Předurčený - Benedict Jacka

V ulicích Londýna se skrývá tajemný a skrytý svět magie, svět, kterému vládnou krutí a nemilosrdní mágové. A Alex Verus je tohoto světa součástí – i když jen okrajově. Už je to pár let co se od všeho odtrhnul a začal si žít sám, ve svém obchodě s magickými předměty, bez dohledu Rady nebo jiných mágů. Jenže po letech se začíná stávat objektem zájmu. Díky jeho věšteckým schopnostem, ho potřebuje hned několik stran, aby jim pomohl otevřít dávnou relikvii. Alex neví, jestli nabídky přijímat nebo odmítat až se mu to nakonec vymkne z rukou a jeho situace se… řekněme, trochu zkomplikuje.

Od knížky jsem toho moc nečekala. Šla jsem do toho s tím, že to zní sakra moc hustě a že by to mohlo být fajn čtení. A ve výsledku bylo. Tahle knížka vás nepřekvapí žádnými „wow“ zvraty ani to není nic, co by přinášelo nový neotřelý příběh, ale je to knížka, jejíž čtení jsem si užila.

V první řadě musím vyzdvihnout ty postavy. Autor dokázal skvěle vykreslit jejich pocity a v těch pár scénách, kdy šlo o strachy a nějaké uvědomění si mezi postavami byly napsané briliantně. Neměla jsem pocit, že jsou to jen ploché skořápky něčeho, co imituje hrdiny, ale působili na mě živě a já jsem si je děsně moc oblíbila.

Taky jsem měla ráda Alexovi schopnosti a to jak s tím autor pracoval. Strašně fajnově bylo zdůrazněné, že Alex bez svojí magie neumí nefungovat - a to i přes to, že nedokázal budoucnost odhadnout vždycky a přesně. Což je další věc, co se mi strašně líbila – Alex nebyl dokonalý stejně jako jeho magie. Nebyl to nejmocnější mág a ve spoustě chvil mu byla jeho magie k ničemu, byly chvíle, kdy byl bezbranný a kdy si nevěděl rady. Líbilo se mi, že působil lidsky a ne jako ikonická postava bez chybičky.

Celé to bylo napínavé a strašně moc mě to čtení bavilo. Příběh mě do určité míry pohltil a vtáhl. Ale jedna věc to kazila. MOC-POPISŮ! To jak ta komunita mágů funguje a jak se od nás liší je nepochybně fascinující, ale čeho je moc toho je příliš. V podstatě každá kapitola začínala minimálně dvoustránkovým popisem nějaké osoby nebo magického místa, což v průběhu těch dvou stran přešlo do zbytečných detailů (od oblečení přes magii, až po barvu kytek, které hlavní hrdina dostal na páté narozeniny – fajn, teď trochu přeháním) které mě nezajímaly a kazily mi požitek z knihy. Je z toho vidět autorovo nadšení pro příběh, ale ne vždy je nutnost věci tak moc rozepisovat. Stejných popisů jsme se – především na začátku – dočkali i uvnitř textu a tam jsem to nenáviděla ještě víc. Vždycky mě to úplně vytrhlo z děje a já se pak nedokázala notnou chvíli zorientovat, co se vlastně děje. Pokud by to dobře stavělo svět, dozvídali jsme se důležité věci a autor by čtenáři dobře předával informace, jsem víc než spokojená. Ale měla jsem pocit, že čtu úryvky z nějaké odborné magické literatury náhodně vložené do děje. Autor si tak ušil past sám na sebe, protože to dost znemožňovalo budování nějakého napětí.  

Zbytečná popisy věcí bych vyměnila za víc popisů akce. Ne, že by se tam toho dělo málo, ale když se něco dělo rychle (především pokud mluvíme o nějakém souboji) autor to popisoval dost jednoduše a já jsem vlastně nechápala jak se postava X dostala z bodu A do bodu B.

Taky se přiznám, že mi úplně nesedl styl psaní, který autor zvolil. Ich-rorma v kombinaci s přítomným časem byla v mém případě nešťastná volba. Dlouho jsem si na to zvykala a až příliš jsem to vnímala. Taky na tom mohlo mít určitý podíl to, že to vyprávěl chlap, ale ve výsledku to nic nemění na tom, že jsem si někdy uvědomovala to kdo to vypráví víc, než co to vlastně ten někdo vypráví. Ale obávám se, že tohle je spíše otázka mých osobních preferencí, než nějaké neschopnosti ze strany autora.

Ale právě na posledních dvou stranách přišla jedna z mála chvil, kdy jsem tu formu ocenila. Konec byl strašně fajn. Skoro to působilo jako ve filmu. Autor shrnul, jak to dopadlo se všemi postavami a nerozepisoval to moc ani málo. Dalo by se to udělat i s jinou formou vyprávění, ale takhle to působilo sympaticky a od srdce, což oceňuju.

Knížka má poměrně zajímavou a napínavou zápletku, fajn postavy a krásný svět. Moc se mi líbilo, že to město kde se to odehrávalo byl Londýn a čtení jsem si užila.

Byla to spíš průměrná fantasy, ale já ji doporučuju pokud nejste náročný čtenář a jdete do toho s tím, že si na zadek asi nesednete.

7,5/10*

Knížka se ke mně dostala díky spolupráci s nakladatelstvím Fantom print. Za knihu moc děkuji.

Odkaz na homepage nakladatelství: https://www.fantomprint.cz/

Knihu si můžete objednat tady: https://www.fantomprint.cz/alex-versus-1-predurceny