Lily a Magor: Povídky pověstiny - Jaroslav J. R. Tylich

Smíchanina všeho možného. Romantika, fantasy, scifi, zombie, mafie, upíři a já nevímco ještě. To vše se skrývá na 190 stránkách knihy Povídky pověstiny.

"Již to vidím: Rozhovor s mrtvolou - "Jak se dnes cítíte?"... "Ale, jde to z tuha"."

Víc vám k obsahu neřeknu. Protože to nevím.

Tahle kniha se mi nelíbila. První problém jsem už zmínila. A to je ten fakt že vlastně nevím o čem to bylo. Ne že bych to už zapomněla, ale protože jsem to z knihy nepochopila.  Autor to napsal zmatečně, rychle a nepochopitelně.

Příběh byl víc než zmatený. Přeskakoval z času do času, z místa na místo a než jsem se stihla zorientovat co se děje a kde jsem tak už jsem byla někde jinde.

Něco jako vysvětlování? Ale prosím vás. To je pro autora úplně cizí pojem. Nacpal nám tam jenom asi miliardu postav a nepřišlo mu důležité říct nám jestli jsou to záporáci nebo ti hodní. Nepřišlo mu důležité říct nám ke komu patří a co je jejich úkol. Vůbec – To – Nepotřeboval - Vysvětlovat! Ale já jsem to potřebovala, víte? Potřebovala jsem vědět co je to za chlápka, nebo za ženskou. Potřebovala jsem vědět jaký je její úkol. Vždyť já ani netušila, kdo z těch postav je chlap a kdo ženská pokud to nešlo vidět ze jména.

To mi vadilo. Hodně.

Vytáčí mě to do bezvědomí teď a vytáčelo mě to úplně stejně, když jsem to četla.

Bylo to špatně.

Druhá věc co mě vytáčela do bezvědomí je poměrně prkotina. Svět měl působit asi promyšleněji, když se tam dny v týdnu jmenovaly jinak. Jenže to bylo sedm pojmů, které jsme neznali. Hned na začátku nám bylo v poznámce pod čarou vysvětleno, co je co. A ve zbytku, knihy byla tahle poznámka pokaždé když se zmínil jeden z těch dnů. Jakože jestli je potřeba to tam dávat pokaždé tak proč nenapsat rovnou PÁTEK místo nějakého podivného patvaru, kterému stejně nikdo nerozumí? Zvlášť když je potřeba psát poznámky pod čarou? Přijde mi to trochu zbytečné.

Nemůžu popřít, že autor je chlap. Lily totiž měla rozhodně co dát do výstřihu. A jen tak mimochodem u ní ve výstřihu bydlela malá opička. OPIČKA! Možná jsem jediná komu to přijde jako naprostá blbost, ale když jsem to tam viděla napsané málem jsem měla nějaký záchvat. Malá opička, která se s Lily sprchuje. U ní na hrudníku. A mnoho dalších úžasných věcí. Prostě řeknu jen fuuuuj.

Tak špatně napsanou knížku jsem nikdy nečetla.

Nejhorší bylo, ale to jak jsem nechápala souvislosti. Pochopila jsem že teď přišla ta zombie apokalypsa. Ale nepochopila jsem jak přišla a jak to vlastně vyřešili. Nějak mi to celkově nedávalo smyls. Zamotávala jsem se do toho a pak prostě nešlo to klubko rozmotat. Byla jsem vytočená a pořád jsem, protože se to opravdu nedalo číst. Někdy jsem měla pocit, že něco chápu. Že vím o nějaké postavě jaké je její společenské postavení. Nebo něco takového. A následně mi to proklozlo mezi prsty o stránku dál. Někdy jsem měla pocit, že autor přehazoval jména postav, dle libosti. Že na předchozí stránce byl on on a ona ona. A teď je on ona a ona on.  Do poloviny jsem si vždy namáhala hlavu a snažila s pochopit proč, co, jak, kdy a kdo. Když jsme to stejně nepochopila tak jsem se už od půlky dál nesnažila.

Dostatečné vysvětlení frustrace z toho jak jsem to nechápala? V podstatě jsem se na sílu pokoušela dobrat té poslední stránky. Celou dobu co jsem četla jsem viděla jen to číslo, které oznámí, že je konec mému utrpení.  

Najdu pár pozitiv. Jedno nebo dvě…

1.      Bylo to vtipné. Někdy. Někdy jsem se řezala smíchy, až jsem nemohla dýchat. Někdy jsem se jen usmála. A někdy mi to nepřišlo vtipné, i když by to nepochybně vtipné být mělo. Autor to tam cpal na sílu. Chtěl nám dokázat, že je vtipný. A tak to vtipné nebylo. Jen trapné. (Sakra, to mi to chválení moc nejde)

2.      Líbilo se mi jméno Magor. Je to strašně hezká myšlenka. Ten kluk je trochu pošahanej. A jmenuje se Magor. Jako fakt jmenuje. To se mi líbilo. Autor na to dokázal vtipně poukázat a zároveň jste neměli pocit, že vám to nějak cpe. Nebo já jsem ten pocit, alespoň neměla. To se mi líbilo.

3.      Taky ta obálka je super.

4.       A líbila se mi myšlenka Bravo kachen. Teda do té míry co jsem to chápala, se mi to hodně líbilo.

5.      Co do hlavní myšlenky tak to má něco do sebe. Jak už jsem řekla, Bravo kachny a nějaké jiné strany, které jdou proti nim. Upíři a zombie. Vůbec mi nevadí, že je tam všechno možné. Naopak je mi to sympatické. Ale tady byla základní chyba v autorovi, který to nedokázal napsat tak abych pochopila víc než základní obrysy světa nebo něco málo o postavách.

Knížka ve mně nezanechala nijaký dojem. Odkládala jsem ji s úlevou a chutí jít si s ní zatopit (i přes tu poměrně hezkou obálku).

Českou tvorbu podporuji kudy chodím, tady se ale rozhodně jednalo o krok vedle a nikomu nedoporučuju si tuhle knihu byť jen na chvíli vzít do rukou.

2/10*