Shrnutí za březen
A březen je za námi. Tenhle měsíc byl fakt šílený,
každopádně mě se povedlo nevypadnout ze svého čtecího rytmu a s malým
zdržením v prvním týdnu jsem nakonec zvládla 8 knih (dohromady 2768
stran). A po dlouhé době jsem měla měsíc opravdu úspěšný! Nejen, že jsem si
přečetla dvě knihy, které by dle mého neměly nikomu uniknout, ale taky jsem
nenarazila na nic, co by se mi fakt moc nelíbilo a nebavilo mě to (je tam jedna
kniha, kterou jsem si mohla nechat utéct, ale do kanálu bych ji taky neházela).
Takže jsem nad míru spokojená. A co za knihy to bylo?
1. Začít znovu od M. Kasten
Začít znovu je romantická kniha, která se drží tématu, které
už tady bylo tisíckrát. Allie je holka s temnou minulostí, která hledá
nový začátek. Kaden je ne tak úplně typický badboy, který je ale rozhodně velmi
často příjemný asi jako osina v zadku – a k němu se musí Allie
z důvodu nedostatku jiných možností nastěhovat. Ani jeden z nich
z toho není zrovna nadšený, ale Kaden tomu ještě nasadí korunu, když si
vymyslí tři naprosto nesmyslná pravidla jejich soužití. A jedno z nich
zní, že spolu nebudou spát. Ale tak všichni víme, jak tohle většinou končí…
No, takže. Jak jsem řekla už na začátku – to téma tady bylo
už milionkrát. Vlastně nevím, co jsem čekala, ale z anotace jsem se do
toho dost nadchla. Jenže to bylo tak úděsně stereotypní! Celá kniha staví na
jednom romantickém klišé za druhým. Zprvu samozřejmě nepříjemný Kaden, který se
dle libosti mění z nepříjemného blbce na největší sluníčko, podle toho jak
se to autorce zrovna hodí do krámu. Všechny situace stavěly na něčem hrozně
ohraném a už stokrát viděném (i když nepopírám, že jsem se párkrát křenila, jak
strašně ťuťu to i po sté bylo). Autorka v podstatě sesbírala všechny klišé
z romantické literatury celkově (postav nevyjímaje) a nacpala to do 425
stran ve Wordu. No a pak se někdo rozhodl, že jí to vydá. Není to špatná kniha
– čte se rychle, nabízí oddechový příběh, který neurazí ani nenadchne – ale
vadí mi to, že ve chvíli kdy mám načteno už tolik stejných příběhů tak to ničím
nevynikne. Člověk se po dočtení cítí poměrně dost zahltěný a přeslazený, ale
ničím to nevyniká mezi jinými knihami a rozhodně to není něco, co bych dlouho
nosila v hlavě. K tomu mi hlavní hrdinka lezla krkem už tak na stránce 50.
Neustále bulela a když se odkrylo celé to klišé s její „temnou
minulostí“ chtěla jsem mlátit hlavou do zdi. Taková kravina! Hlavní hrdinka mě
rozčilovala každou stránkou víc a nemohla jsem jí vystát.
Knížka mě potěšila. V době kdy jsem ji četla jsem na ní
měla náladu a není to úplně špatně napsané. Ale celé to je jedno velké klišé.
Jednotvárné, nezajímavé, často k naštvání. Moc nadšená nejsem. Existuj
lepší romantické knihy, tahle se ale k úplnému odpadu neřadí.
2. Noční labuť od Z. Hartmanové
Meč u pasu, ale válečník to není. Krev v žilách, srdce
bušící, ale smrtelník to není. Kožený korzet, krajky sametové, ale kurtizána to
není, jasný pane. Je to Nix. Podivný kříženec nekromanta
a licha, nezodpovědný spratek a cynická holka, s níž
se osud nemazlil. Společnost jí většinu času dělá nabušený minotaur,
se kterým byste se nechtěli pustit do křížku. Jenže
ve světě dvou magických frakcí je Nix štvancem, který si musí vydobýt
místo na slunci a překonat nejen své nepřátele, ale především sama
sebe. – tak hlásá obálka. Upřímně nevím, jestli bych to dokázala vlastními
slovy popsat líp, takže jsem šla na jistotu.
Každopádně k mému názoru. Knížku jsem četla
po druhé s odstupem asi dvou – tří let. Moc jsem si toho nepamatovala, ale
na instagramu jsem narazila na pár recenzí a dostala jsem děsnou chuť na
rereading.
Myslím, že jsem udělala fakt dobře, když jsme
knihu z nějakého náhlého impulsu vytáhla z poličky a začala číst. Tahle
česká autorka přivedla na svět skvělý a kvalitní příběh, který mě děsně moc
bavil. Hlavní hrdinka mi sedla neuvěřitelným způsobem – bavilo mě jak silná
hrdinka to je, jak se nebála a jak měla své kvality i chyby. Bavil mě její sarkasmus
i humor. Zkrátka a dobře jsem si jí zamilovala. Mimo skvělou hrdinku to bylo
taky šíleně dobře napsané. Autorka budovala zajímavý svět, a i když jsem byla
někdy lehce zmatená neměla jsme pocit, že bych se úplně ztrácela v tom co
se dělo. Je to kniha nabitá akcí, plná příběhů, které vám nedají spát. Fakt moc
to všem doporučuji. Je to skvělá kniha.
3. Do posledního dechu od R. Bryndzy
Už čtvrtým případem Eriky Fosterové (proč bych
začínala prvním dílem? Od půlky to bude větší vzrůšo) se stává mladá žena
nalezena mrtvá v kontejneru na odpadky. Erika se dostane na místo činu v podstatě
náhodou, ale je odhodlaná případ vyřešit. Nejdřív se, ale musí dostat do
vyšetřovacího týmu…
Detektivky moc nečtu. Vlastně jsem tenhle žánr
nikdy moc neupřednostňovala, ale v záplavě fantasy a romantiky, většinou pro
YA jsem to po dočtení shledala jako vítanou změnu. Čtení mě bavilo. Bylo to svěží,
rychlé, zajímavé. Někdy jsem měla žaludek trochu na vodě z popisů mrtvol
(což mi ve fantasy a sci-fi nevadí, ale u tohohle žánru se mi téměř vždycky
neudělá dobře), ale nepovažuju to za mínus knihy. Spíš jsem ráda, že to
působilo dost reálně, abych si to dokázala představit na tolik barvitě, že se
mi z toho až zvedal kufr (v této oblasti toho můj žaludek prostě moc
nevydrží. Jsem slabší povahy). Bylo to něco úplně jiného a v době kdy jsem
to četla jsem hodně ocenila, že to působilo jako sprcha na mé čtenářské smysly.
Tyhle knížky mají prostě úplně jinou atmosféru.
4. Projekt kronos od P. Bareše
Četla jsme to už po třetí a pořád je to stejně
úžasné jako poprvé – možná ještě lepší. Kniha je dystopické sci-fi odehrávající
se ve městě vystavěném do výšky, protože do šířky už růst nemůže. Jsme v nějakém
roce 2052 a autor nás už v první scéně uvrhne do takového množství postav
a dějových linek, že jsem přesvědčená o tom, že ani po třetí jsem nezvládla
úplně pochopit všechny. Celý ten svět je strašně složitý a i když se fakt
snažím vyplodit nějaký obsah prostě mi to nejde. Protože je toho fakt hodně co
se dá popsat. Možná by bylo záhodno zmínit, že celá kniha se točí kolem
institutu – což je organizace, která s dost mladým chlápkem v čele vládne
po třetí světové (která rozbombardovala půlku planety) světu. Taky jsou tam
dost důležití lidi, kteří mají schopnosti pouhou myšlenkou přestavovat města.
Má to hodně zamotanou zápletku a člověku chvíli trvá, než se zorientuje. Ale po
tom co to pochopíte si to zamilujete. Věřte mi – je to úžasné. Ten konec mě –
opět – rozsekal na miliony kousíčků a já si zase pobrečela. Bareš se vytasil s uměleckým
dílem, které kvalitativně dalece přesahuje velkou spoustu zahraničních knih a
nikomu by to nemělo utéct.
5. Předurčený od B. Jacka
Alex Verus vidí budoucnost, což je velmi zvláštní
a atypická schopnost – ve spoustě případů sice úplně k ničemu, ale
rozhodně je to zajímavé. Po nepříjemných událostech v jeho minulosti se
straní celého magického světa a spokojeně si žije ve svém obchodě uprostřed
Londýna. Rada o něj nikdy nejevila zájem a spíše se počítal k sortě,
kterou mocnější mágové nemají příliš v lásce. Jenže teď se všechno
změnilo. Věštci se rozutekli a začali se schovávat a Alex se tak stává jedinou
možností pro otevření cenného artefaktu aniž by u toho moc lidí zaklepalo
bačkorama. Než si Alex stihne uvědomit, do čeho se to připletl, octne se v pěkné
šlamastice, ze které musí nějak politicky vybruslit, pokud chce na konci mít
hlavu na krku a všechny končetiny na svém místě.
Tahle fantasy mě hodně lákala. Po dočtení můžu
říct, že je to zajímavá kniha. Poměrně oddechový příběh, který sice nenese moc
nového, ale je zajímavě napsaný a rychle uteče. Někdy se mi to trochu táhlo,
ale nebylo to nic katastrofálního. Hlavní hrdina mi pasoval a celkově mě kniha
bavila. Nemám k ní, ale asi moc co říct. Je to takový průměr, který
neurazí ani nenadchne.
6. Hříšní světci od E. A. Duncan
Naďa žije v klášteře v horách a učí se
ovládat své jedinečné schopnosti – může mluvit s bohy a prosit je o magii.
Je poslední naděje Kaljazinu na výhru už sto let se táhnoucí války se sousední
zemí. Jenže její klášter přepadnou nepřátelé a ona je nucena dát se na útěk aby
zachránila sebe a svůj jedinečný dar. Kam ji mohou cesty osudu zavést?
Miluju to. Naprosto a úplně jsem se zamilovala.
Tohle bylo skvělé čtení. Od první stránky jsem seděla na zadku a ani nedýchala,
jak napjatá jsem byla. Hrdinku jsem si zamilovala skoro stejně jako Malachiáše
(naprosto božskou postavu, která je prostě úplně úžasná). Bavila mě romantická
linka, která byla sice něco ohraného a známého, ale zároveň byla tak dobře
napsaná, že mi to bylo jedno. Celý příběh jsem prožívala s postavami a v podstatě
jsem nemohla přestat číst. Konec mě pak málem zabil. Skončilo to tak hrozně!
Akutně potřebuju další díl. A vy tenhle skvost akutně potřebujete číst, protože
je to fakt skvělý.
7. Přeživsí od A. Zachardové (e-kniha)
Klaudie žije v Praze v roce 2120. Je jí
šestnáct, ale kvůli invazi, kterou do jejich města podnikly Živly – lidé se
schopnostmi ovládat živly hrající si na bohy – se musí starat o rodinu a o
malého brášku aby přežili. Jednoho dne, ale potká tajemného cizince, který jí
zahrání život a od toho jediného setkání se všechno co zná a miluje, změní.
Je to pravděpodobně první e-kniha, kterou jsem
přečetla a ke mně se dostala ve spolupráci s autorkou. V papírové podobě
tenhle titul totiž nenajdete. Já úplně rozumím proč. Je to autorčina prvotina a
je to na tom vidět. Celé se to odehrává až příliš rychle, působí to kostrbatě,
hodně osekaně. Hlavní postava je naivní holka s až příliš mnoha ideály na
to, v jakém světě žije. Romantická linka mi přišla odfláknutá a hodně věcí
by si zasloužilo více péče, abych byla ochotná si to užít. Klaudiin vztah s cizincem
například nestaví na žádných reálných základech což je s ohledem na vývoj
jejich vztahu dost zásadní problém. Celé je to kostrbaté, naivní, předvídatelné
a amaterské a mě tahle kniha příliš neučarovala. Nečetla se sice špatně a
talent autorky je znát, ale jsem toho názoru že tohle dílo ještě mělo zůstat v šuplíku.
8. Každé srdce je bránou od S. McGuire
Zazvonil konec… A co se dělo potom? Kniha každé
srdce je bránou vypráví příběhy dětí, které odešly do jiných světů (asi jako v Alence
v říši divů) a pak se z nějakého důvodu vrátily. A teď nemůžou zpátky,
i když by si to moc přály – z nějakého důvodu je tam totiž nechtějí. A
tyhle děti se rozhodně nevrátí ke své každodenní rutině, kterou si žili, než
odešly. Ne, tyhle děti jsou nenávratně uzavřené do sebe a jediné po čem touží
je najít cestu zpět. Jedním z těchhle dětí je i Nancy. Kdysi našla ve
sklepě u nich doma podivné dveře a proklouzla jimi do jiného světa. Jenže pak
se musela vrátit. Nikdo jí nevěří, že zažila, co zažila a tak jí pošlou do
speciální školy pro děti jako je ona. A tam zažívá další šílené dobrodružství –
školu sužuje něco temného a ona musí rychle zjistit co to je, než zavřou i to
poslední místo na světě, kde se může cítit relativně jako doma.
Tohle byla další naprostá bomba. Každé srdce je
bránou je zvláštní kniha, která mohla dopadnout stejně špatně jako dobře. Ale tenhle
geniální nápad si vzala do parády nadaná autorka, která z toho udělala
úplné mistrovské dílo. Někdy je to možná trochu morbidní, ale není to nic
převratného. Je to krásně divná a upřímná kniha, která si na nic nehraje a já
jsem se do ní zamilovala. Celkem to má jen 168 stran a vůbec by mi nevadilo,
kdyby to bylo delší a některé věci byly víc rozvedené, ale i tak jsem děsně moc
spokojená s tím co mi prošlo pod rukama a tohle si rozhodně musí každý
přečíst.
Nejlepší kniha měsíce:
Hříšní světci i Každé srdce je bránou - obě dvě tyhle knihy jsou naprostá dokonalost. (Projekt kronos tady není jenom proto že už jsem ho doporučoval tolikrát, že je to snad jasné)
Nejhorší kniha měsíce:
Přeživší - tohle mi fakt mohlo utéct
Prečítala si toho veľa, gratulujem, osem kníh je super. Ja som stihla šesť, z toho jendu odbornú do školy. Inak Hriešnych svetcov mám na poličke, čakajú na prečítanie a už sa na knihu veľmi teším :-)
OdpovědětVymazatProjekt Kronos je super, četla jsem ho loni na podzim a totálně mě dostal. Zhruba od té doby se chystám na druhý díl, ale pořád to nějak neklaplo. :D Tak snad se zadaří letos.
OdpovědětVymazat