Devět dní - Zuzana Strachotová

„Věřit a nepochybovat“ – tímto heslem se řídí všichni. Jen každý věří něčemu jinému. Lee Parker věří církvi. Věří na pořádek a pravidla. Věří, že přísná diktatura kterou vládnou kněží je správná. Jeho hlavními hodnotami jsou čistota, zbožnost a absence citů. Přesně jak si to kněží přejí. Sera Trantorová věří něčemu úplně jinému. Celý svůj život zasvětila boji proti režimu a po boku jí stojí Povstalci, kteří bojují za návrat původního světa. A tyhle dva naprosto odlišné lidi dá osud dohromady. Lee musí Seru chytit a přivést, ale uprostřed nezmapované a děsivé divočiny musí čelit něčemu úplně jinému. Něčemu horšímu. A můžou tomu čelit jen společně. Dokáží spolupracovat, aby přežili? A pokud to přežijí, co je bude čekat potom?

Lee a Sera Nečekali ani neplánovali nic z toho co se stalo. Ale stalo se. A teď se musí poprat s následky.

Od knihy jsem nic moc nečekala. A ve výsledku to bylo rozhodně dobře.

Nejedná se o žádný světoborný objev. Označila bych to jako lepší průměr.

Jako první rozhodně musím uznat, že myšlenka celé té knihy je super. Líbí se mi i to jak to bylo zpracované. Ta bezbřehá oddanost lidí mě někdy fakt dostávala. Co byl někdo ochotný udělat, kvůli víře… Někdy jsem fakt seděla s otevřenou pusou.

Po tom světě už toho, ale moc co by mě nadchlo nevidím. Knížka se četla dobře. Je napsaná svižně a pořád se tam něco děje. Což fakt moc oceňuju. Ale styl psaní na mě působil uměle. To jak si spolu na začátku Lee a Sera něco začli bylo sice fajn – ale ve výsledku naprostá blbost. Parker Serou opovrhoval a bál se jí dotknout – byla mu odporná. Ubližoval jí, protože se opovážila na něj škaredě podívat. A pak najednou bum bác hvězdičky a je to moje životní láska. Autorka to nedokázala napsat tak aby to působilo přirozeně. Nebo aby to na mě působilo přirozeně. Když se potom dostaneme za úvodní část, která vše uvede do pohybu už to šlo. Pak už tam byly důvody, bylo to reálně představitelné. Ale ten začátek to celkem pokazil.

Co do postav tak to se mi taky nelíbilo. Sera mě vytáčela neuvěřitelným způsobem. Přišla mi naprosto nelidská a sebestředná. Přišla do háje o dítě a její první myšlenka byla „Panebože! Doufám, že mě teď Lee neopustí“. To-není-normální. Taky jsem ještě nikdy neviděla nikoho, kdo by tolik brečel. Ona všechno vyřešila tím, že se rozbrečela. Fuj. Aaaaaaaaaaaaaaa! Ta holka je mi tak protivná! Na konci byla úplně úžasná. Vypadala, že to má v hlavě srovnané. Ale to bylo třicet stránek z těch 320. Lee mi tolik nevadil. Na rozdíl od Sery mi připadal normální. Byl dobře napsaný. Působilo celkem přirozeně, jak se měnily jeho názory. Byl fajn.

Knížka mě pobavila. Někdy jsem se fakt moc smála. A byly tam i scény co vzaly za srdce. Ta knížka rozhodně není špatná. Čte se to samo. Ten styl psaní je dost specifický a nemusí sednout každému, ale to že to ubíhalo fakt rychle knížce upřít nemůžu. I když jsem si někdy klepala na čelo tak mi postavy dokázaly přirůst k srdci a celý ten svět a příběh jsem si zamilovala. Rozhodně mám v plánu i druhý díl.

7/10*

Knížka se ke mně dostala díky spolupráci s nakladatelstvím Fantom print. Za knihu moc děkuju.

Odkaz na homepage nakladatelství: https://www.fantomprint.cz/

O knize přímo na webu nakladatelství si můžete přečíst tady: https://www.fantomprint.cz/devet-dni