Devět nocí - Zuzana Strachotová (Devět dní #2)

 "Dokud cítím bolest, vím, že žiju.

         Dokud žiju, můžu jednat."

Hrozba byla zažehnána. Bezprostřední nebezpečí pominulo. Sera a Lee mohou konečně žít své životy, tak, jak si je ve vidině svobody vysnili. Jenomže tam, kde mělo zářit hrdinství, zůstalo v očích lidu selhání. Prosperita Bloku upadá, zatímco Citadela svírá Sabrii v ještě krutější formě diktatury. Bez elektřiny se lidské potřeby rychle mění v boj o koryto a povstalecké praktiky se až příliš začínají přibližovat těm citadelským. A když je cena za normální život pro Leeho příliš vysoká, rozhodne se Sera zaplatit ještě vyšší. Osud Sabrie leží v rukou toho, kdo se první dostane k memoáru. Zničit. Zachránit. Zneužít. Každá strana má jiné úmysly. Jenomže kolik těch stran vlastně je??

Druhý díl série Devět dní mě příjemně překvapil. Jednička nebyla špatná. Byl to jenom takový ten případ něčeho, co s největší pravděpodobností vzniklo na whattpadu a nikdy to nemělo spatřit světlo světa (dobře, bylo to špatné). Hlavní hrdinka byla totálně vypatlaná, všechno se na můj vkus točilo kolem naprosto příšerné romantiky a bylo to prostě tak děsně pitomé! Bohužel musím přiznat, že se mi to dobře četlo a po konci jsem chtěla vědět, jak bude příběh pokračovat, takže když se naskytla možnost, vzala jsme si z nakladatelství Fantom print na recenzi i druhý díl.

Musím uznat, že kvalita příběhu o kus stoupla (i když to pořád není žádné terno, co si budem). Hlavním tahounem příběhu už nebyla jen čtivost (ano, rozhodně se to četlo hrozně rychle a já si to dost užila, ale viděla jsem tam i jiné pozitiva, které mi v jedničce chyběly). Autorka dost ubrala na romantice. Zpomalila tempo a následný vývoj trochu zmírnil můj pocit „tohle-je-totální-instalove-ble“. Ano, pořád to táhla primárně ta romantika, ale nic jiného jsem od toho nečekala. Co se týče té romantiky obecně: Pořád jsem přesvědčená že vztah hlavních postav musí být z principu toxický. Už to jak vznikl, napovídá že to nemůže být moc zdravé. Jasně, většinu času se chovají jako zaláskovaní puberťáci, ale taky to místy hraničilo s posedlostí a já prostě… eeeeeh. K tomu jak se to celé zakončilo… Tohle mi prostě nezní jako něco opravdového co má šanci vydržet… . Autorka ten vztah prezentuje jako něco silného a nezlomného (a protože na něm v podstatě stojí celý příběh vážně bych to tak chtěla vidět), ale mě to přijde jako trapné klišé. Nereálné, toxické a naivní trapné klišé (oukej. Trochu jsem odbočila od vyjmenovávání pozitiv).

Na rozdíl od jedničky se tady rozjela zajímavá zápletka. Postavy působily alespoň trochu reálně a vztahy mezi nimi nebyly tak umělé. Hlavní hrdinka se přestala chovat jako vypatlaná kráva toužící po lásce chlapa co ji chtěl odprásknout! To je rozhodně největší pozitivum celé knihy. Většinu času to dokonce vypadalo, že má v hlavě mozek! (Teda až na tu dobu kdy s tím chlapem zase začala spát, ale co, je to její život, já jí do toho hodlám kecat jenom trochu). Každopádně – k té zápletce. V jedničce šlo prostě o to aby každá další stránka byla ještě bizardnější a nesmyslnější než ta předchozí. Tohle trochu napravilo reputaci. Mělo to hlavu i patu (v zásadě) a příjemně mě to vtáhlo do děje. Nebylo to uspěchané ani překombinované. Prostě to jenom příjemně plynulo a spělo ke konci. Na to že všechny postavy mají být dospělé a rozumné z toho až moc dýchá YA o partě huberťáků co vyrazili stanovat. Ale vlastně si nestěžuju. Při čtení mě to nijak nerušilo, nevadí mi to a ještě pořád tenhle žánr a styl psaní vyhledávám – jen varuju potencionální čtenáře. Ani tentokrát není ta zápletka nic, co vás zvedne ze židle a rozhodně nebudete mít pocit že se vám rozskočí hlava při odhalování velkých zvratů. Ve zkratce – není to žádný nápor na vaše mozkové buňky. Ale já jsme si to čtení docela užila. Protože i přes všechny moje výhrady k ději to tak parádně plynulo a četlo se to tak děsně příjemně, že jsem mrkla a byl konec. A já si uvědomila, že mě to docela zahřálo při srdíčku, jednou jsem dokonce SKORO zamáčkla slzu.

Čemu nerozumím – a jako reálně fakt moc – je ten konec. Nejdřív je to hrozně zmatené když tam mluví jeden důležitý chlápek a vysvětluje své motivy - z toho co řekl mi dávala smysl dobrá půlka (ale taky za to možná můžu já a moje hlava, takže doporučuju konzultovat s jinými čtenáři), ale i to stačilo abych pochopila, že touto scénou vracíme příběh do v podstatě stejného bodu ve kterém jsme začínali. Byla jsem od začátku zvědavá, jak se autorka popere s finále. U světů, kde vládne diktatura a nepříznivý režim jsem vždycky zvědavá, jak se s tím autor popere – jestli půjde hlavní hrdina/ka směrem k velkému spasení a nastolení nové vlády, nebo na konci umře takže my už se nic nedozvíme, nebo se prostě nestane nic… . Byla jsem zvědavá a plná nadšení a očekávání. A byla jsem příšerně zklamaná tím, co tam autorka vytvořila. A to hodně.  Byl tam krizový okamžik, kdy teoreticky mohlo dojít ke změně. Ale protože postavy nestály o to si znepříjemňovat život tak se na to vykašlaly. Jako, prosím? V té situaci, ve které příběh stál na konci mi to všechno prostě tak nějak postrádalo smysl. A dost to knížku v mých očích snížilo. K tomu se tam dost věcí nevysvětlilo a ten konec byl prostě tak příšerně nedotažený a nedomyšlený. Ale hlavně že to byla romantika!

Končím.

Z té knížky úplně křičí jakou to má cílovku. Ono to vážně není tak špatné když to čtete. Ale když nad tím přemýšlím po dočtení tak prostě s klidným srdcem nemůžu říct že je to dobrá kniha. Skvělý styl psaní, čtivost, zajímavé postavy (což oceňuju. Působily že mají hloubku, ne jako figurky ve Člověče nezlob se), ale mno... . Četli jste zbytek recenze. Snad si z toho odnesete nějaký obrázek o knize.

Moje doporučení jsou střídmá i když věřím že to hodně čtenářů osloví a rozumím tomu proč má knížka tak vysoké hodnocení. Mě to ale prostě… nesedlo.

4/10*