Shrnutí za červenec - Moc dobré knihy a hodně citátů!

 

 

1. Jane Eyerová od Ch. Bronte

„Och! Bohu svoje srdce dám, vy o ně nestojíte“

-

Jane Eyerová je klasika, kterou by měl číst každý. Autorka vypráví příběh, který si zaslouží být vyprávěn a u kterého naprosto chápu, že si udržel srdce čtenářů víc než 150 let a pořád získává nové. Je to krásné. Je to úžasné. Je to kouzelné. Kniha je vyprávěná poutavě a ten jazyk je tak nádherný! Pravda, popisy přes tři stránky mě někdy nudily, ale jinak jsem si užila každé slovíčko. Je to kouzelný příběh o lásce o lidech a o té době. Pohladí po duši a zvedne náladu. Velké doporučení.

 

2. Zjizvený král od L. Bardugo

„Strach je jako fénix. Můžeš ho vidět tisíckrát shořet a stejně se vrátí.“

-

Zjizvený král se ke mně dostal prostřednictvím spolupráce s Megaknihami potom, co jsem se naprosto zamilovala do série Šest vran. Po dočtení si myslím, že to bylo… nedostačující. Pravda – Kaz Brekker a jeho vraní šestka nasadili laťku vysoko, ale i bez nich by byl Zjizvený král takový nemastný, neslaný. V podstatě nic se tam nedělo, příběh neplynul a táhlo se to. Nemůžu ale říct, že bych si to neužila. V průběhu čtení knih z Grishave jsem si zamilovala ten svět a Nikolaj je obrovská láska. Je úžasný a parádní a vtipný a perfektní. Postavy jsou tady nepochybně velkým plusem. Zápletka už ale moc pozitivního nepřinesla. Je to průměr. Ani špatné, ani dobré jen prostě… málo.

 

3. Holubice a had od S. Mahurin

„Existují v posmrtném životě východy slunce? A jestli jo, budu mít oči, kterými bych se na ně mohla dívat?“

-

Od Holubice a hada jsem měla velká očekávání a zároveň jsem kvůli obřímu nadšení všech ostatních od začátku čekala, že to nebude nic moc. Nebylo. Rozhodně to nebylo pro mě. Hate-to-lovers romantika byla před nedávnem něco, co jsem hrozně vyhledávala – a do dneška tím nikdy tak úplně nepohrdnu – ale tady je to hrozně, ale hrozně přecpané klišé scénami a ta výsledná láska je pak čtenáři prezentovaná, hrozně neporazitelně a dokonale. Pohádkově. Nedokážu to úplně vysvětlit. Bylo to prostě moc. Což vedlo k neuvěřitelnosti a časem i trochu zhnusení z mé strany. Taky je to možná proto, že celá kniha stála na téhle romantice a ostatní tam tak nějak… bylo. Svět, ostatní postavy (když už jsme u toho tak oba hlavní hrdinové byli jak podle šablony – naštvaní na celý svět a přesvědčení, že jsou nejlepší – a byli tak ploší až to bolelo) - autorka se všemu věnovala hrozně okrajově. Postavy jsem si neoblibovala, akce mě nebavila, knížka mě nedokázala udržet v napjetí. Zkrátka a dobře – todle nebylo vončo.

4. Věřit znovu od M. Kasten

”Každé ráno mi dává šanci začít znovu.”

-

Po té co jsem přečetla první díl série (Začít znovu) už jsem prostě neměla pokračovat. Jednička se mi nelíbila. Bylo to moc sladké, moc naivní, moc pitomé, moc ubrečené, moc nelogické – bylo to úplně mimo můj vkus romantických knížek. Ale řekla jsem si „Sper to ďas. Dawn a Spencera jsi přece měla radši“ – tak jsem do toho šla. Nepochybně to bylo lepší než jednička. Míň prvoplánové a primitivně „slaďoučké“, ale pořád hrozně přeidealizované. Styl psaní paní autorky mi nepasuje a její představa „perfektní romantiky“ taky ne. Hlavní postavy byly většinou na jednu po hlavě, aspoň jim, ale nálada lítala nahoru a dolů z nějakého důvodu a ne protože se jim prostě chce.

Tohle je hrozně moc o věci vkusu. A já mám ráda sladké a miloučké romantiky. Ale tohle je kniha s přeslazenou romantikou a mě po dočtení zůstal v žaludku takový pocit, kdy jsem si říkala „tohle je moc“. Neoceňuju tenhle druh romantických knih a s autorkou si vážně nerozumím. Ale ve chvíli kdy jsem četla tak mi to sedlo do nálady, takže si vlastně jako nestěžuju. Možná jenom trochu.

5. Věř mi od K. Scott

„Jenže pocity se nedají jen tak vypnout a zapnout!“

-

Byla to moje druhá kniha od autorky a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Nezařadila bych to mezi moje TOP romantiky, ale četlo se to dobře. Celý příběh tak nějak přirozeně plynul a působil hrozně moc realisticky. Jako kdyby to fakt vyprávěla holka na střední a ne někdo kdo bydlí v Malibu hned vedle Barbie a žije její dokonalý život. Většinou, když se podíváte do oddělení romantických knih, tak je tam toho hodně. A můžete se vsadit, že 90% z toho bude ve výsledku úplně stejné. Tohle by nebylo. Tahle knížka patří mezi těch 10%, které se absolutně a totálně liší. Hlavní hrdinka má nadváhu a trauma a hlavní hrdina je prostě kluk. A je to fajn. Četlo se to dobře a užila jsem si to. Ale právě protože je ta knížka tak jedinečná, tak mám trochu rozporuplné pocity, protože některé ty události byly no… skoro traumatizující. Musíte si to přečíst, abyste to pochopili. Nejde mi to vysvětlit. Ale rozhodně vám to můžu doporučit.

