Tipy na seriály #1

Zdravím všechny. Pro jednou opustíme téma knih a zabrouzdáme k tomu – hned po knížkách – nejlepšímu vynálezu lidstva – k seriálům. Dřív jsem se hodně dívala na filmy, ale v době kdy jsem zabruslila do vod knižní komunity jsem našla svou druhou posedlost. Miluju seriály. Baví mě, že když si něco opravdu oblíbím, trvá klidně i několik sérií než se s tím rozloučím. Což znamená hodiny a hodiny s mými oblíbenými postavami a světem. A to znamená, že už mám přece jenom něco málo nahleděno, takže jsem si říkala, že vám sem dneska hodím pět tipů na seriály, které za to fakt stojí.

1. The Vampire Diares (Upíří deníky)

Upíří deníky jsou poměrně známá věc. Já si, ale nemohla odpustit to sem šupnout. Sledovala jsem to něco málo přes rok a nelituju jediné chvíle, kterou jsem tomu obětovala. Osm sérií o upírech, lásce a dramatu pro holky s romantickou duší nemusí bavit každého – já to ale úplně miluju. Každou sérií to bylo lepší, působilo to vyspěleji, objevovaly se tam postavy a vztahy, které mě bavily snad víc než hlavní linka a ten konec mě úplně rozsekal. Bavil mě na tom vývoj postav a to jak začínali přemýšlet (což – řekněme si upřímně – v první sérii nedělali vůbec). Do dneška si ráda pustím nějaký díl jen tak abych si připomněla, jak dobré to je. Jedna z věcí, kvůli které se k tomuhle ráda vracím, je jeden z hlavních hrdinů, kterého hraje Ian Somerhalder. Na tom herci ujíždím snad víc než na postavě, kterou ztvárnil naprosto excelentně. Je to vtipné, napínavé, oddechové a pro mě celkem srdcová záležitost. Tohle doporučuju všemi deseti.

2. Shadowhunters (Lovci stínů)

Po dočtení prvního dílu knižní předlohy (Nástroje smrti) by mě nikdy nenapadlo, že se do toho světa někdy vrátím. A už vůbec by mě nenapadlo, že tomu tak moc propadnu. Ale z nějakých nevysvětlitelných důvodů jsem s tím seriálem začala a pak už to jelo. Co musím v první řadě zdůraznit – má to své rezervy. Hlavní hrdinka Clary je tam naprosto příšerná – nevím, jestli je to tou herečkou nebo naprosto nepřesvědčivými replikami, ale vůbec mi nesedla a působila na mě děsně uměle. Každopádně i tak jsem si celkem užívala její romantickou linku. Co jsem ale vůbec nečekala tak za mojí posedlost tímhle vším může především LGTB pár, který jsem si v průběhu seriálu strašně oblíbila a nad kterým jsem celou dobu slintala. Taky ten svět a myšlenka lovců démonů za mě mají velké pozitiva a celé je to prostě úplně fantastické. Stejně jako TVD i tohle už se podle všech zdrojů dočkalo své poslední série (myslím, že jsou nakonec tři? Teď nechci kecat). Jsem toho názoru, že posledním dílem to totálně pohřbili a že ten konec je asi to nehorší co se dalo vymyslet, ale tak co už. Nic to nemění na to, že zbytek stojí za to. Celý ten seriál je oddechový. Nejsou tam náročné ani zamotané zápletky, ale rozhodně to pobaví a zaujme.

3. Lucifer

První dvě doporučení jsou sice na úplně skvělé seriály. Ale na Lucifera nemá asi nic. Tenhle seriál jsem začala sledovat v září loňského roku a během necelých dvou měsíců jsem byla na konci čtvrté série a brečela nad tím, že na tu pátou si budu muset chvíli počkat. Jak napovídá název naším hlavním hrdinou je Lucifer – pán pekla. Ale je mu v tom podsvětí nuda a tak se rozhodne dát výpověď a zamířit na zem. Do Los Angeles. Tam potkává policistku, se kterou začne časem pracovat a uplatňuje své schopnosti ďábla při hledání vrahů. Zároveň ale bojuje se svojí nebeskou rodinou a řeší pár neodkladných božských záležitostí.

 Je to na pomezí detektivního seriálu a fantasy. Strašně krásně se to tam celé proplétá, úžasně to zpracovává téma těch bohů, andělů a já nevím čeho ještě a zároveň tím proplouvá ta zdánlivá linka normálnosti v rámci policejního oddělení. Já nevím, jak mám vyjádřit, jak úžasné to je. Ze začátku se mi úplně nelíbilo to s tím řešením vražd, ale ve výsledku by to bez toho prostě nebylo ono. Mimo ty nebeské zázraky a mrtvoly se taky dočkáme sarkasmu a spousty vtipných scén s lehkou příměsí romantiky, na které ale není celý příběh vystavěný což mě strašně těší. Doporučuju to fakt moc, za mě je ten seriál úplné mistrovské dílo.

4. The Magicians (V zajetí kouzel)

Na začátku se hlavní hrdina Quentin dostane na školu pro mágy a zjistí, že má kouzlené schopnosti. Postupem času pak odhaluje různé tajemství celé té kouzelné komunity a nalézá magickou zemi, kterou je už od dětství posedlý. Jenže není všechno zlato, co se třpytí a místo dětské pohádky, kterou znal se octne ve světě zamořeném krví a zradou.

Je to strašně zvláštní seriál. Místy trochu zmatený, ale ve výsledku hodně dobrý a napínavý. Já ještě nejsem ve finále. Momentálně jsem tak v půlce třetí série, ale pořád mě to hodně baví (série jsou 4). Na rozdíl od první série se tam rozvětvila zápletka na několik dějových linek a už to má celkem odlišnou atmosféru, ale pořád je to moc dobrý. Má to dost promakaný svět, zajímavé postavy, které jsou do hloubky a dost se tam řeší i téma deprese. Je to hodně… syrové. Není tam ten pohádkový nadhled jako třeba v Upířích denících, kde se všichni se vším poměrně rychle srovnají a všichni jsou bezchybní a úžasní. Právě naopak, postavy tady jsou zničené, dělají chyby a vyrovnávají se se vším, co jim magický svět vzal. Zároveň se, ale nejsou schopní magie vzdát, i když ví, že je to trhá na kusy. Jsem tím dost fascinovaná a děsně mě to baví.

5. Nebe s.r.o.

A poslední dnešní doporučení je na dost humorný seriál. Je to… já to řeknu na plnou pusu: Je to strašně pitomé. Hlavní hrdinové jsou „andělé“ pracující v kanceláři v nebi na chodu planety země. Jenže bůh je celkem blbec a chce planetu zničit a tak se s ním hlavní postavy vsadí, že udělají ten největší zázrak – pomůžou dvěma lidem se do sebe zamilovat.

Asi největším lákadlem na to mrknout pro mě byl Daniel Redcliff, který si tady střihnul jednu z hlavních rolí. Je to vtipné, poměrně sympatické a ne moc dlouhé. Rozhodně u toho člověk nemusí přemýšlet a někdy jsem se chytala za hlavu, do jakých extrémů to došlo. Ale bavilo mě to. Za jeden večer jsem viděla první sérii (7 dílů po asi dvaceti minutách) na druhou se zatím chystám. Ta už zase zpracovává jiné téma, v jiném prostředí jen se stejnými postavami, takže to není „okamžitě to musím vidět“ ale těším se, že si u toho zase odpočinu a zasměju se. Doporučuju to pokud chcete něco, co vás pobaví.