Mlčící Fontány - Ruta Sepetyst
„Mlčení má taky svůj hlas“
Madrid, píše se rok
1957. Španělsko za diktatury generála Franca skrývá temné tajemství. Do země
proudí turisté a zahraniční obchodníci lákáni na slunce a víno. Mezi mini je i
osmnáctiletý Daniel Matheson, syn ropného magnáta, který přijede do Madridu se
svými rodiči a doufá, že bude moci prostřednictvím čočky fotoaparátu poznat zemi, kde se narodila jeho matka. Fotografování -
a osud - mu přivedou do cesty Anu. Překážky, jimž musí její rodina čelit,
odhalují přetrvávající hrozby španělské občanské války i mrazivé rozhraní mezi
štěstím a strachem. Danielovy fotky vyvolávají nepříjemné otázky. Je zahnaný do
kouta složitými rozhodnutími, protože chce chránit ty, které miluje. V příběhu,
kde se potkávají životy a láska s osudy, se ukáže neuvěřitelně temná stránka
tohoto jinak slunného španělského města.
Zamilovala jsem se. Šlo to
pomalu, ale přece.
Knížka má nějakých 500 stran.
V podstatě jediný problém, který mám je, že až do strany 160 jsem vůbec
netušila kdo je kdo a kdo má na koho jaké rodinné vazby. Všechno to bylo hrozně
zmatené. Postavy se totiž vyskytovaly v různých prostředích a bylo jich
hodně a já jsem věděla, kdo je s kým spřízněný, ale jakým způsobem to jsem
většinou netušila. A pak se tam objevovali kamarádi postav a v tu chvíli…
jsem měla chuť to zavřít, protože mi šla hlava na všechny směry a já si stěží
pamatovala jména (což o to – může to být mnou. Ale taky nemusí žejo. Takže ať
víte, kdyby něco).
Když jsem se konečně –
díkybohu za to – chytla, tak mě to začalo bavit mnohem víc. Hrozně jsem si
užívala už jenom ten fakt, že se to odehrává ve Španělsku (miluju Španělsko).
Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli jsem hrozně nadšená z toho, jak se
tam objevovaly španělské věty nebo mě to rozčiluje, protože když si čtu tak odmítám
hledat mobil a googlit překlad půlky odstavce. Nebylo to zase tak časté, ale
bylo toho hodně. A často už mě rozčilovalo, když mi utíkaly významy. Ale zároveň miluju španělštinu. Není krásnější
jazyk.
Ve chvíli kdy zmizelo zmatení
tak ho nahradilo nadšení. Příběh měl tempo. Postavy mi hrozně rychle přirostly
k srdci, i když vlastně nebyly ničím moc zvláštní ani jediné, prostě jsem
je zbožňovala. Hrozně rychle mě to chytlo a po tom co jsem se s první třetinou
hrozně trápila, jsem zbytek přečetla v podstatě přes noc. Styl psaní
k tomu perfektně pasuje. Autorka dokáže docílit toho, že čtenáře úplně
pohltí a pak ho nakonec vyplivne s tím, že se máme s koncem prostě
nějak vyrovnat.
Nejlepší věc na tomhle? Hned
po Španělsku je to Danielova posedlost focením. Snad nejkrásnější a nejmilejší
na tom bylo, když se mluvilo o nějakých jeho fotkách nebo o focení obecně. Tohle
téma mě baví, i když focení ve volném čase moc nehrotím, moc se mi líbí, když
se tomu někdo v knížce věnuje a popisuje, jak fotka vypadá a já si to pak
můžu představit.
Když přišel konec, byla jsem
mockrát v šoku a několikrát jsem měla na krajíčku. Bylo to krásné, ale
taky jako blesk z čistého nebe. Hrozně mě to dojalo i potěšilo a prostě mě
to úplně dostalo. Za finále velká jednička.
"Život je zvláštní příběh"
Obecně to bylo hrozně krásné
a milé. Je to smutný ale i radostný a barevný a hrozně živoucí příběh, jestli
to někomu z vás dává smysl.
Když na konci autorka
vyjmenovávala z jakých zdrojů vlastně čerpala a kdo jí co vyprávěl o čem,
co se objevilo v knize, naplno do mě udeřil fakt, že to byla ve většině
případů realita.
A to mě docela paralyzovalo.
Zbytek dne jsem nad tím pak musela přemýšlet. A pokud jde o mě tak tohle
znamená, že ten příběh měl fakt sílu.
Doporučuju vám si to alespoň
někde půjčit, pokud nechcete investovat do koupě. Ale věřím, že tohle stojí za
to a nemělo by vás to minout.
8/10* (jde to dolů za ten
začátek. Ale jinak je to fakt dobrá kniha)
- Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Humbooku
Jé, další kniha od Ruty Sepetys, možná po ní kouknu, ačkoliv mne trochu nahlodala ta španělština. Já neumím španělsky ani slovo, tak bych byla ztracená asi definitivně :X
OdpovědětVymazatHele jestli máš knížky od Ruty ráda tak se tím nenech odradit. Nebude ti to brát nic zásadního z děje, ale je to protivné.
VymazatAch, moje oblíbená Sepetysová... hm, tu asi budu nutně potřebovat. Prima recenze :-).
OdpovědětVymazat