Selekce? Proč (ne)číst - Názor na celou sérii

Po letech jsem se znovu začetla do stránek slavné série od Kiery Cass. A bylo to tak moc skvělé, jak jsem čekala.

Pamatovala jsem si, že ta série je skvělá. Po dočtení? Mám k tomu rozhodně co říct, co se týče nagativ . Ale stejně vás už dopředu upozorním, že ať bude moje žvatlání vypadat jakkoliv nenávistně, tak tu sérii miluju a to se po čtení nezměnilo. Jen v ní vidím ty věci, které jsou špatně a které jsem jako začínající čtenář (a hlavně dítě) neviděla. Ale, řekněme kvůli nostalgii, to pořád zbožňuju stejně a myslím si, že to stojí za to.

 

Malá rada pokud chcete číst - Nepřemýšlejte u toho. Protože potom by si někdo mohl všimnout, že legendární Selekce stojí na 100% na instantní lásce a že hlavní hrdinka pobrala asi tolik rozumu jako kozel. Ať jsem snažila jakkoliv, až do konce série mě hrozně bolelo, že i když tady má autorka prostor pro to ty city pomalu budovat a udělat z toho úžasnou romantickou knihu, tak to vůbec nevyužila. Ta série má tři díly, ale slova „zamilovala jsem se“ ve spojení s Maxonem se tam poprvé objeví cca na stránce šedesát. A to není dobře, pokud smím soudit. Bavilo mě, jak se potom dávali dohromady, ale stejně mi tam chyběl nějaký rozjezd. Nějaký reálný základ jejich „epické lásky“ - ne že ona ho jednou nakope do rozkroku a seřve ho v zahradách a on se do ní zamiluje. Což mimochodem bylo dost těžké věřit, když se po nocích líbal (v podstatě skoro vyspal – možná vyspal, co já vím) s jinou soutěžící a přes den neustále vytruboval, že kvůli ní Selekci hned skončí – ale když na to přišlo, tak se scházel s další soutěžící a z Ameriky dělal trubku (u čehož se mimochodem nemusel moc snažit, protože to hravě zvládla sama). Samozřejmě – od určitého bodu jsem si tu romantiku moc užívala. Ta slavná scéna, kde tancují v dešti? Málem jsem slintala. Jenže mi vážně moc vadila ta „láska skoro na první pohled“.

Co mě taky dost štvalo? Ten svět. Autorka vytvořila nádherné místo, které snad mohlo působit propracovaně. Ale hrozně moc je tam vidět, že všechno co se stane, jsou jen pomůcky jak dát dokupy Ameriku s Maxonem. Třeba Rebelové? Jak to s nima dopadlo? Nějaký jiný důvod, proč se tam objevovali, než aby spolu hlavní postavy trávily víc času? Asi ne. Bylo sice hezké, jak se spolu schovávali v tom bunkru, ale nedokážu si představit, že by tam měl mít údajně největší problém království, jiný účel, než aby se tam spolu mohli zavřít a vylít si srdíčka.

Většinu času se tvářím, že po První, už žádné další díly Selekce nejsou, ale co si pamatuju (protože další díly, jsem do re-readingu nezařadila) tak se tam alespoň trochu rozvedly dopady zrušená kast, ale taky to nebylo nijak závratné. Myslím si, že to prostředí nabízelo hrozně moc možností. Zvraty, zápletky – v hlavě se mi to tvořilo celou dobu, co jsem četla a autorka se ani o nic nepokusila. Potenciál obrovský, ale vyznělo to do ztracena.

A konečně – Postavy! Amerika je podle mě blbka. Nechá se sebou zametat a nebo zametá s ostatníma. Ale neudělala moc rozhodnutí, které by mi přišly správné nebo inteligentní. Ta věc s Aspenem zatímco tvrdila, jak miluje Maxona? Bleeee. I když, ti dva si sebe asi fakt zaslouží, jak tak přemýšlím nad jejich činy. Mám ráda ty sladké, romantické scény. Ale vadí mi, že autorka hodně děje podkládá podváděním. Mimo jiné. Maxon je zase rozmazlené princátko. Ale úplně šíleně. A i když je pořád v první desítce oblíbenosti, tak mě hrozně rozčilovalo, jak pořád čekal, že se z něj všichni pos*rou. A Aspen? Škoda mluvit. Ještě nikdy – nikdy, nikdy, nikdy, nikdy – jsem žádnou postavu takhle moc nechtěla nechat zmizet – ani když se k němu Amerika chovala hnusně, mě nedonutilo s ním trochu soucítit. A to jsem vlastně nerozvedla! Úplně jsme rostla z toho jak se pořád Amerika rozhodovala, jestli chce Aspena nebo Maxona. U Maxona si nebyla jistá, jestli chce korunku a u Aspena… V jedné scéně skoro otevřeně přiznala, že si ho nechává jako zadní vrátka, kdyby se náhodou rozhodla pustit Maxona k vodě. A kdykoliv se pohádali ( s Maxonem) tak běžela za Aspenem aby ji utěšila a byla rozhodnutá Selekce nechat. Tohle bylo taky pěkně hnusné a úplně jsem to „drama“ nenáviděla.

Hele já vím, že je teď fakt těžké uvěřit, že i tak to zbožňuju. Ale je to tak. I když mám všechny důvody, říct, že je to odpad tak mám na tu sérii hezké vzpomínky. Mám ráda tu prvotní myšlenku toho světa a to se Selekcí jako takovou se mi líbí moc (i když z druhé strany, je to hrozně povrchní šaškárna, kam bych se sama nikdy nepřihlásila). Je to čtivé a vážně, vážně, hodně moc nenáročné. Pro mladší čtenáře si myslím, že stav ideál. Ale kdybych po tom sáhla teď prvně, tak to s křikem odhodím – tím jsem si na 100% jistá. Ale je v tom ta nostalgie. Byla to jedna z prvních knih, tohohle rázu po které jsem sáhla a na první lásku se nezapomíná.

Není to dobrá série.

A bože chraň, brát si z čehokoliv (kromě toho tance v dešti) nějaký příklad do života.

Ale já to miluju.

⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆⇆

No a já si prostě nemůžu pomoct. Z té série pochází pár známých a krásných citátů… A já je mám moc ráda. Tak vám je sem mrsknu:

„Stejně to budu dál zkoušet. Nemám ve zvyku se vzdávat.“  - Selekce

„Ani o lidech, kteří jsou nám blízcí, ani o těch, které milujeme ze všech nejvíc, nemůžeme vědět úplně všechno.“ - První

„Nejdůležitější je možná zůstat klidný, když ostatní panikaří.“ - Elita

„Klidně mi zlom srdce. Zlom mi ho třeba tisíckrát. K tomu abys mi ho zlomila, jsem ti ho dal už dávno“ - První