Akta Iluminae 1 - Iluminae - autor: Jay Kristof

Zkuste si představit, že se s vámi rozejde vaše přítelkyně a o den později vaši planetu napadne organizace jménem BiTech a zabije půlku lidské populace na planetě. Vy pak musíte letět na kosmické lodi přes půl vesmíru a utíkat před danou organizací. Snažíte se získat vaši přítelkyni zpátky mezi tím co ona je na úplně jiné kosmické lodi a pak nastane něco jako zombie apokalypsa, kterou má na svědomí šílená uměla inteligence jménem SPIRO kdy oba málem (nebo úplně? Bůh ví) umřete. Už to vidíte? Jo? Super! Tak přesně tohle se stalo Ezrovi. Jeho život se ze dne na den úplně změnil a místo toho aby byl jeho největší problém známka z matiky a rozchod najednou musel bojovat o život. A přežil?

Na začátku mě kniha moc nebavila. První problém byl způsob jak je to napsané – pro nezasvěcené, kniha vypráví příběh skrze ohromující kombinaci dokumentů, záznamů, e-mailů, pohovorů či přepisů ze sledovacích kamer. Nechápejte mě špatně. Je to skvělé, originální a autoři si zaslouží veškerý respekt, že byli schopní něco tak nadčasového vytvořit. Ale strašně moc dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Než jsem si na to zvykla tak uběhla první polovina knihy a já na to neměla moc dobrý názor. Ale ve chvíli kdy jsem si zvykla to bylo úžasné. Nejdřív jsem říkala, že už chápu proč to ostatní tak milujou a pak jsme se taky zamilovala. Ten konec byl děsný. Strašlivý a strašidelný. A já ho miluju. Takový zvrat by mě v životě – V ŽIVOTĚ – nenapadl, že by mohl nastat. A byl to sakra dobrý zvrat.

Ještě co se týče způsobu. jak to bylo napsané. Když jsem si na to zvykla tak mi to přišlo dokonalé. Žádné zbytečné detaily. Nemuseli jste číst o každém blbém úsměvu, pohybu rukou nebo jiných blbostech, které jsou v knihách normálně. Doplňují sice celkovou situaci v knize, ale tady autoři dokázali, že něco takového není potřeba. Nešlo tam ani o to jestli vám postavy byly sympatické. Ten způsob jak je to napsané je dokonalý, univerzální a hlavně – HLAVNĚ – naprosto geniální.

Nejvíc mi na knize, ale vadili dvě věci – někdo by možná řekl ne moc podstatné. Já nejsem žádný vele učený člověk, který by rozuměl technice nebo hackerství nebo podobným věcem. Nejodbornější věci, které jsem v knize zvládla byly kosmická loď, umělá inteligence a kamera. V knize, ale bylo strašně moc odborných názvů věcí, které snad ještě ani nevymysleli a to bylo něco pro mě. Nešlo o nijak podstatné věci přesto mě strašně štvalo, že jsem nevěděla o čem se mluví. Koho by to taky neštvalo, že jo. Zabilo by někoho kdyby za tím slovem byla hvězdička a dole vysvětlivka na tři řádky co to je. Asi zabilo. Protože to tam nebylo.

To je první věc.

Ta druhá jsou sprostá slova. Nebo spíš jejich cenzura. Chápu, že je tam ta cenzura vulgarismů kvůli tomu, že jsou to důležité složky a tak. Ale strašně mi vadilo, že jsem nevěděla o jaké slovo se jedná. Kolikrát mělo celkem důležitý význam ve větě a já jsem hodinu luštila než jsme si vyvodila nějaký výsledek. To mě taky strašně štvalo.

Bylo to vtipné. Teda ne celé. Upřímně jsem se smála jen na začátku a pak už nebylo moc čemu se smát. Ale když tam něco bylo tak se jednalo o sakra dobré vtipy. ¨

Obálka je úplně grandiózní a celá kniha mi nezabrala ani dva dny. Je to skvělé a zároveň strašné zároveň. A nakonec se taky řadím k těm, kteří to milují.

8/10*