Shrnutí za Únor

1.   Nejhorší kniha měsíce (JEJ!)

Khaar vzdorující od R. Turčanyho

Tahle knížka byla absolutní katastrofa. Bylo to nudné, nezáživné, nezajímavé – prostě úplně mimo. Příběh vypráví o Khaarovi – dokonalém válečníkovi bez hranic, který velí nejelitnějšímu oddílu vojáků v království. Jenže jeho vojáci mají nepřátele stejně jako Khaar. Ale ti nepřátelé si neuvědomují, že probouzí staré zlo, které v Khaarovi číhá.

Asi prvních sedmdesát stránek mělo potenciál a autor nepsal úplně špatně. Ale po stránce sto se to definitivně zlomilo a četlo se mi to jen velmi těžko. Zápletka bylo něco, co bych radši neviděla, konec byl takový „meh“ a celkově jsem si příběh nedokázala užít. Poslední stránky už jsem přeskakovala věty a někdy i celé odstavce. Dialogy byly strašně umělé a nepřirozené, což je něco pro mě. A aby toho nebylo málo autor nám tam nacpal milion postav, milion druhů fantastických bytostí a ke konci to bylo tak příšerně překombinované že prostě ne, tohle fakt nebylo dobrý.

2.   Bez debat jedna z nejlepších knih vůbec

Obsidio od J. Kristoffa a A. Kaufman

V únoru jsem přečetla poslední díl série Akta Illuminae, který mě naprosto dostal. Je to sci-fi vyprávěné formou e-mailů, vojenských rozkazů, přepisů z kamer atd. pojednávající formou tří dílu o zkáze jedné planety a skokové stanice (s příměsí trošky romantiky a fakt velkého počtu postav).

První dva díly byly umění a tohle byla třešnička na více než dokonalém dortu. Miluju to. Zamilovala jsem si všechny ty postavy a ten konec mě naprosto zničil. Ne že by to bylo něco extra, ale byl to konec a to mě vážně žere, protože potřebuju dál zůstat s tím světem a postavami. Má to skvělou zápletku, úžasně se to čte a ten konec mě rozbrečel. Beze srandy. Moc doporučuji celou sérii.

3.   Rereading nejlepší série všech dob

Harry Potter a vězeň z Azkabanu od J. K. Rowling   

                        

I v tomto měsíci jsem pokračovala se svým rereadingem HP. Tentokrát jsem zvládla jen jeden díl, ale stálo to za to. Ve třetím díle se to už opravdu začíná rozjíždět a já se nemohla odtrhnout. Navíc je Sirius potom do budoucna moje druhá nejoblíbenější postava (první je Hagrid) takže jsem si čtení vážně moc užila. Na Harryho jsem vzpomínala s láskou a po tomhle čtení se moje sympatie vůči sérii jen prohlubují.

4.   Kniha kterou jsem dlouho odkládala

Mé jméno je nikdo od K. Orlando

Po téhle knize jsem sáhla jen kvůli jedné soutěži na instagramu. Ležela mi doma už od vánoc 2018 a tak jsem usoudila, že je čas. Bylo to lepší, než jsem čekala. Kniha vypráví příběh sedmnáctileté holky, která je dcerou elitních agentů FBI – utajené skupiny Černých andělů. Rodiče jí vysnili dlouhou kariéru agentky, ale ona si není jistá, jestli je to to co chce. Zdá se ale, že osud rozhodl za ni.

