Shrnutí za březen


A březen je za námi. Tenhle měsíc byl fakt šílený, každopádně mě se povedlo nevypadnout ze svého čtecího rytmu a s malým zdržením v prvním týdnu jsem nakonec zvládla 8 knih (dohromady 2768 stran). A po dlouhé době jsem měla měsíc opravdu úspěšný! Nejen, že jsem si přečetla dvě knihy, které by dle mého neměly nikomu uniknout, ale taky jsem nenarazila na nic, co by se mi fakt moc nelíbilo a nebavilo mě to (je tam jedna kniha, kterou jsem si mohla nechat utéct, ale do kanálu bych ji taky neházela). Takže jsem nad míru spokojená. A co za knihy to bylo?





1. Začít znovu od M. Kasten


Začít znovu je romantická kniha, která se drží tématu, které už tady bylo tisíckrát. Allie je holka s temnou minulostí, která hledá nový začátek. Kaden je ne tak úplně typický badboy, který je ale rozhodně velmi často příjemný asi jako osina v zadku – a k němu se musí Allie z důvodu nedostatku jiných možností nastěhovat. Ani jeden z nich z toho není zrovna nadšený, ale Kaden tomu ještě nasadí korunu, když si vymyslí tři naprosto nesmyslná pravidla jejich soužití. A jedno z nich zní, že spolu nebudou spát. Ale tak všichni víme, jak tohle většinou končí…
No, takže. Jak jsem řekla už na začátku – to téma tady bylo už milionkrát. Vlastně nevím, co jsem čekala, ale z anotace jsem se do toho dost nadchla. Jenže to bylo tak úděsně stereotypní! Celá kniha staví na jednom romantickém klišé za druhým. Zprvu samozřejmě nepříjemný Kaden, který se dle libosti mění z nepříjemného blbce na největší sluníčko, podle toho jak se to autorce zrovna hodí do krámu. Všechny situace stavěly na něčem hrozně ohraném a už stokrát viděném (i když nepopírám, že jsem se párkrát křenila, jak strašně ťuťu to i po sté bylo). Autorka v podstatě sesbírala všechny klišé z romantické literatury celkově (postav nevyjímaje) a nacpala to do 425 stran ve Wordu. No a pak se někdo rozhodl, že jí to vydá. Není to špatná kniha – čte se rychle, nabízí oddechový příběh, který neurazí ani nenadchne – ale vadí mi to, že ve chvíli kdy mám načteno už tolik stejných příběhů tak to ničím nevynikne. Člověk se po dočtení cítí poměrně dost zahltěný a přeslazený, ale ničím to nevyniká mezi jinými knihami a rozhodně to není něco, co bych dlouho nosila v hlavě. K tomu mi hlavní hrdinka lezla krkem už tak na stránce 50. Neustále bulela a když se odkrylo celé to klišé s její „temnou minulostí“ chtěla jsem mlátit hlavou do zdi. Taková kravina! Hlavní hrdinka mě rozčilovala každou stránkou víc a nemohla jsem jí vystát.
Knížka mě potěšila. V době kdy jsem ji četla jsem na ní měla náladu a není to úplně špatně napsané. Ale celé to je jedno velké klišé. Jednotvárné, nezajímavé, často k naštvání. Moc nadšená nejsem. Existuj lepší romantické knihy, tahle se ale k úplnému odpadu neřadí.


2. Noční labuť od Z. Hartmanové


Meč u pasu, ale válečník to není. Krev v žilách, srdce bušící, ale smrtelník to není. Kožený korzet, krajky sametové, ale kurtizána to není, jasný pane. Je to Nix. Podivný kříženec nekromanta a licha, nezodpovědný spratek a cynická holka, s níž se osud nemazlil. Společnost jí většinu času dělá nabušený minotaur, se kterým byste se nechtěli pustit do křížku. Jenže ve světě dvou magických frakcí je Nix štvancem, který si musí vydobýt místo na slunci a překonat nejen své nepřátele, ale především sama sebe. – tak hlásá obálka. Upřímně nevím, jestli bych to dokázala vlastními slovy popsat líp, takže jsem šla na jistotu.
Každopádně k mému názoru. Knížku jsem četla po druhé s odstupem asi dvou – tří let. Moc jsem si toho nepamatovala, ale na instagramu jsem narazila na pár recenzí a dostala jsem děsnou chuť na rereading.
Myslím, že jsem udělala fakt dobře, když jsme knihu z nějakého náhlého impulsu vytáhla z poličky a začala číst. Tahle česká autorka přivedla na svět skvělý a kvalitní příběh, který mě děsně moc bavil. Hlavní hrdinka mi sedla neuvěřitelným způsobem – bavilo mě jak silná hrdinka to je, jak se nebála a jak měla své kvality i chyby. Bavil mě její sarkasmus i humor. Zkrátka a dobře jsem si jí zamilovala. Mimo skvělou hrdinku to bylo taky šíleně dobře napsané. Autorka budovala zajímavý svět, a i když jsem byla někdy lehce zmatená neměla jsme pocit, že bych se úplně ztrácela v tom co se dělo. Je to kniha nabitá akcí, plná příběhů, které vám nedají spát. Fakt moc to všem doporučuji. Je to skvělá kniha.


