2019 - Čtecí výzva a nejlepší a nejhorší knížky v roce

Čtecí výzva 2019

V roce 2019 jsem přečetla 101 knih. Moje výzva byla 100 knih za rok a jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla, protože jsem si až do poslední chvíle nevěřila. Stránky jsem nepočítala, ale většinou měla každá knížka 300 stránek a víc. Jen velmi málo se stávalo, že bych četla něco kratšího. Nejsou tam žádné mangy (protože je nečtu) ani komiksy (ty taky nečtu) takže je to fakt víc jak 100 knížek jako knížek. Jsem se sebou fakt spokojená.

Top 6 Nejlepších knih za rok 2019

     1.       Projekt kronos

Vzhledem k tomu, že z téhle Top šestky nevytvořím žádné smysluplné pořadí podle líbivosti tak je to všechno náhodně. Přesto má tahle kniha zasloužené první místo. (Ona ta kniha teda zastupuje spíš celou sérii, protože oba díly jsou úžasnější než cokoliv jiného, ale nebudu si vybírat jen jeden, žejo). Nikdy mě nic tolik nepohltilo jako tenhle příběh. Je to zamotané a je to složité. Ale když to pochopíte? Nejde to nemilovat (a že to pochopíte. Je to ta kniha kdy víte co se děje i když je to strašně složité). Je to vtipné – strašně moc. Má to skvělé prostředí i svět. Má to naprosto peckovní obálky. Má to boží postavy. Má to všechno. Co je, ale u téhle knížky nejdůležitější – nic mě tak moc nedostalo jako tyhle dva příběhy. Protože u všech pekelných bran já jsem s tou knížkou málem hodila (a to nikdy nedělám). A taky jsem měla jenom tak pětkrát, šestkrát srdeční zástavu. Postavy mi časem přirostly k srdci a tak každá nová mrtvola, každé nové odhalení se kterým se Bareš vytasí láme moje knihomilské srdíčko na tisíc kousků. Tyhle knihy jsou to nejúžasnější, co se kdy objevilo a objeví na pultech knihkupectví.

     2.  Renegáti

Renegáti taky zastupují oba dva díly, které už tady v Česku máme. A oba dva ty díly jsou úžasné. Meyerová je skvělá spisovatelka. Má pro to talent. Její knihy mě vždycky na první stránce chytnou a až do té poslední mě nepustí. Ani tahle kniha není výjimka. Od začátku do konce je nabitá akcí a na konci každého dílu jsem si přála, aby byl delší. Je to čtivé, sympatické, akční, s romantikou a fakt moc dobře napsané. A já mám fakt ráda celou tu myšlenku. Superhrdinové! No nemiluj to! Ani tahle série vás nesmí minout!

 3.     Pýcha a předsudek

Pýcha a předsudek je stará klasika. Je to i film (a ten je fakt skvělej). Pokud to neznáte tak nechápu na které planetě žijete. Je to nádherná kniha, která stojí za přečtení. Nádherně vykresluje nejen příběh Darcyho a Elizabeth, ale taky tu dobu. Plesy a poměry, které tenkrát panovaly.  Zamilovala jsem se do té knihy a asi nikdy nepochopím, jak je možné že když o ní mluvím tak ji lidi neznají.

     4.    Návrh

Tahle kniha je ultra mega moc skvělá! Elle Kennedy je nepochybně skvělá autorka – tohle je ale asi to nejlepší co kdy napsala. Příběh dvou vysokoškoláků Hanny a Garretta, kteří se dají dohromady kvůli škole a špatným známkám je pravděpodobně ta nejúžasnější romantika jaká mi kdy prošla pod rukama. Je to teda první díl nenavazující série Off-campus ale ostatní díly se tomuhle ani zdaleka nevyrovnají. Výbuchy smíchu jsou zaručeny, romantika, skvělé postavy, čtivost. Tady není otázkou: Proč to číst? Ale: proč to nečíst?

     5.     Rudá jako rubín

Knihu jsem si půjčila v knihovně a nečekala jsem od ní víceméně nic. Už po prvních pár stránkách mi došlo, že to byla chyba. Je to naprosto úžasná kniha (vlastně celá série je úžasná. Ani nevím, který díl je nejlepší. Všechny jsou na stejné úžasné úrovni). Někdy je hlavní hrdinka jako jedenáctiletá rozmazlená holka – tomu se nevyhneme ani tady. Ale zároveň je to perfektní hlavní hrdinka. Taková ta kterou jsem si zamilovala téměř okamžitě a ke které jsem neměla problém vytvořit si nějaký vztah. Romantická linka v příběhu je úžasná stejně jako to všechno kolem cestování časem. Je to úžasně promyšlené a strašně moc čtivé. Je to ten typ knihy, do které se prostě musíte zamilovat pokud máte alespoň kouska citu v těle.  

