Jeho banán - Penelope Bloom

 Můj nový šéf má rád pravidla. Jedno z nich si ale nikdo netroufne porušit... Nesmí se mu sahat na banán. Jako vážně. Tenhle chlápek je závislej na draslíku nebo co. Jasně, že jsem si na něj sáhla. Jestli to chcete rozebírat do detailu, ve skutečnosti jsem si ho i strčila do pusy. A co je ještě horší? Sežvýkala jsem ho… a polkla. Já vím. Pěkně zlobivá holka. A pak jsem ho uviděla. Možná byste tomu nevěřili, ale když se člověk dusí něčím banánem, neudělá to na jeho majitele zrovna ten nejlepší první dojem.

Jeho banán jsem dostala na recenzi v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský. Což, nebudeme si nic nalhávat, je parádní věc a příležitost. Přejte mi štěstí ať mě nevykopnou, protože napsat něco fakt pozitivního je pro mě skoro nadlidský úkol a to není úplně ok reklama. Kdyby vás knížka zaujala u nich na e-shopu ji najdete po kliknutí zde.

Mno, a teď už k tomu co na knížku vlastně říkám:

Ve zkratce? 

Tahle knížka je špatná, pokud po ní budete chtít, aby byla dobrá. Pyšní se nálepkou „Erotický román“, nemá ani 300 stran a anotace mluví za vše. Všichni, kteří si to koupí s tím že je čeká nějaké kvalitní čtení jsou pitomci a za „ztracený čas“ si můžou sami.

Není to v žánru žádný převratný titul. Z rukávu vám vysypu deset na chlup stejných, ale pokud jste fanoušci žánru, nemyslím si, že přinese nějaké velké zklamání.

Zápletka je docela klasika – aby spolu mohli trávit čas, ale zároveň to bylo trochu hate-to-lovers tak tam šupneme nějakou děsně nelogickou zápletku postavenou na rozhodnutí divného chlápka, který chce „potrestat“ náhodnou holku, protože snědla banán (fakt reálnej banán. To jak je ten maník co dělá hlavního hrdinu mešuge probereme o pár odstavců dál) a pak se to snažíme na následujících 20ti stránkách nějak okecat aby to čtenáři dávalo větší smysl, i když se do toho autorka nakonec sama zamotá víc než my. Což nebylo úplně oukej. Ale je až k pláči v kolika takových knížkách najdete něco podobného a stejně se najde kupa lidí, kteří to žerou. Tohle je odpočinkový žánr, nad kterým NESMÍTE přemýšlet, takže to vlastně chápu, ale zároveň… člověk čeká, že to bude aspoň trošičku dávat smysl?

Mno, každopádně – Humor. Je kolem toho kuuupaaa řečí jak hrozně je to vtipné. Za mě se povedla tak jedna hláška. Jinak to bylo divné, přitažené za vlasy nebo tam autorka házela hlášky, které neměly nic společného s tématem a tím pádem nepadly úplně na úrodnou půdu. Hrozně to přeháněla a hrozně se snažila nějaké vtipy tvořit, ale tak neúspěšně až to bolelo. Což zabíjelo velkou část potenciálu příběhu. Když máte stejný smysl pro humor tak to klapne, ale nejsem si jistá jestli tady není jediným řešením amputace mozku, abych se smála takže si to přeberte.

Ve výsledku celý příběh táhnou dvojsmyslné narážky a čtivost žánru vlastní. Protože i co se týče postav, mno… Obě hlavní postavy jsou hrozně přehnané a stereotypní. Nataša je abnormálně nešikovná dívka v nesnázích bez peněz, která potřebuje miliardáře který jí zachrání zadek. A Bruce je extrémně upjatý, divný a nechává banán v odpočinkové místnosti a fixou si ho podepisuje, místo aby si ho dal někam, kde nechodí celá firma. Ale on ho tam musí nechat, protože bez toho by se nikdy nerozjela tahle „zápletka“ (chce se mi ironicky poznamenat, že by to nebyla škoda, ale ono to není zase tak moc špatné). Bruce mi nepřišel úplně jako vysněný partner. Většinu času jsem tipovala že ho jako malého někdo majznul něčím hodně tvrdým po hlavě, ale u toho hrozně nečekaného zvratu před koncem jsem začala spíš přemýšlet o přidušení se na pupeční šňůře. Já nevím hele. Ano v tom druhém dílu (Její třešničky) nebyl hlavní hrdina žádný zázrak. Autorka má asi jiné představy o "realistickém" nebo "vysněném" (nejsem si jistá co bylo zamýšleno) chlapovi než já. Ale já bych s křikem utekla už ne chvíli kdy zjistím že si podepisuje banán. 

Hele já vím, jak to teď zní. Nebudu vám věšet bulíky na nos, rozhodně to není kvalitní příběh. Zvraty jsou tam docela trapné a okoukané, postavy mi nesedly a zápletka stojí za prd. Ale já to prostě můžu. Tenhle žánr je takový jaký je a nezmění se to. A tahle knížka se drží na stejné úrovni jako většina jiných z kategorie takže já si prostě nemůžu stěžovat.

Zhltla jsem to za jeden večer, párkrát jsem se trochu usmála a prostě jsem se snažila si to jenom užít. A povedlo se. Pro mě je to takové guilty pleasure. Mám to ráda, když mám na tenhle typ příběhu chuť. A teď si to vážně sedlo do nálady.

Za mě průměr. Tohle mě nijak za srdce nechytlo.

Zkusit to můžete, kvalitu vám nezaručím.  

Počet stran: 240 (i díky tomuhle číslu je to jednohubka na jeden večer).

Nakladatelství: Kontrast