Deset tisíc nebí nad tebou - Claudia Gray (Ohnivák #2)

Miloval bych tě v jakékoli formě, v jakémkoli světě, s jakoukoli minulostí.

 V druhém díle série ohnivák zažívá Marguerite další nebezpečné dobrodružství. Tentokrát se bude potýkat s nepřátelskou organizací, která nechá roztříštit duši její osudové lásky Paula na čtyři kusy. Marguerite musí tyhle kusy posbírat po čtyřech dimenzích, ale aby to mohla udělat musí uzavřít dohodu, která se nelíbí ani jí ani její rodině.  Ale má snad na výběr? Vydá se na cestu, na které bude muset čelit svým nejhorším nočním můrám a zjištění že její vzorec osudové lásky má chyby…

Stejně jako první díl i tohle bylo skvělé. Ne dokonalé a určitě se to neblíží k pozici mé oblíbené knížky, ale rozhodně to bylo dobré.

O téhle sérii se všeobecně ví, že je sladší než cukrkandl. Je to strašné klišé a je to strašně romantické. Autorka v podstatě všechno staví na romantické lince. Což rozhodně není špatně, ale myslím, že kdyby se trochu víc zaměřila na všechno to drama kolem Triadu než na milostný vztah hlavních postav ničemu by to neublížilo.

Bylo to strašně naivní a všechny problémy světa vypadaly v podání Claudie Grayové jako louka pampelišek. Nevím, jak se jí to povedlo, ale je to fakt.

Knížka je strašně prvoplánová a předvídatelná, což mě dost rozčilovalo. Rozhodně v tom nehledejte žádný velký objev, který vám změní život. Je to prostě romantická knížka s lehkým nádechem fantasy.

Strašně dlouho jsem se na knížku chystala a trvalo mi než jsem ji konečně vytáhla z police i přes to, že mě první díl nadchnul. A jsem strašně ráda, že jsem ji konečně přečetla. K mojí náladě se to strašně hodilo a to jak sladké a nekomplikované to bylo přesně pro to moje životní období. Knížka se četla vážně dobře, bylo to napsané čtivě a takovým tím způsobem, kdy se fakt těším až budu pokračovat ve čtení. Pravda, některé části bych úplně vyškrtla. Je to asi jen padesát stránek, ale přišlo mi to jako zbytečná věc co knížku jen natahovala. Marguerite mě v těchhle chvílích strašně rozčilovala, protože ty situace způsobovaly její úplně nesmyslné rozhodnutí.

Něco jako logické myšlení je pro postavy naprosto cizí pojem. Neštvalo mě to tolik jako jinde, ale i tak jsem zakroutila hlavou nebo protočila oči pokaždé, když se hlavní hrdinka rozhodla udělat nějakou strašnou blbost, protože to tak autorka potřebovala do děje… Ale s tím jsem se dokázala srovnat.

S čím se do teď nedokážu srovnat je ten konec. Jako aaaaaaaa?!!!!!!!!!!!!???! Co to bylo?! Málem jsem umřela, když jsem to dočetla. A to s vědomím že nemám doma třetí díl! Kdo četl asi chápe mé rozčarování, protože to skončilo vážně, vážně strašně.

Díky téhle knížce jsem zjistila, že je potřeba číst i obsahy druhých dílů, protože informace o Paulově roztříštění na mě křičela ze všech stran kam se to dalo napsat, ale proč bych to četla že jo, takže jsem měla infarkt, když to na mě asi na stránce 20 vybaflo. Ponaučení: čtěte obsahy.

A naprosto miluju ty obálky. To je fakt něco nádherného.

7/10*