Neviditelný život Addie LaRue - Victoria Schwab

Já si tě pamatuju...

Francie, rok 1714. Ve chvíli nejvyššího zoufalství se mladá žena rozhodne uzavřít faustovskou dohodu, díky níž bude žít navěky, ale s prokletím: nikdo z lidí, s nimiž se setká, si ji nebude pamatovat. Tak začíná neskutečný příběh Addie LaRue, oslnivé dobrodružství odehrávající se napříč staletími a kontinenty, během nějž se mladá žena učí, kam až muže zajít ve snaze zanechat na světě svoji stopu. Všechno se ale změní, když Addie po téměř 300 letech narazí v jednom knihkupectví na mladíka, který si pamatuje její jméno...

Včera jsem dočetla Neviditelný život Addie LaRue.

A přísahám bohu, že právě teď procházím fází, kdy neexistuje lepší kniha.

Protože prostým faktem za mě je, že tahle kniha je nadnárodním pokladem současné literární scény.

A já se jdu pokusit vám trochu konstruktivním způsobem vysvětlit, proč je to tak skvělé. Protože pokud vás stále ještě nikdo nepřesvědčil o tom, že zrovna tenhle příběh je to pravé, mám v plánu být důvodem, proč zítra ráno napochodujete do prvního knihkupectví.

Viktoria Schwab je nesporně velmi talentovaná autorka. Nejenom že musím vyzvednout její styl psaní, práci s informacemi a časovými skoky… Tentokrát musím říct, že tahle knížka nejvíc čerpá z toho, že ten nápad je naprosto brilantní. Chci říct… všichni známe takové ty knížky, které jsou vážně dobře napsané, vtáhnou nás i přes předvídatelný děj nebo nevýrazné postavy a my jsme potom moc rádi, že jsme si je přečetli, protože tohle se autorovi vážně povedlo. Jenže Schwab vám naservíruje něco úplně jiného. Něco neotřelého, originálního. Příběh, který jde přes mrtvoly. Který skvěle pracuje s psychikou postav i s hlavou čtenáře. Který zpracovává hrozně moc myšlenek, které vás donutí se vážně zamyslet. Příběh, který nemá jeden, dva nebo tři body, ve kterých vás naprosto ochromí a šokuje. Ale příběh, který vás ochromuje celou dobu a vy to celou dobu hrozně ceníte. Nevíte, co můžete čekat, nevíte, co přijde dál, nevíte jestli chcete číst dál a zvládnete další kousek světa Adeline LaRue odhalený až na dřeň. A pak to dočtete a zjistíte, že jste to zvládli a že to vážně stálo za to.

Protože tohle je jako kouzlo. Celá ta kniha pro mě byl úplně nový svět. Příběh plyne pomaleji. Autorka vám potřebuje říct hodně věcí, abyste pochopili osobnosti postav a poskládali si dohromady střípky jejich příběhů. Ale nedostanete jedinou informaci, která by byla zbytečná. A přesto na začátku není těžké se začíst a uprostřed neztrácíte dech, znaveni příběhem, ve kterém už zůstáváte moc dlouho. Celé to perfektně graduje. Z kraje se to rozjíždí pomaleji a nenápadně si vás to namotává a na konci už to máte všechno v hlavě, znáte hrdiny a milujete je, protože jejich temná místa vám budou nepříjemně povědomé a vy je chápete. Nebo alespoň částečně. A potom je děj rychlejší, svižnější, přichází pořád víc zlomových informací, na které celou knihu čekáte a jak už je zvykem, v nejlepším to přestane a to je ten moment kdy knihu zavřete a víte, že tahle jízda stála za to.

Jak už jsem zmiňovala, autorka hodně skáče v čase. Pracuje se spoustou časových úseků v životech dvou postav a někdy by mohlo být těžší se v tom vyznat, ale to střídání míst a časových období, kontrast s minulostí a přítomností je jedna z věcí, které mě na tom hrozně moc fascinovaly a stály za to.

V příběhu se hodně pracuje s konceptem umění. Pro knihu je důležitá hudba a malíři a všemožné jiné umělecké projevy a jejich důležití představitelé v historii, za což jsem hrozně vděčná a moje srdce plesá, protože je to tam pojaté krásně a já hrozně cením to jak se na to Addie dívá a co to znamená a je to fakt super věc.

Mimo historické události, umění, skvělou práci s textem a všechny ty ostatní věci co jsem chválila si taky užijete skvěle, ale opravdu MISTRNĚ napsané romantické linky. Mezilidské vztahy? Drazí autoři takhle to piště. Dostanete hate-to-love, kterou budete zbožňovat i když byste neměli, dostanete krásnou opravdovou lásku, dostanete všechno, co chcete a nebude to vypadat, jakože to autorka píše pro vás. Protože ona to píše pro ty postavy a to je ta nejlepší věc.

Celé to působí děsivě realisticky, ten konec není pohádkový a možná to byl ten poslední zlomový bod, kdy mi došlo, že nic lepšího na světě snad ani není.

Neviditelný život Addie LaRue je za mě must-read.

Nevynechejte to.

10/10*