Shrnutí za červen

Co říct? Další měsíc končí, další shrnutí mého čtení je tady.  Ne že by se toho v červnu stalo víc než vysvědčení a sledování spousty seriálů místo učení. Ale taky jsem něco málo přečetla takže…

Selekce od K. Cass

Po, možná čtyřech letech, jsem si dala re-reading Selekce. A u všech čertů, to bylo tak skvělé! Vynecháme fakt, že tahle kniha je z podstaty věci postavená na hlavu (protože co si budeme povídat – v jádru věci je to fakt blbina) a soustředíme se na to, že jsem si čtení hrozně užila. Tohle je typický příklad knihy, u které jde vypnou a prostě se jen nechat unášet příběhem. Rozhodně byste u toho neměli zkoušet přemýšlet (protože pak by někomu mohlo dojít, že legendární Selekce je postavená na romantice bez nějakého reálného základu. Učebnicová instalove tohleto).

Během jednoho večera jsem skončila první díl a byla jsem nadmíru spokojená. Ameriku a Maxona zbožňuju. Zbožňuju tu romantiku i ten svět. Říkejme tomu nostalgie. Nedokážu říct, jak bych se na 

knížku dívala, kdybych ji četla prvně. Ale tohle patřilo mezi ty nejprvnější YA, které jsem kdy četla a celé ty roky jsem na to vzpomínala s láskou. Nic se nemění. Pořád ten příběh žeru. Jen si uvědomuju, že někdy je to fakt pitomé.

Elita od K.Cass (Selekce 2. Díl)

A v zápětí jsem přesedlala na druhý díl. Nebylo to úplně v plánu, ale ten příběh mě tak pohltil a bavil, že jsem prostě chtěla pokračovat. Upozorňuju vás na to, že mě nebavil díky své logičnosti nebo propracované zápletce. Je to vážně velmi nenáročná četba. Mrzí mě, že autorka používala svět jen jako prostředek k tomu jak dát hlavní postavy do kupy. Měl totiž obrovský potenciál, který tak nějak… vyzněl do ztracena. Hmmmm…. Mám k téhle sérii hodně co říct. Že by samostatné pocity?

První od K. Cass (Selekce 3. Díl)

 No a ve finále jsem se prokousala i posledním dílem. Upřímně už nevím, který z dílů mi přišel nejlepší. Ale třeba tenhle jsem si užila moc. Mnohem víc tady šlo vidět jak je Amerika někdy hrozně pitomá a – s prominutím – blbá. Rozhodně bych neřekla, že její inteligence dosahovala nějak závratných výšin. A ten románek s Aspenem? Celé poslední dva díly jsme ji za to chtěla nakopat do zadku víc než za ostatní věci. Ten milostný trojúhelník mě tady štval úplně neuvěřitelně. Přišel mi nechutný a zbytečný. A taky něco vypovídal o „nekonečné lásce“ kterou k Maxonovi Amerika chovala. I když Maxon se taky nechoval, jakože je do ní úplný blázen jak se nám snažila autorka nakukat.

Hele já to říkala. Je to pitomost. Hrozná. Ta knížka má chyb víc než dokážu spočítat (rozhodně se vám je v blízké době pokusím vyjmenovat v nějaké recenzi na celou sérii), ale stejně to miluju.

Časodějové (6. Díl) - Koruna času od N. Ščerby

A budeme se držet tématu „knihy, které jsem četla jako první“, protože i série Časodějové se řadí mezi ty knížky, které jsem četla, když jsem začínala se čtením. Zbožňuju to. Ale k poslednímu dílu jsem se odhodlávala dlouho, protože pětka byla celkem zklamání. Byla to chyba. Užila jsem si celou tu knihu na 100% a ten příběh jsem si ještě víc zamilovala. I když jsem teda někdy dost tápala v paměti, abych věděla kdo je kdo a kdo komu co udělal. Jediné co mě trochu mrzí je ten konec. Já mám ráda happyedy. A tady mi chyběla odpověď na jednu důležitou otázku. Ta odpověď tam teda byla, ale ne tak jak bych chtěla.

A to je hlavní romantická linka. Vasilisa a Feš se kolem sebe točili celou sérii. Nejlepší vývoj vztahu jich dvou jsem zažila v druhém díle, kde se dokonce políbili! Ale někoho to asi pohoršilo, protože tahle situace potom nenastala až do konce série. Já potřebuju rozhřešení téhle romantické linky. Protože to dopadlo tak jakože se asi dali dohromady. Ale vlastně to nedopadlo tak že by to bylo jisté. Žádné polibky, velké sliby – nic! A po tom všem co se stalo, mi to hrozně chybělo!

Mimo romantiku nebylo finále špatné. Rozhodně mě překvapilo, ale asi nic nenamítám. Je to série pro mladší čtenáře. Ale myslím, že se zavděčí každému. Nic jí nechybí. A má neuvěřitelně krásný a propracovaný magický systém.