6. Vzhůru k obloze (díl 1.) a Výhled na hvězdy (díl 2.) od B. Sandersona

(Sem normálně dávám citát, ale z těchhle knih, žádný nemám – nic mě nezaujalo. Jestli vás jo, určitě mi dejte vědět)

-

Takže. Pokecáme si o všech dosud vydaných dílech téhle naprosto parádní série. A pokecáme si o obou, protože po dočtení jedničky jsem se musela zvednout a pelášit do nebližšího knihkupectví pro dvojku – a že to stálo za to.

Zamilovala jsem se do toho. Bylo to pomalé, ale v určitý moment jsem si prostě uvědomila, že to hrozně moc žeru a že si to hrozně moc užívám. Knihy vám nabídnou silnou hlavní hrdinku, která má své chyby, ale v průběhu se vyvíjí a já ji měla každou stránkou radši. Je zvláštní a naprosto se vymyká tomu, jak hlavní postavy vystupují normálně. A to bylo skvělé. Taky mě hrozně ohromil svět a společnost. To jak tam Sanderson všechno popisoval, bylo prostě wow. Charaktery naprosto dokonale propracované. A lepší romantická linka snad není (je tam toho fakt hrozně moc málo, ale stejně je to TOP!). Sanderson je skvělý spisovatel. Po přečtení těchhle knih jsem o tom velmi hluboce přesvědčená. A vy byste si ty knihy měli přečíst taky, protože jsou skvělé a stojí za to.

 

7. Naprosto pozoruhodná věc H. Greena

„Nikdo přesně neřekl, co by se mělo udělat, ale NIKDO TO NEUDĚLAL!“

-

Naprosto pozoruhodná věc je nepochybně naprosto pozoruhodná kniha. Autor dal dohromady hodně témat a hodně myšlenek a nacpal to do jedné knihy což nakonec fakt funguje (a že mě to překvapuje). Funguje to, ale během 328 stran se do vás autor snaží nahustit tolik informací a tolik událostí, že to časem tak trochu začne ztrácet význam – takže i když to funguje tak to při čtení není tak úplně ono. Hrozně se mi líbilo, když rozebíral patologickou lidskou potřebu po pozornosti a rostoucích číslech laiků a sledujících na sociálních sítích. A jak moc to může lidi ovlivnit, protože posun, který April za tu knihu udělala je fascinující a napsaný tak, že si vlastně ani nevšimnete, kdy se začala chovat jako naprostá kráva, ale prostě se tak chová a vám to nevadí, protože autor celou knihu vysvětluje proč to dělá a vy tomu rozumíte a nestěžujete si. Ale zpět k té spoustě informací a událostí – to že toho bylo tolik, co se autor snažil tou knihou říct vedlo k tomu že mi příběh časem přestal chutnat a i když jsem ho ze začátku shledávala zajímavým a zajímalo mě jak to bude, tak to časem odeznělo. A pak to bylo jen zdlouhavé a nudné, i když jsem se jednou za čas nadchla pro nějaký odstavec tak mě to ve výsledku pořád hrozně nudilo. A to i přesto že jsou tady naprosto skvělé charaktery postav a všechno je moc dobré. A taky je to pekelný bizár. Není to špatná kniha, ale já vlastně pořád nevím, jestli se mi líbila. Mám hrozně rozporuplné pocity.

 

8. Každé srdce je bránou od S. McGuire (re-reading)

„Proč brečíš duchařko? Uletěly ti včely z márnice?“

„Honem, honem, honem, když nás večeře chytí jak neděláme co se sluší a patří, tak přijdeme o povidlové vdolečky.“

„Nikdy jsem neměl rád nedokončené příběhy“

-

Vážně jsem chtěla dát jenom jeden citát. Fakt moc jsem chtěla. Ale tahle knížka jich má tolik! A tady nejsou ty nejlepší, protože jsou moc dlouhé.

Tuhle knížku jsem četla podruhé za tři měsíce. Tři měsíce! S ohledem na tohle a počet těch citátů vám je asi jasné, že to fakt moc miluju. Je to těch nejlepších 168 stránek v mém životě. A vy je rozhodně potřebujete číst.

Každé srdce je bránou je v-podstatě-skoro-reteling na Alenku v říši divů. Je potřeštěný, nádherný a tak trochu bizár. Má nádherný jazyk a ty nejlepší postavy jaké znám. Skvělou zápletku a naprosto DOKONALÝ SVĚT! Já vím, že mi nevěříte. Ale je to fakt. Tahle knížka si zaslouží všechnu chválu světa. Protože je perfektní.

Nejlepší kniha měsíce: Vzhůru k obloze

Nejhorší kniha měsíce: Věřit znovu

Celkem knih: 9

Celkem stran: 3614