Meta - Pavel Bareš

 Superlidé existují. Ale nejsou to superhrdinové. Většina z nich jsou televizní nebo Youtubové hvězdy, které všichni mladí obdivují. Lenka je taky tak zvaná Meta. Ale nikdy to nechtěla. Její schopnosti využívá, jen když potřebuje kamarádka pomoct u zkoušek a zbytek času se snaží tvářit, že neexistují. Ale jak se zdá tak to moc nepůjde.

(btw. tohle nebude příběh o superhrdinech)

Když jsem dávala tuhle recenzi do kupy ve svojí hlavě, začínala slovy „vlastně nevím, co jsme čekala, ale tohle ne“. Teď jsem si, ale celkem jistá že jsem čekala superhrdiny a superpadouchy a něco jako Projekt kronos (protože Pavel Bareš napsal Projekt kronos - jenom pro těch pár nezasvěcených co to neví. A pro ty taky upozorňuji, že je to ta nejlepší věc co jsem kdy četla – i když Meta vůbec nezaostává. Taky je to naprosto skvělý). Nebylo to, to co jsem čekala.

Tahle knížka jde mnohem hloub do lidské psychiky. Na rozdíl od Projektu kronos nenabízí jenom spoustu akce (i když tu taky) ale taky maximální kupu napětí a neustálého se otáčení jestli za vámi někdo nestojí. Ujímá se tématu, které je až děsivě moc reálné a nabízí příběh, ze kterého si něco odnesete.

Je to skvělé.

I ve chvíli kdy se prvních sto stránek skoro nic nedělo jsem měla velký problém jen na chvíli přestat číst. A potom? Mno, fakt že jsem to četla do čtyř ráno (a četla bych dýl, kdybych to nedočetla) myslím mluví za vše.

Hrozně se mi líbilo, že i jakožto na čtenáře se ke mně přenášely všechny pocity hlavní hrdinky. Úzkost a pocit bezmoci především. Ale taky konec knížky doprovázelo mrazení v zádech, kdy jsem se každých deset stran musela otočit a ujistit že jsem v pokoji sama (což ale moc nepomáhalo. Ve čtyři ráno se přece jen tvoří fakt kupa stínů. Byla jsem pak ještě víc na nervy).

Ta knížka mi vzala vítr z plachet. Úplně. Asi bych po něčem s takovýmhle tématem nikdy nesáhla nebýt ten obsah tak vyhýbavý a nebýt to knížka od Pavla Bareše (protože od něj bych pravděpodobně četla i kuchařku – má hrozně velký talent napsat všechno tak že to budu milovat. A myslím, že vy taky. On je jedna z nejlepších věcí, které se české literární scéně staly).

Humor! Miluju ten humor. Ráda se u knížek směju. A výbuchy smíchu nebyly ničím neobvyklým (taky jsem se jednou smála asi deset minut slovu Kutululú, ale myslím, že za to mohla spíš únava než úžasný autorův humor).

Dostalo mě to. Ve zkratce.

Je to čtivé, napínavé, s dobrou zápletkou i zajímavým námětem. Naprosto upřímně to tady nechci moc rozvádět, protože si myslím, že byste do toho měli jít stejně nevědomí jako já. Překvapil mě i žánr. Ve chvíli kdy jsem začala číst jsem netušila co se na těch 320 stránek čisté dokonalosti čeká. Jděte do toho s tím stejným. (To nerozvádění má taky důvod, že se necítím dost schopná a kvalifikovaná vám vysvětlit co přesně se mi líbilo a nějak okomentovat celý ten děj. Je to pro celkem změna s ohledem na to co čtu primárně a tak si nedokážu představit jak to podat správně. Vím, že je ta knížka skvělá, ale pro jednou prostě nemám slov. Takže mi prostě pro jednou zkuste i bez argumentů věřit, že to za to stojí, ok?)

Trochu mě překvapil fakt, že celá knížka je psaná v přítomném čase. A to i když mluvíme o skocích z toho co se děje teď o deset let zpátky. Překvapilo mě to a někdy mi to dělalo problém se orientovat, protože autor bez varování skočil na dobu před pěti lety a neměnil ty časy, což bylo trochu matoucí.

Ale to je miniaturní detail. Otázka vkusu, možná. Každopádně: ta knížka stojí za to. Nejen, že je to hrozně příjemné čtení (nakolik to u tohohle žánru jde) a budete si to hrozně užívat, ale taky se to snaží něco předat.

Což zrovna tady oceňuju.

Je to dobře napsané i zpracované. Má to krásnou obálku, takže to chcete mít v knihovně. Atmosféra knížky je skvělá s ohledem na téma. Hlavní hrdinka je úplně dokonalá. Taková ta jedna, na kterou si vzpomenete i za deset let a budete přesně vědět čím se odlišovala, díky čemu jste si ji oblíbili a díky čemu si na ni pamatujete.

Nemáte důvody to nečíst.

Vážně. Jděte do toho.

10/10*