Boží hrob - Jay Kristoff (Nikdynoc #2)
Ovládni strach.
Ovládneš svět.
Druhý díl epické ságy Nikdynoc přinesl
další napínavé čtení. Po té co se Mia stala Čepelí rudé církve je její pomsta
pořád velmi daleko. Představení jí důrazně zakazují se jakkoliv přibližovat ke
svým cílům a místo toho jí posílají plnit jejich krvavé záležitosti. Avšak
právě jedna z těchto záležitostí jí přivádí do Božího hrobu. Města mostů a
kostí a ke svému bývalému Shaiidovi Mercuriovi. Na Miu v Božím hrobě čeká mnoho
nepříjemných odhalení, které jí zavede přes celou Iteryu a zase zpátky aby
mohla konečně vykonat svou pomstu.
“Vlk nelituje
jehně a bouřka nemá soucit s utopenými“
Oukej. Bylo to skvělé a zároveň naprosto katastrofické. Ze začátku
to na mě působilo dobře. Hodně nečekaných odhalení pravdy, které by mě vůbec
nenapadlo čekat. Příběh se odvíjel směrem, který jsem sice nečekala, ale líbil
se mi. Mia se dostala do situace úplně jiné, než ve které jsem ji chtěla vidět,
ale časem jsem si zvykla a dost mě bavilo, jakým směrem to celé šlo. Jenže pak
se to zvrhlo.
První věc byl nedostatek Pana Laskavého. V prvním díle bylo
několikrát vidět, že Mia to bez jejího stínového přítele nezvládá. Že ji
pohlcuje strach a ona sama bez něj prostě nefunguje. A pak puf! V druhém díle
ho najednou vůbec nepotřebovala! Nedostatek strachu jí také ubíral na
citlivosti a ona se chovala jako ona. Jenže tady byl Pan Laskavý (moje oblíbená
postava jen tak na okraj) strašně málo. Stejně tak Zatmění (stínová vlčice,
která se nějakým způsobem připletla k Mie v prvním díle) byla většinu
příběhu, někde kde nebyla Mia. A myslím, že právě proto se hl. hrdinka strašně
změnila. Už nebyla tolik drsná, byla z ní… citlivka. Asi na mě tak hodně
působila i kvůli prostředí, kde se příběh odehrával. Kvůli svým plánům se
musela podřizovat jiným a tak vůbec nebyl vidět její temperament a takové ty
věci. Navíc to kvůli prostředí tentokrát to totiž nebyla žádná drsná. Nedočkala
jsem se vražd, převratných událostí a nebylo ani moc krve. Bylo to zajímavé.
Ale ne to co jsem čekala. Bez spojitosti s Nikdynocí dobrý, ale takhle…
dost mě to zklamalo.
„Řekni ahoj Pane
Laskavý“
„…ahoj pane laskavý…“
A to, že se z té černovlasé bohyně stala citlivka vedlo k druhé
věci, která mi vadila. LGTB romantická linka. Nechci aby si někdo řekl, že jsem
k těmhle věcem netolerantní. Lidi, dělejte si, co chcete, ale já to nemám
ráda v knížkách. Mě se tahle věc nijak nedotýká a nedokážu se do toho vžít
a to jakým způsobem tahle konkrétní věc byla psaná je pro mě prostě nepřirozené.
Nikdy jsem knížky s tímhle tématem nečetla a nechystám se na to. A i když
v jedničce bylo pár náznaků tady jsem to nečekala a dost mi to vadilo.
Bylo to v tom prostředí divné. Nepasovalo to tam a k tomu mi vadilo s kým.
Druhá holka je moje nejneoblíbenější postava ze všech. Všechno to bylo špatně.
Do tohohle příběhu romantika nepasuje, ale když už tak jenom něco co ji povrchově
připomíná. Protože k tomu všemu jsme se dočkali i vyznání na téma miluju
tě a takových věcí. A to tady prostě dle mého názoru nepasuje. Mě to strašně
vadilo.
I přes zklamání z předchozích věcí to pořád zbožňuju. Autor
píše neuvěřitelně čtivě a mě to strašně baví. Je to napínavé a chci vědět, co se
bude dít dál. Ale už to není to bum, jaké přinesla jednička. Miluju ty postavy
a i přes to, že se Mia strašně změnila, zbožňuju i ji. Prostě z principu. Je
jedna postava, kterou nemůžu vystát a tou je Ash. Z mnoha, mnoha důvodů. Jinak
je prostě všechny miluju.
Konec mě zabil. Fakt. Hodně. Moc. Myslela jsem, že umřu. To co se
tam stalo? Noční můra! Byla jsem strašně vyvedená z míry.
Když jsem knížku dočítala byly asi dvě ráno a já byla sama doma s mamkou.
Ona čučela na seriál k Pýše a předsudku, ale mě to nebavilo a šla jsem si
číst. Když jsem do dočetla přišla jsem za ní a několik minut mlátila hlavou do
sedačky a u toho vykřikovala „Já ho zabiju“, „Potřebuju další díl“ a „já umřu“
pořád dokola. Mám stejné pocity i teď. A budu je mít ještě dlouho. Je to vážně
strašné! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA! Ten konec mě rozsekal.
Mám hodně rozporné pocity. Nevím jestli se mi to líbilo. Kolik dát
hvězd? S tím si lámu hlavu už neuvěřitelně dlouho.
Takže dneska bez toho. Zkuste si udělat o knize obrázek z toho,
co jsem napsala, ale upřímně žádný ucelený obraz nemám ani já.
Komentáře
Okomentovat