Pozlacené - Namina Forna

Šestnáctiletá Deka žije ve strachu. Během Rituálu čistoty musí prokázat, že se může stát plnohodnotnou členkou své vesnice. Když pak v den obřadu krvácí zlatě – démonickou barvou nečistoty – ví, že ji čeká něco horšího než smrt. Možnost uniknout strašlivému osudu přijde spolu se záhadnou ženou, která jí nabídne místo ve zvláštní císařské armádě. Nic však není takové, jak se na první pohled zdá, a Deka začíná odhalovat temný odkaz vlastních předků…

 

 

 Pozlacené mohly být skvělá kniha. Potenciál toho příběhu byl obrovský. Naprosto gigantický. Mohla to být skvělá kniha se zajímavým světem, která stavěla část příběhu skrz náboženství a měla skvěle nakročeno, aby nám připravila zajímavý vývoj hlavních postav. Ale potom se toho ujala autorka a totálně to zmatlala. 

Prapůvodní myšlenku hrozně cením. Byla fakt skvělá. Ale všechen potenciál se v průběhu příběhu ztrácel. Autorka možná krásně promyslela všechno důležité pro zápletku, ale ve fázi psaní se to začalo pomalu hroutit. A mě je to upřímně líto.

Bylo to uspěchané. Části, ve kterých se měl projevit charakterový růst postav a to jak postupně ztrácejí iluze a zpochybňují, v co věřily, jsou úplně vynechané. Ta knížka přeskočí dva měsíce v rámci dvou kapitol a najednou čtete o úplně jiných postavách s kompletně novými názory a životními postoji. Což je rozhodně moc fajn, že tenhle přechod prodělaly. Ale já jako čtenář chci vidět, jak ho prodělaly. Já chápu, že se postava v příběhu potřebuje dostat z bodu A do bodu B. Ale já to nečtu kvůli tomu cíli, ale protože chci vidět tu cestu. A to je něco co nám tady autorka kompletně sebrala. S tím odešla schopnost vytvářet si k postavám vazby, chápat je nebo pobírat příběh z větší a širší perspektivy.

Často si to protiřečilo, mimo jiné i kvůli obřím časovým skokům a některé věci, které jsme se dozvěděli skrz čtení byly jenom holé nesmysly. Věci, které nedávaly smysl a nikdo nad tím nepřemýšlel víc jak čtvrt vteřiny. Především pokud jde o worldbulding, ale třeba taky u vztahů mezi charaktery. Především v poslední čtvrtině se to často už zdálo jen jako náhodný shluk slov.

Když jsme u těch vztahů – pro změnu vám tahle ya „pecka“ nabídne romantickou linku, pro kterou nebyl v příběhu prostor (nikdo se ho radši ani nesnažil vytvořit) a žilo by se nám bez ní mnohem líp, protože stejně jako všechno ostatní nedostala žádný prostor. Mezi charaktery není žádná chemie, od začátku je jejich vztah hrozně prázdný a nemá na čem stavět a potom během pár stran se dozvíme, že je to životní láska. Kdy se to stalo? To nám nikdo nepoví.

Obecně moc nechápu, jak takhle kniha může mít přes 400 stran, protože v ní nic není. Má to potenciál na nabouchanou fantasy klidně o tisícovce stran, ale takhle je z toho krátký štěk o ničem. Je to prázdná skořápka příběhu. Jako náčrt světa a příběhové linky dobrý, ale teď by to někdo měl vzít a udělat z toho knihu.

Jsem zklamaná, jsem naštvaná, jsem smutná. Tak dobré to mohlo být! Nakonec je to jenom nuda a hodně akce, která nikoho nezajímá, protože nic víc ten příběh nedokáže nabídnout.

2/10* - tady jsem sáhla hodně vedle.

 Kniha mi byla poskytnuta jako spolupráce z Humbooku