SHRNUTÍ ZA ŘÍJEN

A už za sebou máme druhý měsíc školy! Nevím jak vy, ale já se pořád ještě nevyrovnala s koncem prázdnin. Alespoň ty Vánoce se blíží… Budou nové knížky a volno… No už aby to bylo!

Za říjen jsem zvládla celkem 7 knih. Jsem na sebe celkem pyšná vzhledem k tomu, že nad knížkou Nevlastní sestra jsem seděla téměř měsíc s konec pořád nebyl v dohledu…

No každopádně teď už ke knihám:

1.           Nikdynoc

Jako první jsem zvládla Nikdynoc. Příběh Mii, která se vydá do učení k Rudé církvi aby se z ní stala vražedkyně je asi většině známý. 

Já si ho naprosto zamilovala a tenhle měsíc jsem se rozhodla si knihu přečíst po druhé. Strašně mě to bavilo i tentokrát. Ano, našla jsem víc chyb než při prvním čtení, ale rozhodně jsem si čtení strašně moc užila.

2.          Boží hrob  

Hned po dočtení Nikdynocu jsem se pustila do druhého dílu. Boží hrob byl skvělý, ale v mnoha ohledech mě zklamal. První díl je tomuhle vzdálený na kilometry. Hodně mě mrzelo, že se mi knížka po dějové stránce úplně nezalíbila. Rozhodně, ale musím podotknout, že je to napsané naprosto úžasně. Čte se to nadpřirozeně rychle a až do konce jsem se nemohla odtrhnout, jak to bylo napínavé.

3.      Nevlastní sestra

Knížku jsem četla v rámci knižní štafety a jenom to, že mě do štafety vybrali mi zabránilo si knížku koupit. Díky bohu za to. Bylo to strašlivě strašlivé. Celá knížka mě neskutečně nudila. Vůbec jsem neměla chuť do čtení a musela jsem se strašně nutit knížku vůbec otevřít. Hlavní postava, styl psaní, děj – všechno bylo špatně. Některé věci byly naprosto zbytečné a nelogické. Děly se jen proto, aby se autorka dobrala ke konci, ale rozhodnutí postav nepodložila ničím závažným. A to i ve chvílích kdy šlo o rozhodnutí umřít nebo tak něco. Tahle knížka je naprostý odpad. Největší zklamání roku.

4.          Život jedna báseň

Po dočtení Nevlastní sestry jsem si chtěla zlepšit náladu nějakou nenáročnou romantikou. Collen Hoover byla první kdo mě napadl a tak jsem si zaskočila do knihovny a už po cestě jsem začala číst. Bylo to úžasné, okouzlující, skvělé, zábavné a smutné. Za jediný večer jsem se dobrala ke konci. Byla jsem ubrečená jak želva a moc chtěla v příběhu pokračovat. Ale ty další stránky tam prostě nebyly….

5.          Bez naděje

Jedna moje dobrá kamarádka do mě už dlouho hustila, že je to skvělé a že to musím číst. A po dočtení Života jedna báseň jsem chtěla něco od Collen tak jsem si řekla proč ne a začala. Na začátku mě to moc bavilo, ale po překonání poloviny, už jsem tak uchvácená nebyla. Bylo to strašně zamotaná, nesmyslně natahované a drama, které se tam řešilo mě za chvíli přestalo bavit. Knížka mohla být mnohem kratší, což nic nemění na tom, že mě moc bavila.

6.          Dumbo

Dumbo je nejkratší knížka jakou jsem kdy četla. Má celkem 32 stránek a 50% obsahu tvoří obrázky. Je to opravdu velmi zjednodušená a zkrácená verze kreslené pohádky od Disney, což ale nic nemění na tom že to miluju.  Ta myšlenka příběhu mi vzala dech, a i když se po jazykové nebo jakékoliv jiné stránce dá o knížce říct, že je to naprostá blbost já jsem si to zamilovala.

7.          Muž z rodu vlka

První díl série mě dost zklamal a vůbec se mi nelíbil (Dotyk draka). Prvních 100 stran se mi četlo

příjemně. Děj hezky ubíhal a bylo to zajímavé. Potom jsem ale měla pocit že autor začal spěchat. 

Rozhovory a přímá řeč, které jsem si dokázala představit na deset stránek  byly nacpané do tří vět

a působily proto trochu uměle. Naopak popis východu slunce byl natažený na celou stránku a

taky bojové scény byly hodně rozepsané a časem to člověka začalo nudit. Nebo aspoň mě. Mám

dost smíšené pocity a nevím co si o knize myslet…