Barva půlnoci - L. J. Shen

Celosvětové turné. Tři měsíce. Čtyři kontinenty. Sto koncertů.

Barva půlnoci mi ležela na poličce už fakt mooooc dlouho. A ráda bych teď řekla, že toho lituju. Bohužel momentálně zastávám názor, že měla v té poličce ještě dlouho zůstat – pokud tedy opomíjím fakt, že jsem si ji vůbec neměla kupovat.

Indie potřebuje peníze – žije s bratrem, jeho ženou a synem v bytě, kde živoří a jediné co řeší jsou peníze. Proto se rozhodne odpovědět na nic moc neříkající inzerát v novinách. Na pohovoru zjistí, že je to dobře placená práce ošetřovatelky – až na jeden háček. Dělá ošetřovatelku pro Alexe Winslowa. Slavného rockového zpěváka, který má už léta problém s drogami a alkoholem a to ho stálo i první příčky v hitparádě. Ale kvůli finanční nouzi práci příjme a vyrazí s Alexem a jeho týmem na tří měsíční turné po Evropě. Její práce má jen dvě podmínky a to že ho v podstatě nesmí spustit z očí (ano, chodí s ním i na záchod) a nesmí se do něj zamilovat – což se jí určitě nestane, protože Alexem naprosto pohrdá. Nikdy by k němu nemohla nic cítit. Nebo ano…?

Tohle byl naprostý propadák. Snad nikdy jsem nenarazila na romantickou knížku, která by mě tak moc nebavila. Nebylo to čtivé, zajímavé, originální – bylo to strašné, nudné, nezáživné a trapné.

Myslím, že je málo nás holek, které bysme se už z principu nezamilovaly do těch drsných a zlých kluků. Alex měl být přesně tenhle typ, ale jestli měla autorka takovouhle představu o dokonalém chlapovi tak bych soudila, že byla tak trochu narušená. Alex byl prostě debil – a ať se snažím, jak chci tak z toho jiný výsledek nevyvodím. Badboye já můžu – to je všeobecně známo – ale všeho s mírou. Tohle bylo už přes čáru. Alex se choval jako chudáček a idiot. Drogy a alkohol bylo v podstatě to jediné, na co myslel – a proto ho nesnáším.

Indie mi ze začátku přišla poměrně inteligentní a nijak sentimentální – docela fajn. Asi na straně 100 jsem si uvědomila, že jsem se nemohla víc zmýlit. Indie byla extrémně sentimentální holka, co měla pocit, že je všechno jako v příběhu o princeznách od Disneyho. Ještě jsem se snad nesetkala s tak extrémně nesympatickou postavou.

Tohle je už mnohokrát zpracovávané téma. Tentokrát to je zpracované extrémně nudně, neoriginálně a strašně – STRAŠNĚ – ohraně a klišoidně. Tohle téma tady bylo už mnohokrát – a tentokrát se autorka ani nepřiblížila něčemu, čemu by se dalo říkat dobrý příběh.

Další věc je konec – zase to bylo to šťastně až do smrti tři děti a pes. Ten konec byl prostě moc specifický. Posledních sto stránek bylo strašně natahovaných a nudných. Autorka tam zkusila nějaké zvraty, ale když mě kniha nebaví, tak to prostě nebude žádné překvapené lapání po dechu, jen podrážděné povzdechnutí „panebože už to ukonči“.

Z knížky nejsem vůbec nadšená a nemám z ní dobrý pocit.

4/10*