Muž z rodu vlka (SK) - Stano Fatul (kniha Lysanthys #2)

V druhém díle z krajiny Lysanthie sledujeme příběh Williama tři roky po smrti jeho bratra Drakea. Má rodinu, ženu, dceru…

Jenže ani tentokrát nemůže být život růžový. William má všechno a v zápětí o všechno příjde. Musí se proto vydat na cestu po kraji aby zachránil to poslední, co mu zbylo. Jeho dceru.

Možná si někdo pamatuje moji recenzi na Dotyk draka, kde jsem první díl téhle série celkem dost zkritizovala. Tenkrát se jednalo o knihu přímo od autora, byla to moje první spolupráce a neměla jsem radost, že si budu tolik stěžovat. Ale pokud ve mně knížka nechá, alespoň něco většinou se chci dobrat zdárného konce celého příběhu. A proto když mi autor nabídl druhý díl tak jsem si řekla proč ne. Sliboval, že se bude jednat o posun k lepšímu a mě upřímně strašně žralo, že jsem netušila jak to bude pokračovat. A tak jsem si knížku přečetla.

Rozhodně musím říct, že se jednalo o velký posun k lepšímu. Jako fakt velký. První díl mě mátl, nedokázal zaujmout moji pozornost a vše bylo příliš nahuštěné na sebe, abych se v tom dokázala nějak moc orientovat. Dvojka začala velmi slibně. Autor hezky popsal to, jak to s Williamem dopadlo a pak se pustil do příběhu jako takového. Nic neplynulo moc rychle ani pomalu. Prostě tak nějak přirozeně. Taky se musím přiznat, že jsem nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Na prvních 50 stránkách mě autor naprosto zničil, protože jsem si Williama zamilovala a nemohla jsem pochopit proč se to stalo (byl na tom založený celý příběhy, ale stejně PROČ?). Celé to působilo vyspěle, jako by to psal někdo jiný než první díl a měla jsem z toho upřímnou radost. Až do půlky se to tak nějak hezky tvořilo. Jenže pak nastal bod zlomu a jako by se autor vrátil ke stylu psaní v prvním dílu. Všechno se dělo až příliš rychle abych se dokázala orientovat.  Byla tam vidět práce na bojových scénách, ale jako by to bylo jenom o tom. Nic moc mezi. Rozhovory mezi postavami jako by si chtěl rychle odbít. Podle mě dost podstatné debaty stáhl do tří vět, kdy nám vysvětlil nejdůležitější, ale mohl to natáhnou na tři stránky. Já bych neměla pocit, že je to tak uspěchané a ještě by si vybudoval nějakou tu atmosféru, napětí. Věřím tomu, že každý kdo chce napsat knihu chce aby měla spád. Aby se čtenáři netáhly nudné části, které ho nezajímají. Ale ani přílišný spěch není dobrý. Knížka mohla být klidně o 100 stránek delší. Víc se věnovat popisu postav, pocitům a rozhovorům. Scény mezi bitkami si víc užít. Udělat to takové lidštější. Ne jen roboticky: tady toho zbiju, tady se poperu, toho zabiju, tady uděláme válku, toho nenávidím, zabiju ho atd. Bylo to moc o tom boji a  málo o těch lidech. Nebo mě to tak alespoň připadalo. Musela jsem se proto časem do čtení nutit a i když jsem doufala tak se to až do konce nespravilo. Moje rada? Přestat tolik spěchat. Užít si to. Působilo to na mě jako by to autor už chtěl mít za sebou. Udělaná práce, ale pořádně odfláknutá.

Nejsem spisovatelka. Ale jsem blogerka a přečetla jsem už desítky knížek. Myslím, že alespoň z části se na mé názory dá spolehnout a že nebí nemožné to napsat dobře.

Konec opět málem zabil. I když mě to z konce už moc nebavilo stejně jsem málem umřela. Jedno se autorovi musí nechat: takové zvraty umí jen málokdo. Rozhodně se těším na třetí díla věřím, že to bude zase o něco lepší.

Jinak grafické zpracování si zaslouží palec nahoru. Obálka je zase úžasná a i vevnitř v knize to lahodí oku.

-        - Poslední dobou se nemůžu donutit dát nějaký počet hvězd aby to za mě odpovídalo kvalitě knihy. Proto to nedokážu ani tentokrát. Mám z příběhu smíšené pocity a nejsem si jistá jestli bych to hodnocení nechodila každých deset minut měnit, takže dneska zase bez hvězdiček -