Zámek v oblacích - Kerstin Gier

Kouzelné místo vysoko v horách.

Hrdinka, která je trochu zvědavá.

A největší dobrodružství jejího života.

Fanny skončila se školou a nastoupila na roční stáž do švýcarských Alp. Do luxusního hotelu jménem Zámek v oblacích. Stává se z ní dětská chůva, pomocnice v lázních, pokojská – no prostě taková holka pro všechno. Po čas své stáže potkává šarmantního syna majitele hotelu Bena a velmi přitažlivého hosta Tristana. Začíná mít mnoho nepříjemných a nezodpovězených otázek: Opravdu v hotelu bydlí ruský oligarcha? Budou v hotelu opravdu po nějakou určitou dobu přebývat diamanty nevyčíslitelné hodnoty? Proč lezl Tristan po fasádě místo aby šel po schodech? A v neposlední řadě – Existuje něco jako grandhotelový únosce dětí?

Život Fanny se obrací na ruby a ona se ocitá uprostřed dobrodružství, které by jí mohlo stát život.

Od Kerstin Gier jsem čekala víc. Četla jsem její sérii Drahokamy a tady u toho mám pocit jako by to napsal jiný člověk. Zámek v oblacích mě nijak nepohltil ani nezaujal. Neříkám, že je to špatná kniha, ale musím zkonstatovat, že jsem četla už mnohem lepší.

Začnu plusy, protože knížka měla mnoho pro i proti a já s pořád nerozhodla jestli se mi líbila.

 Fanny. Skvělá, sympatická, živá. Zamilovala jsem si ji. Byla to super hlavní hrdinka, která mi neskutečně sedla. Nebyla bych to já, kdybych aspoň jednou v průběhu knížky neměla chuť jí nafackovat – a že jsem tu chuť měla – ale i tak jsem si ji zamilovala. Pravda – ke konci mě už tolik neuchvacovala a přišla mi, že se začíná chovat moc zodpovědně a upjatě, ale moc jsem si ji oblíbila.

Další dvě dá se říct hlavní postavy byli Ben a Tristan. Oba jsem je měla celkem ráda, ale už jsem se setkala s hrdiny, kteří na mě působili líp (mezi námi bych se nedivila kdyby měl Ben bradavici za to jak se choval).

U knížky jsem se často pochechtávala nebo jsem si jen pobaveně odfrkla. Neměla jsem žádné velké záchvaty smíchu, přesto mě knížka pobavila.

Krásná a tématicky přesná obálka je skvělá. Strašně se mi líbí pohled na knihu jako takovou – jen je na mě možná trochu moc fialová.

A teď už se blížíme k hlavní zápletce!

Jedním slovem: Nečekané. Když jsme se dozvěděla co se tam vlastně děje tak jsem na knížku deset minut čučela jak puk z branky a nemohla jsem uvěřit. Neměla jsme sebemenší podezření a strašně mě to překvapilo. V tuhle chvíli však přejdeme k mínusům. První tři napínavé stránky mě uchvátili. Zbytek byl divný. Přišlo mi to jako nějaká honička z toho seriálu Kobra 11. K tomu se to točilo pořád dokola a brzo mě to začalo nudit

Konec byl extrémně prodlužovaný a epilog nebyl vůbec potřeba.

Děj předtím byl ještě horší. Kromě pár zajímavých věcí se to točilo dokolečka dokola a knížka mohla být o polovinu kratší a nikomu by to nechybělo. Další věc je ta, že jsem v tom neviděla tu Kerstin Gier, kterou znám. Prostě tam chyběl její styl psaní její styl vyprávění – měla jsem pocit jako by to psal jiný člověk. I když mínusů není tolik tak mají velkou váhu. Knížka byla prodlužovaná a vadilo mi to, ale úplně špatná taky nebyla.

6/10*