Světla nad močálem - Lucie Ortega

Vydejte se do světa bludiček. Vítězná kniha 4. ročníku soutěže Hvězda inkoustu.

Lena si vzala život naprosto dobrovolně – mezi lidmi už žít nemohla. Teď je z ní navka, budoucí bludička. Aby se jí skutečně stala, musí kromě nových dovedností zvládnout to hlavní: nalákat do močálu lidskou duši. Jenže po střetnutí s nepřátelskou strigou má na splnění úkolů místo sedmi let jen sedm dnů. Lena u bludiček našla milující rodinu a udělá cokoli, aby s nimi mohla žít i nadále. Zvládne přivést duši člověka, nebo ji čeká věčné zatracení?

"Pro lidi má cenu jen to, co se dá sežrat."

Tahle kniha má obrovský potenciál, provedený v už míň zářivých barvách.

Na začátku jsem to žrala. Atmosféra příběhu i toho světa byla nádherná a kouzelná a já jsem si to nemohla vynachválit. Jestli se něco autorce povedlo tak vystavět smysluplný systém, který má na čtenáře efekt. Knížka je postavená na slovanské mytologii, a já začínám zjišťovat, že tohle téma můžu. K tomu mě fakt bavilo i to čtení, 150 stran zmizelo prakticky za den – nemohla jsme přestat. V podstatě jsem autorce zobala z ruky.

Bortit se to začalo až někdy v druhé polovině. Najednou byla pryč atmosféra, tempo příběhu i mírná sympatizace s hlavní hrdinkou. Kolem všeho bylo hrozně moc omáčky, byla to nuda a děj se točil v kruhu. Místy jsem měla silné podezření, že je to schválně protahované, aby ta knížka byla delší. Bylo to hrozně překombinované a autorka napsala příběh, kde žádná akce nevyvolávala prakticky žádnou reakci, kde se věci děly spíš nahodile aby vyplnily prostor mezi začátkem a koncem knihy, než za nějakým účelem k dosažení cíle. Tam kde předtím převládalo nadšení, už mi knížka zkrátka a dobře neměla co nabídnout.

"Není strategické sázet všechno na jednu kartu. Když máte jeden jediný plán a upínáte k němu veškerou svou vůli, co z vás zbyde, pokud plán selže?" 

Hlavní hrdinka je tam takový trochu „morally grey charakter“ tj. morálně šedý charakter, ani zlý ani hodný. Což je super myšlenka, ale prakticky nerozvedená a jenom mírně nakousnutá někdy v průběhu té druhé půlky, takže je z Leny nakonec prostě jenom taková prvoplánová holčička.

Ani ten konec nepřinesl vytoužené uspokojení nebo rozhořčení nad finálním osudem hrdinů. Úplně tomu chyběla jiskra, postrádalo to nějaký nápad. Přišla chvíle, kdy se autorka pokusila o hrozný „zvrat“, ale ten pro změnu hrozně urychlila a vůbec ve mě jako čtenáři nedokázala vyvolat lítost nad tím, že to nebude „šťastně, až na věky“. Jenom radost, že je konečně na dohled poslední stránka.

Neřekla bych, že je to nezbytně celé špatně. Ani omylem. Jak už jsem řekla, moc se mi líbí, jak autorka pracuje s atmosférou, původní myšlenka toho příběhu je hrozně hezká a ta mytologie v tom je nádherně pojatá. Napsané je to moc dobře, řekla bych, že na českou literární scénu má Ortega rozhodně čím přispět a že o ní do budoucna ještě uslyším.

Přesto nemůžu říct, že by ve mně knížka zanechala nějaký výrazný dojem. Je to taková podprůměrná YA fantasy. Ze začátku to možná mělo svěží vítr, ale pak se to v určitém bodě zaseklo a už to bylo jen jako brodit se bahnem.

Pořádně hutným bahnem, kdy po deseti stránkách potřebujete pauzu.

Nejvíc mě na tom mrzí ztracený potenciál. Řekla bych, že největším problémem knihy není to, jak je to napsané ani nic jinak závažného tolik, jako naprostá absence nápadu pokud jde o zápletku. Bylo to tak suché! Když se vyčerpalo kouzlo světa a stylu psaní, prostě už to nešlo dál.

Třeba to vyjde příště.

5/10*

- Kniha mi byla poskytnuta za účelem recenze z Humbooku (tj. jednorázová spolupráce)