Mágové z Agarveny: Prokletá pevnost - Markéta Prášková

Pohár trpělivosti královny Deily přetekl. Krutí a mocní mágové z pevnosti Staxon čím dál víc ohrožují své okolí a nastal čas zarazit je. Do svých služeb proto povolá věrného čaroděje Kendrika, zloděje, rváče a karbaníka Dreka, a léčitelku Nomi. Věří, že právě oni zvládnout zastavit temnotu, která se z pevnosti šíří. Podaří se této nesourodé trojici osvobodit čarodějku Siran? Vymyslí taktiku, která povede k vítězství, nebo zažijí jak chutná porážka?

- Kniha se ke mně dostala prostřednictvím jednorázové spolupráce s autorkou

Prokletá pevnost představuje další důkaz, že ne vždy mám šťastnou ruku při výběru knížky. Ráda podporuju české autory, ale tohle mi prostě nesedlo.

Začneme klasikou. Postavy. Je to fantasy příběh, takže tady hraje velkou roli magie. Kenrik je čaroděj. Je perfektní, vždy rozvážný a děsně prudérní. A především je ten nejsilnější. Ne vždy je chyba být silný nebo vyvolený, ale tady mi to vadilo. Autorka se nám Kenrika snažila představit jako muže bez chyby. Jako někoho dokonalého a perfektního – na mě ale působil jako prvotřídní vůl. Měl pocit, že všichni kolem něj, kteří nejsou dokonalí jsou špatně. A on by je měl změnit, aby je mohl mít rád (a já jsem fakt moc velký zastánce toho „brát člověka takový jaký je“, takže mě to dost vytáčelo). Byl přesvědčený, že všechno zvládne sám a že je nejlepší. Byl nafrněná kvočna a já jsem ho nesnášela. Fakt hodně.

Jako druhá postava, kterou musím zmínit je Siran. Určitá část knihy je vyprávěná z jejího pohledu. A bylo to utrpení. I když se v jejích kapitolách zrychlovalo tempo a míra zaujetí, tak mi vadila jedna prostá věc – ta holka byla tupá jak poleno. Co do charakteru tak toho moc neměla. A celá její linka byla… eeeeee. Autorka se tam snažila rozjet romantiku stylu „zakázané lásky“ ale moc se jí to nepovedlo. Působilo to nepřirozeně, celá cesta k zamilování trvala pět stránek a celé to bylo hrozně kostrbaté a neuvěřitelné. Stejně tak romantická linka kolem Kenrika. Tentokrát se jedná o určitou formu hate-to-lovers. Ale mám dva základní problémy. Za prvé – nerozumím tomu, proč se naše dvě „hrdličky“ začaly nenávidět. Bylo to jakože „já jsem se dneska blbě vyspal takže budu protivnej a když už jsem s tím začal tak budu pokračovat, protože ona na mě z nějakého neznámého důvodu nebyla hodná, když jsem byl hnusný“. A za druhé – Opět proces zamilování, stejně jako u Siran. Přes noc. Doslova. Večer se chtěli vzájemně zardousit, ale druhý den ráno už plánovali rodinu. Fujky.

Romantika autorce fakt moc nejde.

S čím jsem měla trošku problém byly dialogy. Kostrbaté, urychlené a nepřirozené. Autorka se jednou za čas snažila skrz přímou řeč předávat čtenáři nějaké informace, které nepotřeboval a které v daném rozhovoru a čase nedávaly smysl (a nám jakožto čtenářům byly taky k prdu) čím to pohřbila ještě o trochu víc.

Taky mi vadilo jak se řešily „problémy na cestách“. Velká část knihy probíhala, když postavy putovaly z místa na místo a jednou za čas je přepadl nějaký ten problém se kterým museli bojovat. Pravděpodobně jim, ale přálo obrovské štěstí, protože se jim nikdy nic nestalo, ale knížka byla hned akčnější – Jej! Působilo to jako vyloženě nepovedený pokus o zpestření jednotvárné cesty, který tak úplně nevyšel. Nakonec to působilo nudně, boj byl uspěchaný a čtenář si z toho nic neodnesl. Nemělo to tam žádný smysl ani to ničemu nepomohlo. Navíc – jak už jsem říkala – vždycky všichni vyhráli bez jediného škrábance což bylo… překvapivé.

Když skončily cesty tak začala ta zábavnější část. Začátek knihy se čte děsně pomalu. A ne pomalu jako když čtete Snílka neznámého (skvělá a úžasná kniha, ale tempo fakt pomaloučké), ale pomalu jako když se hrozně nudíte a to čtení vás fakt nebaví. Když jsme ale došli do těch dvou třetin začalo se to rozjíždět. Nějaká ta akce, která nebyla úplně na sílu a hned mě bavilo to číst. Taky se mi hodně líbilo, když tam příběh začal být provázanější s minulostí a taky jsme se o minulosti světa celkově něco dozvěděli. Protože jinak autorka hodila jména pár měst a měli jsme se snažit zorientovat – bolestně tam chyběla mapa. A víc jsme se o světě nedozvěděli.

To jak knížka skončila bylo taky dost „meh“. Myslím, že tohle se nemělo natahovat na další díly. Jako samostatná kniha by to vyznělo líp.

Obecně si myslím, že to bylo celé hrozně uspěchané. Od romantiky (a jiných citových vývojů) až po akci a zápletku to bylo hrozně moc rychlé a chybělo tam nějaké hlubší propracování čehokoliv.

Rozhodně si myslím, že je to pro mladší čtenáře. Young adult už je na tuhle knížku moc vysoký věk. Je to celé takové hloupoučké a přesně pro ty, kteří jsou trochu mladší než já.

Celkově? Ne, nelíbilo se mi to. Velkou roli v tom pravděpodobně hrál fakt, že je knížka prostě určená špatné věkové skupině. Tak či tak ji, ale nemůžu doporučit. Nelíbila se mi a do dalších dílů nepůjdu.

 3/10*