Nevlastní sestra - Jennifer Donnellyová

Pohádku nestačí jen zlomit….

                ….je třeba ji roztříštit

Příběh popelky se žili šťastně, až do smrti známe všichni, že ano? Ale co se stalo po tom co vypravěč řekl to slavné „žili šťastně až do smrti“? Jennifer Donnellyová se rozhodla převyprávět příběh jedné z ošklivých a zlých sester. Ale pro své vyprávění si nevybrala tu krásnou pohádku od Disney, ale příběh od bratří Grimmů, kde si popelčiny sestry řezaly části nohou aby se vlezly do střevíčku. Naše pohádka tedy začíná ve chvíli, kdy si ošklivá Isabelle uřeže prsty, aby se vlezla do střevíčku. Jenže jak všichni víme tak to neklapne a princ si stejně vezme popelku.  Isabelle se ses

trou a matkou zůstanou ve vesnici, ale od odjezdu Elly (popelky) se jim nedaří. Lidé je nenávidí a jejich osud je nejasný. Ale Isabelle se nevzdává. Lidé si ji nebudou pamatovat jako ošklivou sestru. Ale jako hrdinku (nebo alespoň takhle si to představovala autorka)

Krása není všechno…

Tohle mělo pravděpodobně obrátit můj svět naruby. Příběh mě měl dovést ke zjištění, že krása není všechno a že i přes nepřízeň osudu může člověk vyhrát, když se bude snažit. No a taky když bude znát kouzelnou královnu víl.

Nepochybně to můj svět obrátilo vzhůru nohama, ale ne tak jak si to autorka původně představovala. Já jsem totiž netušila, že něco tak strašného se fakt dá napsat.

Bylo to opravdu, opravdu strašné. Co jsem viděla já tak se knížka dočkala hlavně pozitivních ohlasů, ale já ji považuji za nejhorší věc, co jsem kdy četla. Rozhodně si zaslouží první příčku v Top 5 nejhorších knih za rok 2019. To se můžete spolehnout.

Výčet proč je to tak špatné bude na dýl, takže doporučuji udělat si čaj, připravit popcorn, pohodlně se usadit a užít si moje stěžování.

Začnu hlavní hrdinkou aneb největším problémem téhle knížky. Isabelle je zlá a ošklivá nevlastní sestra jak všichni víme. Celou knížku mě neskutečně iritovalo to, jak byla hodná. Ne, že by mi vadilo přímo tohle, ale do háje – léta tyranizovala Ellu, byla zlá, hnusná a odporná. A pak Ella odjela a stala se z ní královna a Isabelle najednou prozřela. Uvědomila si, že se chovala jako kráva a jejím životním posláním se stalo napravit svět. Něco tak absurdního jsem opravdu ještě neviděla. Zlobte se na mě nebo ne, ale přijde mi jako naprostá blbost, že ji najednou trklo, že je blbka a celý její charakter se rázem napravil. Druhá věc byla to neustálé naříkání jaký je chudák protože ji nikdo nemá rád, je ošklivá a není dost úžasná jako Ella. Jako, ok – beru, že jí život moc krásy nenadělil a taky to asi neměla v životě jednoduché, ale každé dvě stránky si zase stěžovala. Nejvíc mě dostávaly věty typu: „Ella by tohle nikdy neudělala…“ „Ella by to udělala dokonaleji…“ „Ella je hezčí, té by se tohle nikdy nestalo“ „Proč nejsem jako Ella?“ Pořád a pořád dokola to samé. Žádná změna – celou knihu se omílala do konce tahle jedna věc. Na tom byl postavený celý děj a asi po prvních dvaceti stránkách mě to fakt přestávalo bavit. Jednou za čas zmínku – dobře, hlavní myšlenka je, že krása není všechno tak to tam nějak zakomponované být musí. Ale tohle bylo špatně. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se do hlavní hrdinky nedokázala vžít a užít si příběh. Strašně mě to rozčilovalo a častokrát mě právě tohle donutilo knížku zavřít a dělat něco jiného.

Další problém byl styl psaní. Bylo to napsané tak že na mě příběh působil strašně z dálky. Celou dobu jsem se cítila jako bych byla jen nezúčastněný divák, kterého to fakt hodně nudí. Vůbec jsem neměla pocit, že by se děj nějak hýbal nebo že by se tam něco dělo. Rozhodně i způsob vyprávění nesedl ani maličko.

Konec mě definitivně rozsekal. Celé to bylo strašně prvoplánové s nijak originální myšlenkou a to jaký happy end tam autorka nacpala mě dorazilo. Teď si trochu zaspoileruju takže jestli jste nečetli tak zbytek tohohle odstavce nečtěte. Jakože fakt – hlavní hrdinka, celou dobu touží bojovat s mečem a tak vytáhne s kouzelnými dřevěnými panáčky do boje, který vyhraje a po kterém jí pasují na nějakou vysoce postavenou osobnost ve vojsku. Taky odhalení, že Ella je vlastně zlá a nikdo by ji neměl mít rád mě naprosto, ale naprosto fascinuje. Měla jsem chuť se smát a spálit tu věc na popel.

Možná někdo argumentuje, že nešlo o to jak to skončilo, ale o myšlenku knihy. Určitě záleží na tom, že chce autorka čtenáři něco zdělit, něco mu předat. To je dobře. Ale to jakým způsobem je myšlenka předaná mi strašně moc nesedělo. Neříkám, že zrovna tobě co to teď čteš se líbit nebude, ale na mě to bylo moc klišé. Hlavní zápletka naprosto neoriginální a využitá už tolikrát až je to trapné. Hlavní hrdinka divná, povrchní a ještě jsem měla někdy pocit, že má rozdvojenou osobnost.

Hlavní postavy se chovaly nelogicky. Dělali a říkali věci, které podkládaly úplně retardovanými důvody, ale autorka potřebovala aby se to stalo tak se to stalo. I když k tomu neměli nějak reálně závažný důvod. Nebo alespoň podle mě neměli.

Když to na mě začínalo působit dobře tak se to téměř okamžitě otočilo. Čtení mě nebavilo a strašně se to táhlo. Mám pocit jako bych nad knížkou strávila měsíce. Při tom to byly dva týdny.

Takže vzato kolem a kolem tam nenajdu nic pozitivního. Teda kromě jedné opice s revolverem a jednoho sympatického kohouta. Jinak fakt nic. Tahle knížka je strašná. Dokonce i písmo na obálce je nekvalitní a loupe se.

Pokud jste teda do teď nepochopili tak ne, nedoporučuji vám to.

2/10*