Shrnutí za srpen
Poslední číslo od H. Barker
„Podívej se na historii. Vždycky
přijde změna, vždycky všechno skončí. Zdi se hroutí, režimy padají, lidi se
pozvedají.“
Čekala jsem… hodně. A nedostala jsem ani mizernou půlku z toho co jsem doufala. Romantická linka? Totální instalove. Hlavní postavy se potkaly třikrát ve třech dnech, ale hlavně že by za sebe položili život a nikdo nebyl důležitější než jejich druhá polovička. Bože můj! To tak bolelo. Bylo to úplně proti přírodě. Děsný nesmysl. Druhá věc? Atmosféra byla děsivá. To bez debaty. A jasně, oceňuju že autorka dokázala nastartovat můj dávicí reflex. Ne každý umí nechuťárny napsat tak blé že se mi zvedá kufr. A jestli to oceníte tak prosím, jenom si čtěte. Ale mě to vadilo. Já tohle úplně nemusím. Ten konec se četl rychle, když se rozjela zápletka, ale jinak mě to celkem nudilo a styl psaní mi taky moc nesedl. Druhý díl mě neláká. Bylo to takové nijaké a moc mě to nebavilo. Finální hodnocení? 3/10*
Mágové z Agarveny: Prokletá
pevnost od M. Práškové
„Jsem královnina dvorní
léčitelka! Myslel sis snad, že by tě měl ošetřit pomocník z kuchyně?“
Tohle byl další přehmat v tomhle měsíci (a bohužel ne poslední).
Autorka nabízí dokonalé postavy bez charakteru a problémů. Především hlavní
hrdina, Kenrik, je nejmocnější, nejhodnější, nejchytřejší a nejlepší. A je
správné když se chová jako vůl, protože on se nechová jako vůl, on jen chce po
ostatních aby byli jako on, takže proč se nad tím pozastavovat, že ano.
Romantické linky byly dost ohrané klišé. V obou případech insta love, v obou
případech děsně primitivní. Zápletka byla teoreticky trochu zajímavá, ale ničím
mě to ohromit nedokázalo, chybělo v tom napjetí nebo zájem. Konec pak
úplná trapárna. Celé to bylo hrozně primitivní, četlo se to pomalu a hrozně mě
to štvalo. Když už tak je to rozhodně pro mladší čtenáře. Ale nemyslím si, že
by to obecně mělo nějak blízko k dobré knize. 3/10*
Bojovnice za lásku od G. Doyle
„Kdyby mohla láska zabránit
bolesti, nikdy bych netrpěla.“
Na tuhle knihu si chci fakt hodně zanadávat. Byla chyba vzít si ji na recenzi, ano vím to. Normálně bych se do toho nikdy nepustila, ale když se naskytla ta příležitost (z e-shopu megaknihy) tak jsem si řekla, že zkusím něco jiného, než čtu normálně – však co, změna je život. V anotaci se to tváří jakože to bojuje za selflove a podporuje ženy. Snůška blábolů. Ta knížka je vymývárna mozků a nevěřím, že je na 100% „autobiografie“ z mnoha důvodů. Nejvíc mě asi do očí bije, že autorka začala s bulimií v deseti letech, protože měla už dlouho pocit, že je tlustá a nedokonalá… Jako pardón, ale všeho s mírou. Postavy byly protivné. Příběh to nemělo vůbec žádný. Knížka žila i umírala s tím, že máme následovat panu Marii a boha a že lidi a kněží jsou blbí a kážou to špatně, protože ona se nemusí modlit, aby jí hodní božští odpustili (a teď už to nemusíte číst. Jsem vám to poselství předala zadarmo. Není za co). Děs a hrůza. 0/10*
Papírová princezna od E. Watt
„Spadla jsem z oblohy a nevím, jestli dokážu vstát.“
Můj postoj k téhle knize je… komplikovaný. Na rovinu? Je to toxické. Od postav, přes vztahy až po svět. Je to špatně a nezaslouží si to žádné uznání. Ale mně se to líbilo. Tahle knížka vás utáhne na to, že je čtivá. Že je hlavní hrdina perfektně střižený bad boy, kterému je těžké nepropadnout a to i když si uvědomujete, že se chová ke všem jako idiot. Místy je to dost divné a rodinné vztahy tady mě znechucují. Ale taky je tam scéna, která mě chytla za srdce a hodně scén, které jsem si prostě jenom užila. Je hloupoučké a hrozně divné, ale fajn. Příjemně se to čte, je to vtipné a já jsem si k některým postavám vytvořila i skoro citovou vazbu. Bavilo mě to. Čtení je příjemné, člověk u toho vypne a moc nepřemýšlí (pro své vlastní dobro). Ale rozhodně to není dobrá kniha, kterou by měl každý číst. Prosím jen to ne. 5/10*
Královna ničeho od H. Black
-„Chtěla jsem vás zabít.“ – „Tímhle
jste popsala v zásadě každý vztah, který pro mě v životě něco znamenal“
No a měsíc příšerných knih jsem zakončila jednou na kterou jsem
se těšila víc než na vánoce. Finální díl Krutého prince? Ano, prosím. Po
skončení Podlého krále jsem umírala a Královnu jsem začala číst hned, jak to
bylo možné. Očekávání byla obrovská a z velké části splněna. Postavy jsou
tam pořád stejně perfektní (#cardanforever), svět je naprosto dokonalý a
zápletka vůbec nezůstává pozadu. Nejvíc na tom miluju ty intriky a zvraty.
Mnohokrát jsem skončila kapitolu s otevřenou pusou. Ve zkratce – jsem zamilovaná.
Jenom ten konec… Čekala jsem to. Nejdřív jsem byla spokojená, pak jsem byla šokovaná
a překvapená a zmučená a pak… mi došlo, jak to bude. A až do chvíle kdy se
situace nevyvinula to bylo vlastně super. Ale výsledné řešení a zakončení mi
prostě přišlo hrozně… mdlé. Rozhodně se to nehodilo k tomu kolotoči emocí
a zvratů a krutosti, kterou nabízely předchozí tři knihy. Ano, jsem ráda za
happyedn. Ale opravdu jsem doufala v nějakou originálnější cestu. Asi bych
překousla i kdyby to neskončilo šťastně. Ale tohle… to ne. Bylo to uspěchané,
neoriginální, ve výsledku to vlastně postrádalo smysl, uhodla jsem to dopředu a…
zklamalo mě to. Miluju celou tu knihu. Ale od teď se budu tvářit, že se ten konec
nestal. 9/10*
Komentáře
Okomentovat