Do posledního dechu - Robert Bryndza

Mělo to být vysněné rande...

Detektiv Erika Fostrová je jedna z prvních kdo dorazí na místo činu. Mladá žena byla nalezena zmrzačená a především mrtvá v kontejneru. Erika cítí neodbytnou potřebu případ vyřešit, ale problém je v tom, že není ve vyšetřovacím týmu. Proto se pouští do vyšetřování na vlastní pěst a zároveň se snaží dostat k případu i oficiálně. Kdo se skrývá za falešnými profily na facebooku?

Nejsem moc velký fanoušek  detektivek. Tohle byla, jestli se nepletu, druhá kniha na tohle téma, kterou jsem přelouskala (a ta první mě moc nenadchla). Neměla jsem proto přílišné očekávání, spíš jsem si říkala že vystoupím ze své komfortní zóny a zkusím něco nového. A byla jsem fakt moc překvapená. Moje první volba pravděpodobně nebyla moc dobrá, protože tentokrát jsem spokojená, ne-li nadšená.

Do posledního dechu bylo strašně sympatické čtení. V té záplavě fantasy a romantiky, která se mi dostává pod ruce normálně to bylo něco úplně jiného. Bylo to takové… svěží. Jako bych si po ránu dala studenou sprchu. Nakoplo to mojí chuť do čtení všeobecně, což považuju za strašně přínosné v dlouhodobém měřítku. Až když jsem četla tuhle knihu mi došlo že YA mě poslední dobou dost zahltilo a už jsem toho byla krapítko...přečtená. 

Ta kniha sama o sobě mě moc bavila. Trvalo mi, než jsem se jí prokousala a ten spád tam nebyl tak rychlý jak jsem zvyklá. Napínavé to bylo, ale ne tolik abych u toho byla napnutá jak gatě na špagátě a okamžitě potřebovala vědět jak to bude pokračovat. Většinu času kdy jsem nečetla mě ta knížka nijak nevzrušovala a vůbec jsem nad ní nepřemýšlela. Není to špatně, ale vedlo to k tomu, že jsem knihu četla delší dobu, než normálně a to tu část mě, která je hrdá na to že jsem poměrně rychločtenář to trochu namíchlo (to nehodnotí kvalitu knihy, spíš to něco vypovídá o mě - asi bych se měla zamyslet). Autor píše čtivě a strašně reálně – většinou to na mě působilo jako bych stála vedle hlavní postavy. Někdy to bylo reálné až moc – při popisech krve a mrtvol se mi trochu zvedal žaludek, ale to je spíš způsobeno tím, že můj žaludek toho v oblasti krve a mrtvol moc nevydrží. Zvlášť pokud to působí až tolik reálně, že vidím tu situaci přímo před očima. 

Jsem dost velký srab a v době, kdy jsme četla tuhle knížku jsem nemohla usínat otočená zády k místnosti - měla jsem z toho dost nepříjemný pocit. Takže můžu potvrdit, že atmosféra je opravdu děsivá a nepříjemná. Ale takovým tím správným způsobem, který mi k tomuhle žánru sedí úplně skvěle. 

Strašně mě bavilo sledovat mimo vývoj případu i osobní život hlavní hrdinky. Co mě úplně nadchlo bylo, že kolem celé policie se vznášela spousta intrikaření a politikaření, která dodávala příběhu na uvěřitelnosti a vyvolávala ve mě spoustu pocitů (většinou ne moc hezkých) vůči ostatním postavám. Taky se tam celkem dost rozebíral vliv sociálních médií a to jak to Erice komplikovalo práci, na což jsem hleděla skoro s otevřenou pusou. Nikdy by mě nenapadlo, že nějaká reportáž v televizi bude mít takový vliv v tomhle oboru (a jenom aby jsme si rozuměli - to považuji za plus knihy! A velké)

Za co, ale strhávám body dolů je konec. Přišlo mi to děsně odbyté a usekané. Na to jak autor celou dobu budoval napětí a strašně suprově posouval děj vpřed tak ta závěrečná část byla úplně o ničem. Nějaký náznak akce se vzápětí utnul a hlavně aby se to moc nerozjelo. Měla jsem z toho děsně divný pocit a moc mě to nepotěšilo. Celá kniha směřovala k té jedné akci a nakonec to autor vměstnal na pět stránek a víc se tím nezabýval. Dobré ukončení knihy je pro mě jedno z nejdůležitějších kritérií, takže tím knížka těžce ztrácí na kvalitě. 

Ale jinak fakt moc velká spokojenost. Úplně mě to probralo a čtení jsem si moc užila. Rozhodně jsem neprošla proměnou, kdy by se z toho stal primární žánr, který chci číst (přece jenom YA je YA). Ale asi začnu detektivkám věnovat trochu víc pozornosti.  

8/10*