3. Do posledního dechu od R. Bryndzy


Už čtvrtým případem Eriky Fosterové (proč bych začínala prvním dílem? Od půlky to bude větší vzrůšo) se stává mladá žena nalezena mrtvá v kontejneru na odpadky. Erika se dostane na místo činu v podstatě náhodou, ale je odhodlaná případ vyřešit. Nejdřív se, ale musí dostat do vyšetřovacího týmu…
Detektivky moc nečtu. Vlastně jsem tenhle žánr nikdy moc neupřednostňovala, ale v záplavě fantasy a romantiky, většinou pro YA jsem to po dočtení shledala jako vítanou změnu. Čtení mě bavilo. Bylo to svěží, rychlé, zajímavé. Někdy jsem měla žaludek trochu na vodě z popisů mrtvol (což mi ve fantasy a sci-fi nevadí, ale u tohohle žánru se mi téměř vždycky neudělá dobře), ale nepovažuju to za mínus knihy. Spíš jsem ráda, že to působilo dost reálně, abych si to dokázala představit na tolik barvitě, že se mi z toho až zvedal kufr (v této oblasti toho můj žaludek prostě moc nevydrží. Jsem slabší povahy). Bylo to něco úplně jiného a v době kdy jsem to četla jsem hodně ocenila, že to působilo jako sprcha na mé čtenářské smysly. Tyhle knížky mají prostě úplně jinou atmosféru.


4. Projekt kronos od P. Bareše


Četla jsme to už po třetí a pořád je to stejně úžasné jako poprvé – možná ještě lepší. Kniha je dystopické sci-fi odehrávající se ve městě vystavěném do výšky, protože do šířky už růst nemůže. Jsme v nějakém roce 2052 a autor nás už v první scéně uvrhne do takového množství postav a dějových linek, že jsem přesvědčená o tom, že ani po třetí jsem nezvládla úplně pochopit všechny. Celý ten svět je strašně složitý a i když se fakt snažím vyplodit nějaký obsah prostě mi to nejde. Protože je toho fakt hodně co se dá popsat. Možná by bylo záhodno zmínit, že celá kniha se točí kolem institutu – což je organizace, která s dost mladým chlápkem v čele vládne po třetí světové (která rozbombardovala půlku planety) světu. Taky jsou tam dost důležití lidi, kteří mají schopnosti pouhou myšlenkou přestavovat města. Má to hodně zamotanou zápletku a člověku chvíli trvá, než se zorientuje. Ale po tom co to pochopíte si to zamilujete. Věřte mi – je to úžasné. Ten konec mě – opět – rozsekal na miliony kousíčků a já si zase pobrečela. Bareš se vytasil s uměleckým dílem, které kvalitativně dalece přesahuje velkou spoustu zahraničních knih a nikomu by to nemělo utéct.


5. Předurčený od B. Jacka


Alex Verus vidí budoucnost, což je velmi zvláštní a atypická schopnost – ve spoustě případů sice úplně k ničemu, ale rozhodně je to zajímavé. Po nepříjemných událostech v jeho minulosti se straní celého magického světa a spokojeně si žije ve svém obchodě uprostřed Londýna. Rada o něj nikdy nejevila zájem a spíše se počítal k sortě, kterou mocnější mágové nemají příliš v lásce. Jenže teď se všechno změnilo. Věštci se rozutekli a začali se schovávat a Alex se tak stává jedinou možností pro otevření cenného artefaktu aniž by u toho moc lidí zaklepalo bačkorama. Než si Alex stihne uvědomit, do čeho se to připletl, octne se v pěkné šlamastice, ze které musí nějak politicky vybruslit, pokud chce na konci mít hlavu na krku a všechny končetiny na svém místě.
Tahle fantasy mě hodně lákala. Po dočtení můžu říct, že je to zajímavá kniha. Poměrně oddechový příběh, který sice nenese moc nového, ale je zajímavě napsaný a rychle uteče. Někdy se mi to trochu táhlo, ale nebylo to nic katastrofálního. Hlavní hrdina mi pasoval a celkově mě kniha bavila. Nemám k ní, ale asi moc co říct. Je to takový průměr, který neurazí ani nenadchne.


