Gemina - Akta Iluminae 2 - Jay Kristoff a Amie Kaufmanová

V co věříš?

Hanna a Nik žijí na vesmírné stanici Heimdall a nemohou být rozdílnější. Ona je hýčkanou dcerou velitele a on je rebelují člen špatné rodiny, před nedávnem propuštěný z vězení. Ani jednoho z nich by nenapadlo, že když je napadne elitní útočný tým BeiTechu stane se z nich jediná záchrana nejen zbytku stanice, ale také celého vesmíru. Jsou donuceni spolupracovat a postavit se společnému nepříteli. Budou na to stačit?

PRO INFORMACI: Román je vyprávěný skrze ohromující kombinaci dokumentů, záznamů, e-mailů, vojenských rozkazů, pohovorů či přepisů ze sledovacích kamer. Gemina navazuje na Illuminae a vtáhne čtenáře do úchvatného nového příběhu, který jim vyrazí dech.

< ERROR >

Iluminae se mi nelíbila. Od prvního dílu jsem čekala větší BUM než to ve skutečnosti bylo. Drtivou polovinu knihy jsem si zvykala na to jak je to vlastně napsané a trvalo mi, než jsem se zorientovala v ději.  Když jsem se pouštěla do druhého dílu věděla jsem co čekám a na co se těším. A v tu chvíli bylo to čtení úplně o něčem jiném – bavilo mě to. Knížka mě vtáhla a já tím žila. Vyprávění skrz dokumenty mi nedělalo jediný problém, postavy jsem měla ráda a nemohla jsem přestat číst.

Zkrátka a dobře jsem se už od začátku zamilovala. Nepamatuju si, že bych se u nějaké knihy tak moc smála. Už tam byly i ty stavy kdy jsem se řehtala deset minut, uklidnila se, a pak se začala smát znova ještě víc. Některé ty hlášky jsou schopné zapsat se do historie.

Ani tenhle díl se neobešel bez infarktových scén – a že jich bylo hodně. Po první půlce se to začalo všechno sypat a já myslela, že to vyhodím z okna kolik se toho pro hlavní postavy pokazilo. Byla jsem napjatá k prasknutí. V zápětí se ale věci vrátily na své místo a všechno bylo tak jak mělo. Stačilo jedno malé odhalení a ze mě jako by spadl obrovský kámen - tak moc se mi ulevilo.

Jak už jsem zmiňovala výše, vyprávění skrz ty dokumenty mi tentokrát nedělalo jediný problém. Hlavním důvodem asi bylo to, že většina příběhu byla vyprávěná skrz „přepisy z kamer“ což ve výsledku mimo pár poznámek člověka, který to „jako“ přepisoval působilo jako normální text. V tuhle chvíli se mi to četlo o poznání lehčeji a víc mě to bavilo.

Jako v prvním dílu mám s knihou dva zásadní problémy. První jsou technologie. Ani v dnešní době nejsem žádný počítačový mistr. Natož o těch bůhvíkolik let později kdy se to odehrává. Takže jsem vážně nerozuměla těm odborným názvům, které mě provázely celým příběhem. Někdy to mohlo být jenom jiné slovo pro tablet, ale já to celou knihu nezjistila. Tady bych vážně ocenila * a poznámku pod čarou, kde se nám to autoři alespoň pokusí vysvětlit. Jestli jste ta podprůměrně inteligentní část lidstva a nepochopíte to ani potom už je to váš problém. Ale v tuhle chvíli je to jen o tom, že to tam autoři prostě nemají potřebu psát a mě to štve. Jsou to detaily nijak důležité pro děj, ale chci to vědět. Kdo by nechtěl?

Ten druhý problém je začerňování sprostých slov. Nejsem člověk, který by se v nadávání vyžíval. A jak jsem zjistila při čtení téhle knížky moje slovní zásoba co se týče nadávek je značně omezená. Někdy mě totiž nenapadalo jediné slovo, které bych si mohla domyslet místo toho černého políčka kde mělo podle všeho být nějaké sprosté slovo. Uprostřed knihy jsem se cítila jako bych luštila křížovku. A člověk si řekne „budu to prostě ignorovat, vždyť to není důležité“. Ale ona ta věta často postrádá význam bez toho jediného slovíčka.

To mě štvalo. A štvalo mě to hodně. Ale jinak to bylo skvělý. Knížka mě bavila, četlo se mi to příjemně, děj nikde nezadrhával a většinou jsem věděla co se děje. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v postavách, ale to přešlo ještě před padesátou stránkou.

Konec byl naprosto příšerně úžasný. Jak jsem mluvila o těch infarktech? Na konci byl nejhorší. Vážně jsem sebou málem sekla. Vážně. Tohle mi nemůžou dělat (evidentně můžou, ale neměli by).

Ta obálka je boží. Celé je to boží. Byla to skvělá kniha.

8/10*