Zmizení Sáry Lindertové - Kateřina Šardická

Dávej pozor ve tmě

Když se Klaudie dozví, že je její sestra/dvojče Sára pohřešovaná dost ji to zasáhne. Neměla se sestrou dobré vztahy, ale její zmizení jí nedělá dobře. Po nějaké době si uvědomí, že policie nedělá v případu její sestry žádné pokroky tak se rozhodne vzít věci do vlastních rukou, aby ji našla dřív než bude pozdě. Spolu s bezdomovcem Adamem a Sářiným přítelem Oliverem začínají pátrat na vlastní pěst a časem objevují věci, které se nedají racionálně vysvětlit. Uvědomuje si, že pražské metro skrývá víc než se zdálo…

Bylo to lepší než jsem očekávala. Kniha mě celkem zaujala a dobře se četla. Přesto jsem četla lepší knihy a nemůžu říct, že by mě to bůhví jak uchvátilo.

V první řadě začnu postavami. Kniha byla psaná z pohledu více postav což mě pro tentokrát bavilo. V některých knížkách mě to vytáčí, ale tady jsem měla vícero pohledů na nějakou konkrétní situaci a to bylo fajn. Ale ne všichni mi byli sympatičtí. Měla jsem ráda toho policajta co to všechno vyšetřoval a Adama. Klaudie nebo Oliver nebyly postavy, které bych označila za dobré nebo oblíbené, ale daly se vydržet a dalo se je brát jako nutné zlo. Ale postavy to vlastně vůbec nekazily. Tentokrát na mě nepůsobily jako jedna z hlavních složek příběhu jak to bývá normálně, ale jen jako prostředek k vyprávění příběhu. Prostě mi nepřišli důležití a proto mi nevadilo, když se chovali jako idioti.

Bylo to napsané extrémně čtivě a poutavě – a ano, musím uznat, že i děsivě. Po první polovině knihy jsem měla kapánek strach jít na záchod, ale to mohlo taky způsobit, že byla hluboká noc a ve tmě se ve mně probouzí strašpytel, takže bůh ví, každopádně na tom měl příběh možná menší podíl. Strašně se mi líbilo zapojení vran, nebo co to bylo za ptáky. Už si to úplně nepamatuju, každopádně je to černé, má to zobák a dvě křídla a to dodávalo knize na děsivosti.

 Jak už jsem řekla bylo to strašně moc čtivé a knížka se mě na začátku zmocnila a až do konce mě prostě odmítla pustit – a věřte mi, že jsem se fakt snažila jí zbavit: je jako mor.

Hezky se to hýbalo z místa. Poslední dobou mám v knihách pocit, že je nějaký vývoj na začátku – pak se to zastaví a strašně dlouho se děj vůbec nehýbe a pak je velké finále s konfetami a šťastnýma trumpetkama – a to tady nebylo. Celou dobu se to nějak vyvíjelo, až to dospělo do konce – sice bez trumpetek, ale ten konec byl skvělý – upřímně jsem se poslední dobou načapala, že se mi víc líbí ne úplně šťastné konce. Když to nekončí šťastně je to dramatičtější a má to větší grády. A tahle kniha sice neskončila úplně nešťastně, ale určitě skončila dramaticky a mohla mít větší happy end – takže super.

Co se mi, ale strašně moc nelíbilo a možná to bude znít divně – je celá myšlenka knihy. Nemůžu tady úplně říct co je to za myšlenku abych knihu nevyspoilerovala, ale prostě mi to nesedělo. Na začátku tam byla policie, výslechy, vyšetřování zmizení – prostě to bylo normální a ta část knihy, kde se objevovaly příšery a začalo to být drsné fantasy mi tam úplně nepasovala. Prostě do toho prostředí nepatřily stíny a příšery od židů. Celkově mi tam dost překážel i ten základ ve víře protože kvůli té mi to přišlo ještě víc na sílu a nepatřící do toho prostředí. Prostě to bylo na začátku moc normální na to aby tam pak mohla být nějaká magie. Taky to na mě působilo nejvíc jako detektivka a thriller než jako nějaká fantasy. Já vím, že to asi zní divně z ohlede na to jak jsem to chválila na začátku. Ano, je to dobře napsané, ale mám z toho pocit, že je to dobře napsaná kniha se špatnou myšlenkou. A teď nevím jestli to někdo pochopil, ale doufám že jo.

Mám z toho prostě dost protichůdné pocity.

6/10*