     6.    Nikdynoc

Nikdynoc je jeden z těch příběhů, které mě na začátku příliš neoslovily. První kapitola je zmatená a zvláštní. Ale tak v polovině mi došlo, že je to jedna z nejúžasnějších věcí jaké jsem kdy četla. Jedním z důvodů byla hlavní hrdinka, která je drsná a sobecká. Není to ten typ postavy, která se obětuje pro ostatní – je ten typ postavy která obětuje ostatní za sebe. Nebo alespoň na začátku tak působí. Přesně tohle je ten typ hrdinů, které mám ráda. Nevoní mi ti, kteří trpí mučednickým komplexem a chtějí všechno zachránit. A Mia byla skvělá. Mám ji fakt ráda. Mimo to je to vtipné a fakt moc dobře napsané. Věřím tomu, že Jay Kristoff je opravdu mistr svého řemesla a tahle knížka za mě rozhodně stojí za to.

Top 6 Nejhorších knih za rok 2019

     1.       Prokletý trůn

Tohle je příšerné. Fakt moc příšerné. Příběh dvou sourozenců, kteří by bez sebe nedali ani ránu a v zápětí se chtějí povraždit kvůli moci je jedno z největších zklamání roku. Na knížku jsem se dost těšila, ale v zápětí mi došlo, že ne všechno je úplně růžové. Vadila mi jak hlavní hrdinka tak hlavní hrdina – on byl nafoukaný blbec a ona mu furt stála za zadkem jak poslušný pejsek a poslouchala jeho rozkazy. Styl psaní mi taky rozhodně neseděl a čtení téhle knihy mi zabralo strašně dlouho. Rozhodně to není nic, co bych někomu doporučila.

    2.     Lily a Magor: Povídky pověstiny

Povídky pověstiny mi přistály pod rukama díky spolupráci s autorem – proto mě taky tak mrzelo, že mě kniha tolik zklamala. Do teď vlastně nechápu o čem byla – celý děj byl zmatený, autor neměl potřebu nám vysvětlovat ani zbla o tom v jakém světě se vlastně nacházíme nebo co se tam děje. Ono se to prostě dělo ale já jako čtenář jsem za celých 200 stránek nepochopila co se to dělo. Místy se autor snažil být vtipný, ale většinou to bylo spíš na sílu a já se místo smíchu znechuceně odvracela. Celá kniha pak působila neuceleně, nepřirozeně a divně a já vlastně nechápu, že se někomu může líbit.

     3.     Čáry života

Čáry života dostaly šanci po cestě letadlem z dovolené. A ještě žádná cesta nebyla tak strašná jako ta kdy mi dělala společnost tahle kniha. Příběh mě nedokázal upoutat, vtáhnout a bavit. Postavy mi byly protivné a vůbec mě to nebavilo. Četla jsem to někdy v únoru a už teď si toho moc nepamatuju. Jen vím, že se mi to fakt moc nelíbilo.

     4.    Nevlastní sestra

Kolem téhle knihy jsem slyšela hlavně kladné názory. Lidem se to líbilo a zasáhlo je to. Já tam, ale nemůžu najít jedinou pozitivní věc, která by se líbila mně. Hlavní myšlenka knihy byla, že „krása není všechno“ a „měj se ráda taková jaká jsi“ – víceméně. To poselství v tom mi přijde jako blbost. Možná jde jen o můj přirozený skeptický pohled na svět, ale prostě to vidím jako klišé. Jako pokus autorky o to být světová a strašně povznesená. To prostě není nic pro mě jako pro člověka. Mimo to, byla ale ta knížka příšerně napsaná, postavy byly na jednu přes pusu, styl psaní mi vůbec neseděl a dějově to bylo úplně o ničem. Konec pro mě jedna z nejhorších částí. Nemůžu se přinutit mít k té knížce jakékoliv pochopení – jsem už hold taková.

     5.     Medvěd a slavík

Asi bych se k tomu nikdy nedostala nebýt knižní štafety v rámci, které mí to přišlo. A bylo by to dobře. Ale bohužel jsem to četla. Knížka byla děsná. Teď už si moc nevybavuju o čem byla, ale pamatuju si že mě hodně nebavila. Četla jsem ji dlouho, děj mě nedokázal zaujmout a já se jen nějak snažila přežít až do konce. Hlavní hrdinka byla dost mladá a celý ten svět mi vůbec neseděl. Rozhodně to není nic, co bych někomu doporučila, ale věřím, že si najde své čtenáře.

     6.    Řád zlomených křídel

Tahle knížka byla strašná. Mimo obálku na ní nebylo nic, co by se mi líbilo. Hlavní postavy jsem nenáviděla a nechápala. První polovina knížky byla úplně o ničem a všichni se dívali jak se jim svět rozpadá pod rukama a čekali až ho někdo jiný zachrání. V druhé půlce se to trochu rozjelo, ale to bylo možná ještě horší. Děj byl zmatený a divný, nechápala jsem co se tam děje a nakonec jsem si z příběhu nic neodnesla. Hlavním tématem jsou padlí andělé. To téma se mi vždycky líbilo, ale zatím jsem nikdy nenarazila na knihu, která by to dokázala dobře zpracovat.