Podlý král - Holly Black

První pravidlo zní: Zatvrď se.

Jude udržuje svou vládu nad princem kardanem a tím i nad celou říší víl. Cardan ji nenávidí a tak jí její úkol ztěžuje, co to jen jde. Ona je jen člověk a hlídání mladého krále jí bere všechen čas – i ten který potřebuje ke spánku, jedení a pití. Uvědomuje si, že to už nemůže dlouho vydržet – oporou je jí naštěstí Stínový dvůr a všichni v něm.  Navíc se k tomu všemu vypořádává s city, které chová ke Cardanovi. Zrada ji čeká na každém rohu, musí myslet dopředu – dokáže to zvládnou?

Pane. Bože…

Po dočtení jsem se nezmohla na slovo a upřímně i teď jen marně přemýšlím jak se ke knize vyjádřit. Protože ten konec? Jgthuuztgbnjvbhzfghuzzuzu aneb: Co to do prd*le bylo?!!!!!!! Nezvládám to. Úplně mě to rozkládá a NEZVLÁDÁM TO. Protože jakože, cože?! To co se tam stalo jen těžko rozdýchávám. Vážně jen velmi těžko.

Fajn. Teď se uklidníme a vezmeme to s klidem.

V první řadě se trochu vrátím k prvnímu dílu. Při prvním čtení jedničky mě to strašně moc nadchlo. Chvíli před vydáním druhého dílu jsem se rozhodl si první díl přečíst znova – a to byla chyba. Nelíbilo se mi to, nebavilo mě to… Až před nedávnem my došlo proč. Protože mi neustále vrtalo hlavou, proč mě to poprvé úplně rozsekalo, zničilo a všechno a napodruhé jsem knížku znechuceně odložila. A odpověď na otázku proč podle mě je, že autorka staví na své schopnosti vytvářet napětí. Celou knihu ho dokáže budovat – malé náznaky, něco, ale stejně vás pak všechny ty zvraty šokují. Nebo alespoň v mém případě autorka stavěla právě na tomhle. Když jsem věděla co se jak zvrhne už mě to nebavilo. Když jsem to nevěděla málem mě to zabilo.

Myslím si, že s Podlým králem by to dopadlo stejně. Po dějové stránce to bylo spíše nic moc. Nedělo se tam nic závratného, ale hezky a rychle to ubíhalo. Nějaké akce, budovaného napětí a mých oblíbených zvratů jsme se dočkali až za polovinou. Pak to teda upřímně byla jízda. Někdo by měl Holly vysvětlit, že mé nebohé srdce by to nemuselo vydržet. Takové šoky. Poslední dobou zastávám názor, že dobří autoři se dělí na dvě části: Vrahy a bohy. Holly je vrah. Masový zabiják co se k vám přikrade když to nejméně tušíte.

Postavy nic moc. Hlavní hrdinku zrovna nemusím. Autorka nám neustále podstrkuje, že dokáže myslet strategicky,  že je chytrá, je opatrná a že je vlastně neporazitelné a dokáže všechno. Na to vám, drahá paní Blacková, řeknu jen jedno: Ano h*vno. Jude je extrémně důvěřivá a tupá jak tágo. Nemám ji ráda. Dokážu vystát to, že to není nejsympatičtější osoba na zemi a tak. Ale deptá mě to, že je nám neustále  sdělováno, že je neporazitelná a dokonalá – no a pak to dopadlo jak to dopadlo. Proč? Protože je slušně řečeno úplně vypatlaná.

Cardana taky zrovna nemusím. Autorka se snaží o badboye – zlého kluka, který hlavní hrdinku nesnáší a přitom ji miluje – a při tom se mi jeho chování jeví jako desetiletý kluk se zmrzlinou vs. Bez zmrzliny. Jeho změny nejen v náladě nebo chování, ale i v jeho samotném charakteru mě fascinuje a štve.

Ostatní postavy řešit nehodlám – byli bysme tu dlouho a já bych se s ohledem na mé choré srdce neměla příliš rozčilovat.

Co ale miluju je obálka. Grafické zpracování. Básničky. To jak plynule celá kniha ubíhala a ty zvraty! Ach božínku! Miluju. Vážně je to dokonalá věc. Ale nesmíte v tom hledat přílišnou kvalitu nebo skrytou myšlenku – je to příběh plný šoků, překvapení atd. ale v hloubi duše je to hrozná blbost.

6/10*