Odstíny života & Hodnota krve - Lusy Adams

 

Před pár dny mě oslovila naše česká autorka, Lusy Adams, s otázkou jestli bych si nepřečetla její knížku Odstíny života. A i přes fakt, že většinou spolupráce odmítám (kor, když mi hrozí, že budu muset číst e-knihu – protože přesně takhle knížky vyšly, v e-formě. První díl se kdysi dávno (2011) objevil v papírové verzi, ale údajně je ta e-kniha kompletně přepracovaná (vyšla 2020) a lepší), no tak či tak jsem to nakonec vzala.

A víte co?

Nelituju.

Hlavní hrdinka Alex umřela. A v klidu si hnila a sžívala se s červy, dokud se jí o tři roky později nerozhodl zpět k životu přivézt jeden hrozně otravný bůh. Po návratu zjišťuje, že v naší společnosti žijí děsivé a nevysvětlitelné věci. Věci, které se přikradou ze stínů a vy si jich ani nevšimnete. A i když by moc chtěla, ke svému starému životu se vrátit nemůže. A tak se z ní stává lovkyně příšer. Sama se protlouká nadpřirozeným světem, aniž by o něm něco tušila a snaží se znova neumřít. Ale bacha! Zvrat! Po čase potkává partičku sexy lovců, kteří vědí o skrytém světě podstatně víc než ona a rozhodnou se ji vzít do party. Což jí pravděpodobně zachrání krk. Život začne být fajn. Ona se zamiluje, najde si nový domov… Nic jí nechybí. Skoro. Protože by to mohlo být perfektní, nebýt faktu, že je údajně nějaká „spasitelka“. Tím se to celé dost komplikuje.

Jo, tak tolik k mnou psanému obsahu. Pokud by vám to přišlo zmatené nebo nějak jinak nesmyslné, což by se mi podobalo, mrkněte na databázi nebo tadyhle (http://lusyadams.cz/) na web samotné autorky. Umí obsahy vysvětlit o dost líp než já.

 

Jo. Příběh. Hodnocení. Dostáváme se k té části, kterou umím.

Myslím.

Kolem a kolem – je to skvělá oddechovka. Knížky (mluvíme o obou dílech) se čtou příjemně, děj nestagnuje (tz. Pořád se tam něco děje) a napsané to taky není vůbec špatně.

Nemůžete čekat žádného Tolkiena. Ze světa by se dalo vytřískat víc (i když na to třeba dojde v dalších dílech, co já vím), zápletka není zase tak komplikovaná jak se snaží působit a je to krapítek naivní. Všechno to pak primárně táhne romantická linka: Milostný trojúhelník, což není úplně populární téma, ale zpracované to tady není vůbec špatně. No – zkrátka a dobře: Je to takové jednoduché, trochu stylem L.J. Smith a Upířích deníků, jenom je to o dost míň debilní a autorka umí psát postavy.

Pokud bych měla něco vytknout, tak fakt že se v podstatě celý první díl nikam nehýbe. Jo, pořád se tam něco děje, rozvíjí se romantická linka a je to natřískané akcí. Ale k hlavní zápletce je tam toho hrozně málo a vůbec se nevyvíjí. Nakonec to jsou jenom epizodní boje s pár příšerami a hubičkování se s hlavním intrestem toho dílu. Čte se to dobře? Ano. Ale člověk může chtít víc.

Druhý díl už je v tomhle lepší. Konečně se to začíná hýbat, zjišťujeme nějaké nové informace a k tomu tam hezky sedí i ta romantika (a konečně mi neleze na nervy, protože si Alex uvědomí, že miluju toho stejného co já).

Postavy jsou napsané dobře a poměrně realisticky. Co cením, jsou dialogy – s těmi má většina začínajících autorů problém, nezní to dobře a je to takové kostrbaté. Tady je to nádhera. A přehlídneme fakt, že knížka vlastně není úplně prvotina, protože tak či tak je to napsané dobře.

Jasně, teď možná zním trochu rozpolceně, ale vážně se mi to líbilo. Hezky jsem u toho vydechla a odpočinula jsem si. Víc po tom chtít nemůžete, ale pokud nebudete moc nároční tak si to užijete jako já. Oba díly jsem zvládla během týdne a většinou jsem u toho seděla dlouho do noci, neschopná přestat – čtivost tomu rozhodně neupřete.

Jsem ráda, že jsem měla možnost si knížky přečíst a na další díly se těším hrozně.

Fakt spokojenost

8/10*