Bavilo mě to. Četlo se to rychle a příjemně a celý příběh byl pryč ani jsem nemrkla. Bavilo mě sledovat myšlenky hlavní hrdinky, protože v 99% přemýšlela jako člověk, který řeší vnitřní drama ne jako robot, kterého autor vymyslel. Romantická linka mi sedla a celkově mě kniha dokázala dostat do stavu napjetí. Ale výhrady jsou taky. Anotace nám prozradí zápletku, která se začne dít tak na stránce 150 což je k 300 stránkám které kniha má fakt zásadní spoiler. Už anotace tak prozradila strašně moc z děje a to mi příběh pokazilo. Taky popis akce byl trochu zmatený a epilog mi přišel absurdní a jako by ho dávala dohromady dvanáctiletá holka – popis pocitů hlavní hrdinky tam byl prostě „fuj“ nevím jak jinak to popsat. Bylo to příšerně nečitelné (na rozdíl od zbytku knihy). Každopádně pokud bych se jednou nějak dostala k dalším dílům česky (v překladu „pokud je někdo vydá“) tak do toho rozhodně jdu.

5.   Knižní štafeta, která moc nenadchla

Láskohledači od T. Barvíkové

Každý máme svého Láskohledače – neviditelné stvoření jehož životním úkolem je najít naši pravou lásku. Mariana toho svého může vidět. Když zjistí, že něco jako „Láskohledači“ existuje její život to od základů změní.

Bylo to… zajímavé čtení. Nečekejte nic velkého, oddechový příběh, někdy trochu stupidní a hlavní hrdinka bylo dost agresivní a nepříjemná. Ale četlo se to rychle a hezky nás to uvedlo do celého světa. Nejsem si jistá, jestli k tomu úvodu bylo potřeba celých 200 stránek, ale ušlo to. Navíc nápad nádherný a originální.

6.   Největší překvapení měsíce

Ohnivé květy od S. Meissner

Rok 1911 a 2011 – dvě ženy, které přežily dvě tragédie. Ale mužům, které milovaly se to nepovedlo. Spojuje je podobná tragédie a šál s aksamitníky.

Tahle knížka byla úžasná. Je to poklad. Strašně krásně se to četlo, vyvolalo to ve mně spoustu pocitů a celý příběh mě úplně pohltil. Nemohla jsem přestat číst. Moc, moc to všem doporučuju. Někdy se to může zdát depresivní, ale má to krásnou myšlenku. Stojí to za to.

7.   Klasikům, s láskou

Bílá nemoc od K. Čapka

Tenhle měsíc jsem se rozhodla pustit do staré klasiky od Čapka. A páni, dost mě to překvapilo. Četlo se to strašně dobře a ten jazyk byl úžasný. Strašně často jsem se při čtení usmívala a moc mě to bavilo. Uběhlo to jako nic a já jsem na to hleděla jak to, že to nemá pokračování. Z konce šel mráz po zádech. Všemi deseti doporučuji.

8.   LGTB – možná jsem to neměla tolik odsuzovat

Muffin a čaj od T. Addaira

Vždycky jsme se LGTB spíše vyhýbala a držela jsme se názoru, že to není můj šálek kávy. Tož, každý se někdy plete. Když jsem se rozhodla dát tomuhle příběhu šanci měla jsem pochybnosti. Ale bylo to moc fajn, není to žádný světový zázrak, ale je to strašně hezké čtení. Je to roztomilé, sice mi to přišlo dost nereálné a všechno to drama se točilo kolem už ohraných klišé. Ale pohladí to po duši, člověk u toho vypne a čtení si užije. Takže za mě – a nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu – velké doporučení.

9.   Kniha, která mě rozplakala i po druhé

Hvězdy nám nepřály od J. Greena

S Greenem mi to nikdy moc nešlo – všechny jeho knihy co jsem četla na mě nezanechaly žádné nadšení. Až na tuhle. Knížku jsem poprvé četla na konci roku 2018 a letos jsem se kvůli nějakému nečekanému impulsu rozhodla, že to chci číst znova. Je to pořád stejně skvělé. I když jsem přesně věděla, jak to skončí posledních padesát stran jsem nemohla přestat brečet. Celé se to četlo příjemně a je to taková ta jednohubka co mám hned přečtenou. Na tuhle knihu máte ode mě jedno velké doporučení, protože ANO! Stojí to za to.