNIYH ZA ROK 2023

Není divné, že se na tuhle část Shrnutí těším nejvíc? Snad ne. Upozorňuju, že nechci osočovat nikoho komu tyhle knihy sedly, ale mým potřebám nevyhovovaly. A vím, že umím být trochu ostrá tak si to neberte osobně. Je to jenom můj názor.

1.         RANHOJIČKA - L. NOIOVÁ

Jakoby… Tohle nebylo až tak špatné. Teoreticky pokud vynechám to jak naivní to je, tak to není až tak špatné. Jenom je to děsně moc prvoplánové. Tenhle příběh je zasazený do prostředí „nejdrsnějšího“ vězení v království, ale něčeho jako násilí se dočkáme víc i v Budulínkovi, tak by mě zajímalo v čem je to vězení tak drsné (protože autorka na to skrz knihu dost upozorňuje). Postavy mají tak dva charakterové rysy, většinou zaměřené na to jak hrozně hodní jsou a jejich osobnost nemá o moc víc rozměrů. Nepotěšila mě ani zápletka, kterou jsem prakticky celou rozklíčovala před půlkou knihy a nenabídla žádné zajímavé, šokující nebo napínavé momenty. Prostředí je nedoladěné a celkově se kniha omezuje na minimum jakéhokoliv budování. Viděla jsem na to hodně pozitivních ohlasů na české booksta scéně, tak jsem se rozhodla po delší době sáhnout po nové YA knize, ale Ranhojička mi nenabídla nic kvůli čemu by to za to přečtení stálo.

2.       POZLACENÉ – N. FORMA

Tuhle knížku jsem dostala na nějakou spolupráci v rámci ambasadorství pro humbook. Nevěděla jsem co jiného vzít a tohle znělo fakt nabušeně. Feminismus, historická atmosféra, magie – i´m in. Ale tady bych byla radši venku, děkuju pěkně. Tahle kniha má nějaký konkrétní tvar jenom asi prvních dvacet stran. Potom se začne rozpadat děj v nevysvětlitelně roztříštěných časových skocích dopředu a fakt děsných nesmyslech pokud jde o budování světa. Díky tomu, že autorka přeskakuje v čase, tak nedává smysl většina vztahů, vývoj postav je nesmyslný a nahodilý a rozhodně ne plynulý a do toho jsem se hrozně ztrácela v ději, protože stavěl na světě, který nebyl vůbec vybudovaný. Dílem těchhle všech problémů to má ploché postavy, jejichž jednání nemá žádné motivy a jejichž vztahy nemají žádný základ (pokud bych mohla zapomenout na jednu věc v životě, byla by to ta romantická linka téhle knihy, protože byla extrémně zašmodrchaná, zmatené, bezdůvodná a všichni jsme ji čekali, takže mě dost nudila). Pak to skočí na dramatický konec, který je nejenom děsně utahaný a nudný, protože mi byly všechny postavy úplně jedno, ale zase se zamotá ve vlastní překombinovanosti bez reálných základů pro to zapojit tolik prvků, takže nedává moc smysl.

Ale má to hezkou obálku!

Tohle dojem úplně neudělalo, no.

3.              CYTONIK – B. SANDERSON

Tohle je třetí díl série. Tak proč je tady v tom seznamu, ptáte se? Protože ty první dva díly byly fakt hrozně povedené. Ale tohle si se mnou vůbec nesedlo. Změna prostředí odebrala oblíbené postavy a cool vesmírné střílení, takže zbylo chození po přírodě a přidávání postav. Mělo to světlé momenty, zajímavé zvraty, dobře to stavělo a dotvářelo svět a jsou tady hrozně cool bojové scény na konci. Ale v mezičase mi to přišlo utahané. Nebavilo mě v rámci jedné série poznávat už třetí novou skupinu přátel hlavní hrdinky, já chci poznat ty postavy co na mě udělaly dojem v jedničce. Stejně tak jsem byla dost unavená z toho jak většina téhle knihy byly dlouhé kapitoly o tom jak se chodí. Chyběla v tom energie předchozích knih, moc mě nebavilo se tím prodírat a nudily mě postavy, protože jejich charaktery nebyly ničím nové. Tohle mě zklamalo v kontrastu s předchozími díly hrozně moc.

4.       NETVOŘI A KRÁSKY – SOMAN CHAINNANI

Už poslední kniha se kterou vám budu vymlouvat díru do hlavy. Slibuju.

 

Netvoři a krásky mohla být skvělá kniha. Jenže se jí vůbec nedařilo pracovat s tím námětem. Mělo to být přepracování pohádek, aby byly drsné a temné. Jenže tenhle koncept si představuju tak, že autor vezme pohádky a jejich myšlenky (poučení) a trochu si ji přitemní.

S pohádkami, které měly knihu inspirovat mají tyhle příběhy společného jen málo. Většina původního příběhu se ztratí ve změně jmen, kompletním přepracování povah princezen a několikrát i ve změně prostředí, kde se pohádka odehrává. O pointě původních příběhů ani nemluvě. A víte, co z toho zbude? Nic. Inspirace pohádkami je minimální, jedná se spíše o záchytný bod než o opravdovou spojitost se Sněhurkou nebo Kráskou a zvířetem. A když je náhodou v pohádce znatelná inspirace, tak spojitost s původním zněním nepracuje nijak ku prospěchu nové verze. Některé pohádky jsou přehnaně korektní, jiné jsou jenom přeplácané milionem motivů, až se v tom všechny ztratí. Původní kouzlo z příběhů zmizelo, ale tohle „nové“ zpracování mu neodkázalo dát žádnou vlastní magii.  Pro mě to bylo ploché, bez nápadu a bez náboje. Nic mě nedrželo u čtení, nebavilo mě se prokousávat textem, protože čím dál jsem v knize šla tím jistější jsem si byla, že další příběh bude zase zklamání. 

Za pozitivní bych považovala alespoň snahu, ale to by v tom musela být nějaká cítit.