Život jedna báseň - Colleen Hoover

Layken má život vzhůru nohama. Umřel jí táta a teď se ještě musí stěhovat do z rodného Texasu do Michiganu. Snaží se nepřidělávat mámě starosti, ale už toho na ni začíná být moc. K tomu aby se její chuť do života zvedla, ale stačí jen Will. Kluk co bydlí naproti jejich nového domu. Všechno se zdá skvělé. Rozumí si a po první schůzce se zdá, že to bude vztah na delší čas. Ale jedno nečekané odhalení dokáže vše změnit. Layken a Will si spolu nesmí nic začít, ale to co cítí se tím nemění. Denní interakce jsou neskutečně bolestivé, protože se snaží najít vzájemnou rovnováhu mezi pocity, které je k sobě táhnou a tajemstvím, co je od sebe drží.

Tuhle knížku jsem si zamilovala. Rozhodla jsem se do ní pustit, kvůli krizi. Chtěla jsem lehkou čtivou romantiku, u které budu moct na chvíli vypnou. Nejsem si jistá, jestli to bylo zrovna to, co jsem chtěla, ale rozhodně to bylo to, co jsem potřebovala. Knížku jsem přečetla za jeden večer, brečela jsem a byla plná pocitů. Hlavně jsem, ale chtěla číst dál a dál, i když už žádné stránky nebyly.

Ve zkratce: Bylo to úžasné. Knížka na mě strašně moc zapůsobila. Bylo to lehké a oddechové čtení, které mě strašně moc bavilo. Na konci to bylo strašně dojemné a ukápla i slza.

Co mi teď zpětně trochu vadí je to strašné klišé. Autorka je bůh. Píše ty knížky nádherně. Ale ani tady se nevyhneme extrémně klišoidní zápletce a některé scény mě donutily si znechuceně odfrknout. Nemám to ráda, ale jak jinak to udělat, že jo…

Měla jsem pocit, že romantická linka byla po polovině už trochu míň rozvedená. Po té co to na začátku bylo sladké a roztomilé a zamilované se to po půlce změnilo na trochu depresivní příběh, kde chyběla ta romantika. Hlavní hrdinka se vyrovnávala se svými démony a Willa odsunula na vedlejší kolej, čímž se romantická linka přesunula do pozadí a čtenář sledoval hlavně to jak Layken pomalu, ale jistě začíná šílet. Nevadilo mi to, jen mě trochu mrzelo, že se autorka víc nezaměřila na tu romantickou linku. I přes to, že mě hlavní myšlenka toho všeho úplně netrhla tak si myslím, že rozhodně měla větší potenciál než jaký autorka využila. Já na knížkách od autorky žeru to jak tam dokáže vmanipulovat nějaké osobní problémy hrdinů. Že nejede jenom v tunelu láska, ale přidá tam nějaké ty odbočky než dojde do cíle a tím z toho udělá příběh u kterého sedíte napjatě protože ne vždycky víte jak to skončí.

Tahle knížka mě mnohokrát překvapila. Ano, je to předvídatelné, ale zároveň někdy tak šokující, že se moje pocity a nálady při čtení měnily lusknutím prstu. A to si nedělám srandu. Smála jsem se, brečela, skoro ani nedýchala napětím a málem umírala. Tahle knížka ve mně i téměř týden po dočtení bouří pocity jen se na ni podívám. Je to skvěle napsané, čtivé a zajímavé.

Musím se přiznat, že ta poezie a básničky mi někdy trochu vadily. Třeba to, že na začátku každé kapitoly vždy bylo pár řádků nějakých básniček. To mě časem začalo rozčilovat a přestalo zajímat.  A tak jsem je nečetla. Některé básničky v průběhu knihy mi přišly poměrně nesmyslné, ale oukej – přečetla jsem si je. Nejsem žádný velký zastánce básniček a tady ty byly jen neuměle přeložené z originálu. Spíš mi to vadilo, ale zároveň některé části byly díky těm básničkám strašně hezké.

Tu knížku miluju i přes nějaké ty chyby. Je to strašně příjemné čtení a ten jeden večer, který jsem u ní strávila by měl mluvit za vše. Extrémě čtivé, příjemné a zároveň trochu depresivní a smutné. Pěkné čtení, které můžu jen doporučit.

8/10*