Rozpolcení (Svět Tryllů 2.díl) od A. Hocking

Netuším, kde se vzala potřeba dočíst tuhle sérii. Už jsem ji měla rozečtenou delší dobu a jednička se mi celkem líbila, když jsem ji četla. Což mě vedlo k tomu, že jsem – možná po roce? - sáhla i po druhém dílu. Nerozumím, jak se mi první díl mohl „celkem líbit“ protože tohle bylo škaredé. Celá knížka se nese v duchu nekonečné nudnosti. Akce tam bylo málo, čtivosti ještě míň. Postavy ploché jak prkno. Jedna vedle druhé měli identické charaktery – tedy naprosto žádné. Romantika je jak vystřižená z reklamy na „takhle se nepíše“, protože to co tam autorka tvoří – a co se snaží vypadat jako milostný trojúhelník - je vážně něco strašného. Pokud budu ignorovat fakt, že jeden vrchol trojúhelníku se tam objevil jakoby náhodou a hlavní hrdinka k němu chovala „silné city“ dvě minuty po tom co se poznali (protože panebože ty oči!)  tak nám pořád zůstane ta věc, kterou autorka asi chce nazývat „romantika“ mezi hlavní hrdinkou a druhým vrcholem údajného „trojúhelníku“. A pokus o to vytvořit daný trojúhelník je skoro nechutnější než ta věc mezi Aspenem a Amerikou ze Selekce (a to je co říct). Sečteno podtrženo ta knížka je taková parodie. Svět je asi jediné co se dá trochu ocenit. Ale charaktery postav, rozhovory, nebo pocity vypadají jako napsané od tříletého dítěte. A tohle od knížek úplně nechceme, žejo.

Inferno (Krev za krev 2. Díl) a Mafiosa (krev za krev 3. Díl) od C. Doyle

Ve shrnutí za minulý měsíc (můžete si přečíst zde) jsem vás informovala o prvním dílu série Krev za krev s názvem Vendeta. Netrvalo dlouho a přečetla jsem druhý i třetí díl. Nemám k tomu moc co říct takže vám obě knihy shrnu najednou.

Ta série je… zvláštní. Prostředí i zápletka jsou dost specifické a nemyslím si, že to sedne každému. Je to nereálné a na čtenáře to působí někdy až pitomě. Romantika v knize je ale dobře propracovaná a snad jako jediná působí trochu míň jako vystřižená z laciné televizní show. Dneska mluvím o vážně velké spoustě milostných trojúhelníků (vůbec mi nedošlo, že jsem jich za tak krátký čas musela zvládnout tolik), protože tady se to stalo taky. Za tenhle měsíc teda rozhodně nejlíp zpracovaný a do příběhu pasoval. Lucu jsem milovala už od začátku a celou dobu jsem mu fandila, takže mě vývoj od začátku druhého dílu potěšil a nepřekvapil. Všechny ty sladké řečičky a romantické scénky mě pak nutily se hrozně křenit. Veškerý vývoj romantické linky, vyznání i jiný společně strávený čas hlavních postav mě hrozně bavilo číst. Co se týče té mafiácké stránky věci tak tam už to nebylo tak žhavé. Ale zajímavě to doplňovalo děj i zápletku.

Nejsem z toho úplně „Panebože to je nejlepší věc pod sluncem“ ale není to ani „Do koše s tím. Tuhle věc už nechci nikdy vidět“.

Průměr. Není to špatné, ale do kolen vás to taky nedostane.  

Nástroje smrti (4.díl) – Město padlých andělů od C. Clare

Po delší době jsem se pustila do pokračování Nástrojů smrti. Je to stará story, každopádně pro nezasvěcené to zkrátím – první díl je podle mě odpad, dvojka ujde, ale ještě pořád tomu něco chybí a od trojky ta série konečně stojí za to. Čtvrtý díl byl zase úplně super. Já ujíždím na tom světě a hrozně mě potěšilo, že tady dostali víc prostoru i Alec s Magnusem (jako první jsem viděla seriál a ten miluju. I když se tam věci dějí jinak, k postavám tady mám plus mínus stejný vztah a k párům taky). Doufám že do budoucna tam ti dva budou ještě víc, protože jsou úplně ňuňu. Mimo to mě kniha moc bavila. Přes některé věci, které tam autorka vykouzlila se do dneška nejsem schopná přenést (všichni víme o tom incestu, co nebyl incest). Ale nějak to zvládám. Bylo to příjemné čtení. Konec potom úplně WOW. Další díly musím číst brzy. Za mě zatím nejlepší ze série.

Meta od P. Bareše

Tohle byla nepochybně naprostá bomba. Pavla Bareše jsem už před tímhle dílkem považovala za opravdu moc dobrého autora, ale tímhle si definitivně potvrdil pozici „nejoblíbenější autor“. Kniha se ze začátku tváří čistě jako fantasy. Rozhodně už obsah zaujme svou myšlenkou „Co bysme sakra dělali se superhrdiny v jednadvacátém století?“ a potom se to zvrhne v úplně jiné téma. A je to skvělý. Hlavní hrdinka je úžasná. Snad každý se v ní musí vidět a je to takový ten typ, který vystupuje v záplavě dokonalých krásek s dokonalými problémy, které na vás vyskakují na každém rohu. Je jiná. A je skvělá. Celá knížka je nabitá akcí a myšlenkami. Myslím že tohle je ten případ knihy kdy si ze čtení něco odnesete. A já už teď dost aktuálně přemýšlím nad re-readingem.

Romeo a Julie od W. Shakespera

No a jako poslední jsem se tenhle měsíc prokousala známým výtvorem známého autora. Romeo a Julie je zvláštní příběh. Čtení jsem si vesměs užila. Často jsem se smála a jednou za čas jsem zachytila známou větu, kterou často slýchám a netušila jsem, že je z tohohle. Kniha mě bavila. Ale úplně na zadek jsem si z toho nesedla. Co se týče divadelních her, tak ty mám radši v hrané podobě než na papíře. Ale bylo to fajn. Konečně jsem se o tom příběhu dozvěděla všechno, jednou za čas jsem se zasmála a docela jsem si to užila. Od autora mám v plánu i jiné věci, ale zatím hodnotím jako „víceméně příjemné čtení“.

Celkem přečtených knih: 10

Celkem přečtených stran: 3249

Nejlepší kniha měsíce: Meta

Nejhorší kniha měsíce: Rozpolcení