Přečteno za prosinec

V posledním měsíci roku 2019 jsem spíš seriálovala než četla. Což by asi jeden z důvodů proč mě výsledné číslo šest knih celkem překvapilo. Fakt je, ale ten že mě to čtení každé té knížky aspoň trochu bavilo a nic z toho nejsou bůhví jaké bichle. A které knížky to teda byly?

     1.  GEMINA – Jay Kristoff, Amie Kaufman

Gemina jakožto druhý díl série Akta Iluminae mě naprosto zničil. Bylo to úžasné od začátku do konce. Smála jsem se – a smála jsem se moc, brečela jsem a seděla v napětí, co se bude dít. Nemohla jsem se od knihy ani na chvíli odtrhnout a ve výsledku jsem ji měla přečtenou strašně rychle. Vážně moc mě to bavilo, bylo to skvělé a čtivé a úžasné. Jen jsem se někdy trochu ztrácela v počtu postav a vadilo mi to, že jsou v knize začerněné sprosté slova protože ve výsledku to bylo spíš odhadování co by tam mohlo být než čtení. Ale jinak – nemám co vytknout. Tuhle sérii si musí každý – KAŽDÝ přečíst. Stojí to za to.

     2. ZELENÁ JAKO SMARAGD – Kerstin Gier

Třetí díl série Drahokamy jsem četla už podruhé. A bavilo mě to úplně stejně, možná víc. K druhému čtení tohohle dílu mě vybídlo to, že jsem si celou sérii pořídila domů (protože předtím jsem ji měla jen půjčenou) a uvědomila jsem si, že si vlastně nepamatuju, jak to dopadlo. (To se mi poslední dobou stává často. Pamatuju si nedůležité detaily z knihy, ale zapomněla jsem konec). Hlavní hrdinka je trochu naivní a všechno si přikrášluje, ale tady mi to strašně zpříjemňovalo čtení. Trochu mě štve, že ten epický konec byl ve výsledku na 10 stránek. Což je na těch 400 stran které má kniha dost málo. Ale jinak – boží. A krásné obálky. Moc doporučuju.

    3. RISK – Elle Kennedy

Moje nejdražší Elle poslala do světa novou sérii Briar U a tohle je už druhý díl. A ve zkratce? Bylo to příšerné. Jako vážně moc příšerné. Ze začátku z toho byl cítit nějaký potenciál, ale tak na stránce 70 se to zlomilo a bylo to… otřesné. Hlavní hrdinka mi byla strašně protivná, její rozhodnutí nedávaly logiku a štval mě ten vzorec – hlavní hrdinka, která je na první pohled úplně úžasná, ale uvnitř je zničená a celý její život je v troskách – pardon lidi ale tohle nedávám. Kennedy podle toho píše asi všechny knihy, protože to má všude. Jednou – ano, zvládnu to, není to tak hrozné. Ale po stopadesáté už NE! Celá romantická linka měla hezkou myšlenku, ale byla napsaná tak strašně divně, že jsem v tom styl autorky prostě neviděla. Její knihy vždycky plynuly prostě plynule - nezadrhávalo se tam nic. Všechno mělo logické vysvětlení a na první pohled to fungovalo. Tady nemělo logické vysvětlení nic, hlavní hrdinka ho neustále odmítala, ale pak z ničeho nic spolu začali chodit, pomalu jsem si ani nevšimla té scény, která to jako spustila, protože to prostě nedávalo smysl. Nějak jsem měla pocit, že to všechno skřípe a nezapadá to do sebe. Za mě prostě velký špatný.

    4. ZMIJE – Bex Hogan

Na Zmiji jsem se těšila hodně. Téma piráti mě vždycky lákalo a štve mě že knih s touhle tématikou moc není. Ale tohle mě dost zklamalo. Knížka mě nebavila ani trochu. Hlavní problém byl v naší hrdince – už dlouho jsem nenarazila na nikoho kdo by mi byl tak protivný. Ta holka byla vychována pirátem a chovala se jako princezna Sněhurka. Všechny rostlinky a zvířátka musíme ochránit, protože svět je tak krásný! Prostě, ble. Já z toho nemůžu – takové věci nejsou pro mě. Já vím, že to vyzní blbě, ale na mě byla prostě moc hodná. Přišlo mi to tak strašně trapné! Taky mě vytáčelo, jak se tam objevila nějaká BUM informace a hlavní hrdinka oznámila „vždycky jsem to tušila“ – ježíš, to mě tak strašně vadilo. A kdyby to řekla jednou, dobře, ale ona to opakovala pořád a pořád dokola. Já tu holku tak nenávidím! A k tomu to celé bylo tak strašně předvídatelné! Jakože, když se vytáhli s informací o tom, že je ztracená bůh ví kdo a jak moc je důležitá nijak mě to nepřekvapilo. Jen ještě víc otrávilo. Celé čtení bylo zdlouhavé a prostě mi to nesedlo. Za mě rozhodně palec dolů. Mělo to potenciál, ale ten je ve výsledku strašně moc nevyužitý. Ale ta obálka je vážně boží.

    5. MĚSTO Z POPELA – Cassandra Clare

Do druhého dílu série Nástroje smrti jsem se rozhodla pustit v závislosti na tom, že jsem viděla film a v zápětí i seriál a na knížku jsem byla strašně natěšená. A tak jsem se rozhodla, že i přes zklamání z prvního dílu tomu dám ještě šanci, protože seriál je fakt boží. Ve výsledku to nebylo nejhorší. Celkem mě to bavilo, čtení nebylo pruda a nějak jsem dokázala respektovat i Clary i když mi lezla na nervy. Ale bylo to takové… prázdné. Nemastné, neslané. Nevyvolalo to žádné pocity, žádné nadšení ani zklamání. Prostě nic. Neprožívala jsem to. I když knížka nebyla špatná byla… studená. A to mě štve. Ale nebylo to nejhorší. Rozhodně mě to bavilo.

     6. POLIBEK V LONDÝNĚ – Catherine Rider

Těšila jsem se na Vánoční příběh, jak hlásá obálka. Ale tohle s vánocemi nemělo nic společného. Vlastně se to ani neodehrávalo ve vánočním období. To je první co mě naštvalo. Já chci Vánoční knihu! Todle vedle vánoc ani neleželo. Ale příběh nebyl nejhorší – byl zvláštní a trochu mě to vytáčelo, ale četlo se to příjemně. Rychle to uběhlo a líbil se mi ten koncept hraní, který to všechno provázel. Divadlo já můžu a tady se mi moc líbilo, jak to bylo zpracované. A ta obálka je úžasná. Není to nejlepší romantika na světě, ale už jsem četla horší.