Volání netvora: Příběh života - Patric Ness (podle původního námětu Siobhan Downd)

 "Co je to sen, Conore O´Malley? Kdo ví že se nám nezdá všechno ostatní?"

Třináctiletého Conora navštěvuje noc co noc netvor. Není to však ten, kterého Conor očekával – ten z noční můry, jež ho pronásleduje od doby, kdy jeho maminku začali v nemocnici týrat neúspěšnými léčebnými procedurami. Tenhle netvor je jiný. Je to tajuplný přízrak z dávných časů, ukrývající se v podobě starého stromu za domem. Je tu proto, aby Conorovi vyprávěl tři příběhy. Na oplátku ale něco chce. Tu nejnebezpečnější věc ze všech. Chce pravdu.

Volání netvora.

Moje spřízněná knižní duše. Existuje něco takového? Pokud jo tak jich mám plnou polici v knihovně. A teď jsem na ni musela přidat i tenhle kousek od Patrica Nesse, protože tohle bylo perfektní čtení.

Jsem upřímně zděšena sama sebou, protože jsem tu knížku vlastnila přesně 41 týdnů (ať žije instagram, který si pamatuje věci, které já ne) než jsem si ji konečně přečetla. V mojí knihovně jsou ukryté poklady, měla bych jim věnovat víc pozornosti.

Volání netvora je krásná knížka, způsobem, který tne hluboko do srdce čtenáře. Nebyla jsem ani v půlce a věděla jsem, že tohle bude moje další velká láska. Způsob, kterým autor příběh vypráví, nabízí možnost se toho zamilovat dřív, než vám plně dojde o čem to je. A když začnete chápat zápletku, jste vevnitř a není úniku.            

Má to krásný jazyk, který vytváří perfektní tesknou atmosféru plnou myšlenek, ale zároveň to není nijak květnaté a především je to příšerně čtivé a chytlavé, což knihám, které mívají zajímavý jazyk často chybí. Je tady jednoduché vytvořit si vazby k postavám. Do Conora vidíme přesně tak akorát. Jeho postava je napsaná tak dobře, že to na konci bolí. Popisy reakcí jednotlivých členů rodiny na vzniklé situace z pohledu malého kluka mají taky hrozně moc co nabídnout. Obecně to utváří poměrně realistický obrázek, který je těžké polknout, ale skrz veškeré vyprávěcí prvky to nemůžete nezkusit.

Můj vztah k citátům je obecně velmi kladný a ty tady jsou krásné. Jako kdyby autor každou větu pečlivě hodiny promýšlel a ono to díky tomu hrozně moc stojí za to.

Je to takový ten mírně abstraktní příběh, který na konci zanechá pár otázek. Příběh, který si můžete vyložit více způsoby, ale vždycky vám bude dávat smysl a výsledné poselství zůstane stejné. Je to ale také kniha, ve které věřím, že vždycky najdete něco nového, něco krásného. 

Je to smutné čtení. Samozřejmě že je – já málokdy doporučuju něco humorného (asi prostě nejsem ten typ, co?). Ale i přes to jak hrozně mě to na konci rozložila si teď přeju jenom přečíst si to tisíckrát a jednou navrch k tomu. Protože každá stránka téhle knihy je umění.

Jeho nejlepší druh.

Obrovské doporučení, 100000/10*

Ta knížka u nás vyšla už v roce 2012. Je to i film. Doufám, že jsem jenom jedna z mála koho to minulo. Ale pokud jste ji i vy přehlédli, moc doporučuju zastavit se a věnovat tomu titulu trochu bližší pohled.