Risk (Briar U #2) - Elle Kennedy

„Kdyby přání byly koně, všichni bysme jezdili. (Risk)“

Brenna je dcera trenéra Briarských hokejistů. Jenže v poslední době tráví až příliš mnoho času ve společnosti nepřítele. Hvězdného útočníka Harvardu Jaka Connellyho. Brenna je odvážná a nenechá si od nikoho říkat, co má dělat – stejně jí, ale fakt že by strávila třeba jen jednu noc s nepřítelem nepřijde jako dobrý nápad. Jenže okolnosti ji donutí aby ho sama kontaktovala – potřebuje pomoct aby získala místo na vytoužené stáži. Chce po Jakovi aby předstíral, že s ní chodí. On jí to, ale nehodlá usnadnit.  Za každé falešné rande chce jedno skutečné.

Má nějakou reálnou možnost mu odolat?

Oukej. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale je to tady – Kennedy zklamala. Tohle bylo zlé – moc, moc zlé.

Nebyla to přímo špatná knížka – jen průměrně nepovedená.

Celkově v téhle sérii už nevidím potenciál. Téma Briarské univerzity už autorka vyčerpala dávno – tak u druhého dílu série Off-campus. A to tohle už je prostě příliš na sílu. Kennedy má na účtu mnoho knih, které napsala buď sama nebo ve spolupráci s někým. A co si budem – v té romantice časem dojdou možnosti. Lov (první díl série Briar U) byl ještě celkem OK – průměrná romantika, ale jméno autorky tomu trochu přidalo šmrnc – a návrat do známého prostředí mě dost oslovil. Jenže série navazuje jen velmi volně a tak jsem se tady nedočkala ani toho známého prostředí.

Hlavní hrdinka mi byla vyloženě protivná. Vadilo mi to klasické klišé s „traumatickou minulostí“ od které se samozřejmě nemůže trhnout, takže do toho zatáhne i hlavního hrdinu. A jemu je jí tak líto že jí pomůže a oni se sblíží. Jak romantické… Bleju z toho. Je to pořád dokola a všude. Už mě to dávno nebaví.

Celé to bylo nepřirozené, nedokázala jsem se do děje vžít. Nebudu sobě ani vám nic nalhávat – četlo se to svižně a dobře. Děj mi hezky ubíhal a ani jsem nemrkla a byl konec. Ale víc než nadšení jsem u čtení pociťovala nezájem a… no někdy jsem byla i mírně znechucená.

Ten příběh jako celek strašně skřípal. Nějak to prostě nefungovalo. Jako když stavíte puzzle a dojde vám, že ten dílek co jste umístili už na začátku je blbě a kazí celkový dojem. Takových dílků tam byla celá vana. Minimálně. Ze začátku to bylo sympatické a reálné – jak s ním nic nechtěla mít, protože je nepřítel a přímo ho nesnášela. Jenže potom se začala dít ta chvíle která je měla dát dohromady a tím všechny moje sympatie k příběhu skončili. Nějak to prostě nešlo. Zásadní změny ve vztahu Brenny a Jakea neměli žádnou příčinu. Dělo se to prostě proto, že se to dít má. A prostě mě štvalo, že nemají ke svým rozhodnutím žádné důvody a jejich jednání je tím pádem naprosto zbytečné. Zvlášť když se ohlídnu na chvíli kdy spolu začali oficiálně chodit. A všechny ty věci. Bylo to strašně kostrbaté. Ten příběh prostě neplynul reálně. Jenom se tak snažil tvářit. Buď nám Kennedy stárne nebo začínám být skeptičtější co se romantiky týče.

Plusové body nepřičtu ani za obálku. Ta je za mě naprosto příšerná a nikdo mi to nevymluví. A nechápu proč to tak musí být protože v originálu je ta knížka nádherná. Ale s tím já nic neudělám.

Na téhle knížce je vážně pozitivní jen to, jak svižně to ubíhá.

Doufám, že se jedná jen o malý přešlap a další knížky budou zase tak skvělé jako ty předchozí. Moc v to doufám. Kennedy za mě píše skvěle a byla by škoda kdyby to tlačila tak na sílu že se to nebude dát číst.

4/10*