Každé srdce je bránou - Seanan McGuire

ZAZVONIL ZVONEC... A CO SE DĚLO PAK?

Děti se ztrácejí v jednom kuse. Záhadné dveře ve sklepě, průchod v kořenech stromu, zrcadlo – je jedno kudy. Když děti těmito dveřmi projdou, octnou se v jiných světech. Ve světech, ve kterých se konečně cítí jako doma. Kde konečně můžou být sami sebou. Jenže tyhle světy jsou kruté.

A někdy, když už se děti do svých světů nehodí, tak pro ně není místo.

Děti se vracejí v jednom kuse. Po letech, nebo jen pár měsících, se octnou zpět tam, kde se jejich život změnil a oni musí navázat tam, kde přestali.

Jenže to nejde.

Jsou jiní, jejich světy, jejich domovy, je změnily. A jejich rodiny to nedokážou přijmout. Kdo by věřil historce o duze po které se dá chodit, když je jediné racionální vysvětlení únos jejich milovaného děťátka a vážná psychická újma? Nikdo.

A tak rodiče tyhle děti odloží v Domově slečny Westové. Nancy je jednou z nich, kdysi se zatoulala. A pak se vrátila.

Když přijíždí do Domova zjistí, že není sama. Všichni hledají cesty zpět, ale jen těžko se jim daří se vracet.

Jenže po Nancyině příjezdu se začnou dít zvláštní věci. Tragédie, které všechny poznamenají. Kdo je nepřítel schovaný v jejich řadách?

Od první chvíle jsem věděla, že jsme s touhle knížkou spřízněné duše.

Tohle je krásně divné.

Já osobně miluju Alenku v říši divů (která tady předpokládám, byla velkou inspirací). Ale tahle knížka mě dostala snad víc než moje oblíbená klasika. Autorka skvěle promyslela světy, cestování… všechno. Zamilovala jsem se do toho už od prvních stránek.

Knížka má strašně krásný jazyk. Celou tu atmosféru příběhu, tak ještě dokresluje způsob vyprávění, který k tomu sedí. Autorka staví věty způsobem, který přidával příběhu něco navíc.

Atmosféra, je něco co téhle knížce nechybí. Někdy mi skoro přejížděl po zádech mráz, jindy jsem fascinovaně četla řádky, kde se postavy chovaly tak jak je zvykem v jejich světě a v tom našem pro ně bylo „divní“ slabé slovo. Ale ve výsledku to bylo všechno tak krásně střeštěné, divné a tak akorát ponuré, že jsem vážně moc chtěla projít stránkami a přidat se k postavám, protože jsem tomu někdy v průběhu naprosto propadla.

Autorka se rozhodně s ničím nemaže. Zaznívají tam slova i témata, které v knížkách moc často nevidíme. Což bylo strašně fajn, protože to celé působilo hrozně upřímně a opravdově. Tady si rozhodně nehrají na princezničky a nemůžete od toho čekat, že vám knížka promítne svět přes růžové brýle. Někdo říká, že to je až morbidní, já si myslím, že si ta knížka prostě jen na nic nehraje. Celé mě to hrozně uhranulo. Zvláštní postavy, které mají k tomu, aby splňovali dnešní měřítka normálnosti velmi daleko, jsou moje oblíbené typy hrdinů. A tady jich bylo požehnaně. Jsem tím fascinována a jsem do toho nadšená.

Mohlo to být o kus delší. 120 stránek je tak málo! Neměla jsme pocit, že by se něco vynechalo, ale tak moc jsem se do příběhu zažrala, že bych vážně moc chtěla, aby to mělo ještě tak o milion stran navíc a já mohla v tom světě zůstat (hrozně se těším na další díly!)

Dostalo mě to. Je to divné a zvláštní. Nevím moc k čemu to přirovnat. Knížka má fascinující svět i zápletku, všechno do detailů promyšlené. Miluju ty postavy i to jak hrozně ztřeštěné a šílené to je.

Žeru to.

A nikdo by si to neměl nechat ujít.

10/10*