Lov - Elle Kennedy (Briar U #1)

Fitz a Summer nemůžou být odlišnější. On je hokejista posedlý videohrami. Nespolečenský kluk co se necítí jako cool hokejista, ale jen jako malý nerd co miluje videohry. Ona je krásná blondýnka ze sesterstva za kterou se otáčí kluci i holky sotva vejde do místnosti. Vyžívá se v dramatu a pozornosti. On ne.

A přesto…

Summer se povedlo podpálit dům jejího sesterstva což vedlo k vyloučení ze školy a přestupu na Briar. Tam jí nedovolí nadále bydlet v sesterstvu a tak si musí najít nové bydlení. Záchrana přijde ze strany jejího bratra, který jí domluví bydlení v domě se třemi hokejisty. SE – TŘEMI – HOKEJISTY! A jedním z nich je Fitz. Kluk, který se Summer fakt líbil, ale pak řekl pár blbostí, které ji odradily. Společné bydlení rozdmýchá staré pocity a oba dva se ocitají v těžké pozici. Mozek nebo srdce?

TO BYLO BOŽÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ! Ve zkratce? Elle opět nezklamala. Její knihy miluju. Píše úžasné oddechové knihy z prostředí hezkých sportovců, které pobaví a někdy i vezmou za srdce i když všechno co je v té knize napsané je jedno obří klišé.

Ani tahle knížka nebyla výjimkou.

Lov je první díl série Briar U, která tak trochu volně navazuje na převozí sérii autorky Off-campus. Jak myslím volně navazuje? Všechno se to odehrává na stejné škole, se stejným hokejovým týmem (jen jsou v něm jiní hráči. Neodporuje si to trochu?) který se kamarádí se členy hokejového týmu z Off-campus, odehrává se to ve stejném domě a hned první díl se točí kolem sestry hlavního hrdiny jedné z knih druhé série. Líbí se mi to. Někdy mě štve, když se autor snaží ze sérií vymlátit co nejvíc a tak napíšou něco ze stejného prostředí jen o jiných postavách. Nebo to všechno nějak podobně úplně kolosálně ******* (já fakt nejsem sprostý člověk). Tady to byl, ale první důvod proč jsem se do knížky tak zamilovala. To že se tam byť jen na chvíli objevily postavy z Off-campusu mě dostávalo do kolen. Protože ti kluci mi fakt moc chyběli (jen tak mimochodem, už plánuju re-reading celé té série). Nikdy by mě nenapadlo, že mi nějaké postavy tak moc přirostou k srdci. Ale Kennedy to umí.

Pokud bych se držela pozitiv tak si na dvě hlavní negativa chvíli počkáte. A já s nima čekat nemůžu protože se z nich fakt moc chci vypsat.

Ty dvě negativa se jmenují Fitz a Summer. To jste nečekali, že jo?

Abych to vysvětlil. V roli autorky romantických knížek za chvíli začnou docházet nápady a vy fakt moc chcete, aby to nebylo to samé co v těch předchozích knihách a tak se snažíte vymyslet něco originálního.  Autorka to tady promítla do postav. Summer je na první pohled celkem typická „blbá blondýna“ s hezkým zadkem. V průběhu knihy, ale zjišťujeme, že to není tak úplně pravda. Summer má poruchu učení. Není hloupá jen se na ni musí jinak. Jenže kvůli tomuhle a špatným známkám, ze školy si do života nese těžké trauma. Sama je přesvědčená o tom, že je prostě jenom „blbá blondýna“. A to mě štvalo. Jak si pořád opakovala „seš blbá“, „nemáš na to“ a jiné kecy. Nenávidím to jak je hlavní hrdinka v knize vždycky chudáček, který si prožil trauma a ON ji z toho vytáhne. Fujky. Takže mě to tady fakt moc vytáčelo. To jak nám autorka vysvětlila, že si o sobě myslí, že je blbá a všichni bysme ji měli litovat. Z principu mi to nevadilo, ale bylo toho pak už nějak moc.

Fitz byl zase ne-úplně typický hokejista. Neměl rád pozornost ani večírky. A i když fakt moc toužil po Summer tak s ní přece nemohl být protože Summer je MOC výrazná. Nemůže si s ní nic začít, protože se kolem ní točí moc pozornosti. Ano, dámy a pánové proto si s ní rozhodně nemohl nic začít. Neuvěřitelným způsobem mě to vytáčelo. Můj názor? Choval se jak hysterická holka. A já nemám ráda hysterické holky.

Někdo asi teď přemýšlí, co se mi ve výsledku na té knížce LÍBILO.

Já vlastně ani nevím.

Miluju styl psaní. Ubíhá to, neskřípe to, baví mě to. U žádné jiné knížky se nesměju tolik jako u knížek od Kennedy a tentokrát neměly záchvaty smíchu konce. Některé ty situace mě fakt moc pobavily a já se svíjela smíchy snad deset minut, než jsem mohla číst dál. A většinou mě první věta, kterou jsem po záchvatu začala číst rozesmála ještě dvakrát tolik. Je to něco co naprosto úžasně zlepší den a náladu a je to čtení, které si vždycky maximálně užiju. Dokázala jsem u té knížky vypnout a nic jiného nevnímat. 

Velké doporučení za mě!

8/10*