6. Hříšní světci od E. A. Duncan


Naďa žije v klášteře v horách a učí se ovládat své jedinečné schopnosti – může mluvit s bohy a prosit je o magii. Je poslední naděje Kaljazinu na výhru už sto let se táhnoucí války se sousední zemí. Jenže její klášter přepadnou nepřátelé a ona je nucena dát se na útěk aby zachránila sebe a svůj jedinečný dar. Kam ji mohou cesty osudu zavést?
Miluju to. Naprosto a úplně jsem se zamilovala. Tohle bylo skvělé čtení. Od první stránky jsem seděla na zadku a ani nedýchala, jak napjatá jsem byla. Hrdinku jsem si zamilovala skoro stejně jako Malachiáše (naprosto božskou postavu, která je prostě úplně úžasná). Bavila mě romantická linka, která byla sice něco ohraného a známého, ale zároveň byla tak dobře napsaná, že mi to bylo jedno. Celý příběh jsem prožívala s postavami a v podstatě jsem nemohla přestat číst. Konec mě pak málem zabil. Skončilo to tak hrozně! Akutně potřebuju další díl. A vy tenhle skvost akutně potřebujete číst, protože je to fakt skvělý.


7. Přeživsí od A. Zachardové (e-kniha)


Klaudie žije v Praze v roce 2120. Je jí šestnáct, ale kvůli invazi, kterou do jejich města podnikly Živly – lidé se schopnostmi ovládat živly hrající si na bohy – se musí starat o rodinu a o malého brášku aby přežili. Jednoho dne, ale potká tajemného cizince, který jí zahrání život a od toho jediného setkání se všechno co zná a miluje, změní.
Je to pravděpodobně první e-kniha, kterou jsem přečetla a ke mně se dostala ve spolupráci s autorkou. V papírové podobě tenhle titul totiž nenajdete. Já úplně rozumím proč. Je to autorčina prvotina a je to na tom vidět. Celé se to odehrává až příliš rychle, působí to kostrbatě, hodně osekaně. Hlavní postava je naivní holka s až příliš mnoha ideály na to, v jakém světě žije. Romantická linka mi přišla odfláknutá a hodně věcí by si zasloužilo více péče, abych byla ochotná si to užít. Klaudiin vztah s cizincem například nestaví na žádných reálných základech což je s ohledem na vývoj jejich vztahu dost zásadní problém. Celé je to kostrbaté, naivní, předvídatelné a amaterské a mě tahle kniha příliš neučarovala. Nečetla se sice špatně a talent autorky je znát, ale jsem toho názoru že tohle dílo ještě mělo zůstat v šuplíku.


8. Každé srdce je bránou od S. McGuire


Zazvonil konec… A co se dělo potom? Kniha každé srdce je bránou vypráví příběhy dětí, které odešly do jiných světů (asi jako v Alence v říši divů) a pak se z nějakého důvodu vrátily. A teď nemůžou zpátky, i když by si to moc přály – z nějakého důvodu je tam totiž nechtějí. A tyhle děti se rozhodně nevrátí ke své každodenní rutině, kterou si žili, než odešly. Ne, tyhle děti jsou nenávratně uzavřené do sebe a jediné po čem touží je najít cestu zpět. Jedním z těchhle dětí je i Nancy. Kdysi našla ve sklepě u nich doma podivné dveře a proklouzla jimi do jiného světa. Jenže pak se musela vrátit. Nikdo jí nevěří, že zažila, co zažila a tak jí pošlou do speciální školy pro děti jako je ona. A tam zažívá další šílené dobrodružství – školu sužuje něco temného a ona musí rychle zjistit co to je, než zavřou i to poslední místo na světě, kde se může cítit relativně jako doma.
Tohle byla další naprostá bomba. Každé srdce je bránou je zvláštní kniha, která mohla dopadnout stejně špatně jako dobře. Ale tenhle geniální nápad si vzala do parády nadaná autorka, která z toho udělala úplné mistrovské dílo. Někdy je to možná trochu morbidní, ale není to nic převratného. Je to krásně divná a upřímná kniha, která si na nic nehraje a já jsem se do ní zamilovala. Celkem to má jen 168 stran a vůbec by mi nevadilo, kdyby to bylo delší a některé věci byly víc rozvedené, ale i tak jsem děsně moc spokojená s tím co mi prošlo pod rukama a tohle si rozhodně musí každý přečíst.



Nejlepší kniha měsíce:
Hříšní světci i Každé srdce je bránou - obě dvě tyhle knihy jsou naprostá dokonalost. (Projekt kronos tady není jenom proto že už jsem ho doporučoval tolikrát, že je to snad jasné)

Nejhorší kniha měsíce:
Přeživší - tohle mi fakt mohlo utéct

Komentáře

  1. Prečítala si toho veľa, gratulujem, osem kníh je super. Ja som stihla šesť, z toho jendu odbornú do školy. Inak Hriešnych svetcov mám na poličke, čakajú na prečítanie a už sa na knihu veľmi teším :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Projekt Kronos je super, četla jsem ho loni na podzim a totálně mě dostal. Zhruba od té doby se chystám na druhý díl, ale pořád to nějak neklaplo. :D Tak snad se zadaří letos.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat