Malé sladké lži - Caz Frearová

Cat Kinsellová je nešťastná. Všechno to spustily prázdniny, když jí bylo osm a beze stopy zmizela sedmnáctiletá dívka ze sousedství. Její otec s ní často flirtoval, ale když se ho policie zeptala, jestli jí znal, on jim lhal. Řekl totiž, že ne. Od té doby se Cat tím tajemstvím užírá. Její vztah s otcem je den ode dne napjatější, její sourozenci se jí vzdalují a myšlenka osobního života mimo její práci na policejním oddělení jí přijde nemyslitelná.

Osmnáct let po těch osudných prázdninách ji zavolají na místo činu. Mladá žena byla zavražděna. Cat se pouští do vyšetřování, ale čím hlouběji do případu proniknou tím jasnější je, že pro ni to není jen obyčejný případ. Zavražděná žena je totiž ta stejná, která před osmnácti lety zmizela. Ta stejná, kvůli které si Cat zrujnovala život.

Co odhalí tohle bolestivé vyšetřování?

Malé sladké lži jsou naprosto skvělá kniha.

Nejsem na detektivky a thrillery. Vlastně bych si knížku nikdy nepřečetla nebýt nakladatelství Grada (tímto jim moc děkuji za recenzní výtisk). Ale víte co? Udělala bych velkou chybu.

Vyrazilo mi to dech. Teda, nebyla to úplně láska na první pohled. Na začátku jsem se nemohla začíst a úplně jsem si s tím nerozuměla.  Ale tak na stránce padesát mě to hrozně chytlo.

Nejvíc se mi líbí ten styl psaní, jazyk, kterým autorka mluví ke čtenáři. Strašně hezky se to četlo. Vtáhlo mě to do děje a nepřekážely mi tam rušivé elementy jako dlouhé popisy nebo blbé kecy. Autorka skvěle ztvárnila všechny postavy a napsala to tak, že jsem se cítila, jako kdybych stála vedle nich.

Taky mě strašně bavilo, jak se celý případ prolínal s osobním životem hlavní postavy. Stejné pochyby, které stravovaly Cat mi nedaly spát, dokud jsem to nedočetla. I když za ten nedostatek spánku, taky možná mohl fakt, že jsem posera a vždycky, když jsem zavřela knížku tak jsem začala ve stínech hledat bubáky.

Ale teď vážně. Seděla jsem u toho a napjetím jsem si kousala nehty. Hrozně mě dostávalo, jak se to celé vyvíjelo. Člověk měl pocit, že má řešení toho celého na dosah ruky a pak BUM! Najednou bylo všechno jinak. Autorka si s námi hraje. Ne tím stylem, kdy se snaží nás vyděsit (protože ta atmosféra vážně nebyla tolik děsivá), ale tím stylem, kdy nás hrozně mate, dokud nám neprozradí jak to všechno je.

Nemohla jsem přestat číst. Ve chvíli, kdy mě to začalo bavit jsem byla ztracená a věnovala jsem tomu fakt hodně pozornosti. A že bylo čemu věnovat pozornost.

Celý příběh plyne jako voda – bez zádrhelů a pořád a pořád dál.

Jeden mikroskopický problém by se vlastně našel. Autorka se někdy vytasila s nějakou WOW informací. A řekla nám ji tři stránky potom co se ta informace děje. Chci říct. Například: Byl tam jeden strašně velký zvrat, který v podstatě začal rozkrývat, co se opravdu stalo. A objevila se tam osoba. Samozřejmě, ta scéna byla napsaná stylem – haló, ty tam nahoře! Jo ty, co tohle čteš! Teď máš otevřít pusu a umřít šokem. Ale důvod proč máme umřít šokem nám autorka sdělila až o tři stránky později, kdy jsem se mračila a nechápala jsem co se to děje. Tudíž jsem se identitu osoby dozvěděla ve chvíli, kdy už mě to jako zvrat ze židle nezvedlo.

Možná to není tak mikroskopický problém.

Stalo se to dvakrát a v tu chvíli už je z toho trochu rušivý element.

Trochu víc.

No, prostě to byla pruda. Některé napínaní čtenáře jen schvaluji. Tohle ale bylo nesmyslné, pitomé a hrozně kazivé.

Ale taky to jediné co mi vadí.

Na začátku jsem byla trošičku skeptická. Ale když jsem to dočetla, jsem vážně ráda, že se mi to dostalo pod ruce a moc to doporučuju.

8,5/10*