Čarodějné znamení - Den Patrick

 

„Každá velká země, která musí zabíjet své vlastní lidi, aby zůstala velká, dělá něco špatně.“

Válka s draky skončila před sedmdesáti pěti lety. Zůstalo však po nich čarovné znamení, které dává lidem magickou moc nad elementy. Císařství, které povstalo a draky porazilo, mezi lidmi prohlašuje, že čarovné znamení je poskvrněním, které musí být odstraněno. Proto každoročně děti s tímto poskvrněním odváží pryč.
Mezi těmito dětmi je i Steiner, mladý kovář, kterého vojáci seberou a posadí s unesenými na loď. Jaký je čeká osud? A jaký osud čeká Steinera? Je odvážen na popravu, nebo se stane otrokem Císařství? Nebo bude jako zrno písku v soukolí plánů Císaře a jeho tajemných Strážců? Co se stane s jeho mladší sestrou Kjellrunn, kterou chce ochránit? I život této obyčejné vesnické dívky se po odjezdu bratra mění. Zaplétá se do nitek plných čarovných znamení, císařských intrik i tajemného příběhu jejího otce Marka, který se začíná odhalovat. Příběh dvou sourozenců se tak začíná proplétat s osudem celého Císařství.

Nakladatelství: King Cool

Počet stran: 435

- První díl série Ashen Torment

Knížka se ke mě dostala díky spolupráci s Knihama Dobrovský. Pokud by vás zaujala, zakoupíte ji zde.  

Čarodějné znamení vás naláká na hodně věcí, ale tajemství se odhalí příliš rychle a zvratů je tam pomálu. Tahle knížka není špatná. Je jenom hrozně nudná.

Ne od samého začátku. Rozjezd je perfektní. Postavy na mě působily dobře a i když jsem měla ze začátku totální guláš v tom světě a v tom jak funguje systém celého Císařství (je to složité jak ruská ponorka a pravděpodobně největší plus knihy – rozvedeme později), tak jsem chtěla vědět, jak to bude pokračovat a jak se to vyvine. A tak jsem dala během prvního dne skoro sto stránek a v napjetí jsem pokračovala. Jenže pak se to nějak… stoplo. Na začátku je dost tajemství a neznámých. Hrdinové se ocitají ve smrtelném nebezpečí a líbilo se mi jak byly zpracované rodinné vztahy, ale všechno se odhalilo hrozně brzo. A tak jsem od té sté stránky postupně ztrácela chuť dál číst. Protože už jsem prostě všechno věděla. A k tomu se tam nic nedělo.

Beze srandy. Ta knížka má 400 stránek a 200 stran z toho všechno stojí na místě. Nic se neděje. Postavy se nikam neposunují a je to furt dokola to stejné.

Nudilo mě to. Úplně šíleně.

Když se na konci ta zápletka zase trochu rozjela, tak to prostě nestačilo na záchranu. Jo, celkem mě to bavilo. Trochu ubrat těch hrdinských „hlášek“ co měly působit děsně epicky, ale vyzněly dost lacině a trapně a s koncem bych byla poměrně spokojená. V podstatě to skončilo dobře, skoro uzavřeně, ale zároveň je tam prostor pro pokračování (přesně takhle by měly knížky končit!). Celá ta akce co se tam udála byla taky fajn. Pokud jde o tohle, tak jo. Dobrý.

Ale prostě nemůžu překousnout ten střed. 200 stran je prostě moc na to aby se tam všichni měli rádi a byli kamarádi a that is all, sorry všem co čekali po tom perfektním rozjezdu něco zajímavého. Jasně, bylo tam fajn prostředí a všechny ty vedlejší postavy jsme museli někdy poznat, ale nevěřím že to nešlo nějak aby u toho člověk doslova neumíral nudou. Já se fakt snažím. Ale nenajdu tam nic pozitivního.

Co se mi líbilo nejvíc je ten svět. Magický systém nebyl nic světoborného a hrozně originálního, ale byl fajn. A nebyl úplně primitivní. Stejně tak systém vlády Císařství – což bude doufám lépe vysvětlené v pokračování, protože tady bylo bolestně málo informací a i tak to bylo hrozně super. Nejlepší věc? Draci. Miluju draky. Teď už ne tolik jako dřív, ale když někde jsou tak mám děsnou radost. Draci! To je minimálně hvězdička nahoru.

Postavy by byly takové všelijace nijaké. Na začátku jsem si říkala, že je fajn, že ani jeden z nich není protivný a hnusný, ale časem mi začalo vadit, že jsem z nich vlastně neměla žádné pocity. A ony ani ty postavy neměly moc pocitů samy o sobě. Byly děsně moc ploché a totálně bez osobnosti a byli totálně perfektní protože oni přece zachrání situaci. Když se pak objevily ty scény, u kterých si má čtenář oči vyplakat, tak jsem spíš volala po konci než po zvrácení škod. Chyběla mi v nich nějaká jiskra, které by jim dodávala na živosti. Celkově byly jako zbytek knihy. Prostě „meh“.

Není to špatná kniha. Méně náročné čtenáře může zaujmout a má fakt hodně světlých chvilek. Ale ten problém s tempem je úplně šílený a většina věcí prostě mohla být lepší.

Bylo to takové nijaké, nedotažené a něco tomu chybělo.

4/10* - mírný podprůměr